Domácí aréna New Jersey po posledním utkání základní části povstala. Bez vidiny play-off tleskala Martinu Brodeurovi, týmovému hrdinovi, jenž svůj život zasvětil právě Devils. Věděli, že to může být naposledy, co jej vidí v brankářské výstroji překryté dresem New Jersey. Noční můry se vyplnily. Brodeur jako hráč v Devils pokračovat nebude.
Léto je téměř u konce, ale jednačtyřicetiletý Brodeur stále neví, co s ním bude. "Chci hrát ještě jednu sezonu. Uvidíme, co se namane," říkal ještě plný optimismu na začátku července. O legendu ale stále není zájem. Trpce trapný moment na poslední chvíli zachraňuje manažer Devils Lou Lamoriello nabídkou práce. V managementu, daleko od ledové plochy.
"Marty ví, že bude Ďáblem pro zbytek svého života. Vzhledem k tomu, co všechno dokázal a jaký je typ člověka, se o tom nedá pochybovat," myslí si šéf klubu. Jenže Brodeur stále mlčí, čeká na nabídku, ideálně z rodné Kanady, kde by mohl dát své bohaté kariéře smysluplnou tečku. A že by si jí rozhodně zasloužil. Posuďte sami. On-line deník TÝDEN.CZ vybral 10 největších momentů Brodeurovy hokejové kariéry.
První výhra (26. března 1992)
Bylo mu devatenáct let, když mu tehdejší trenér New Jersey Tom McVie dal první šanci. Nikdo se dnes již nezajímá o to, že Chris Terreri a jeho náhradník Craig Billington léčili svá zranění. Mladičký Brodeur, jenž si na hlavě pěstoval krychloidní účes, doplněný podivným knírkem, vzal příležitost za pačesy. Po výhře 4:2 nad Bostonem se začal psát příběh jedné z největších legend hokejové NHL.
Zlomová sezona (27. května 1994)
Finále východní konference, druhé prodloužení, jedna nenápadná akce, podivná teč, jásající Madison Square Garden. A nesmírně smutný Martin Brodeur. Newyorští Rangers poté ve finále porazili Vancouver a získali Stanley Cup. S odstupem času však Brodeur smutnit nemusí. Sám jej nakonec získal třikrát, v roce 1994 navíc dovedl svůj tým před brány finále jako nováček. A to se počítá. Calderovu trofej pro nejlepšího mladíka roku už brankářovi nikdo nevezme.
Krátké čekání (24. června 1995)
Zkušenější, vyzrálejší, odolnější. I přes předchozí nezdar už Brodeur platil za jasnou jedničku. Ve třiadvaceti letech prošel se svým týmem sezonou bez jakýchkoliv potíží, stejně jako ve vyřazovacích bojích až do finále. Zde "Ďáblové" sfoukli ve čtyřech zápasech Detroit a první týmový úspěch Brodeura byl na světě.
První gól (17. dubna 1997)
Je to jeden z mnoha jeho rekordů, ale rozhodně ten nejzajímavější. Brodeur kromě skvělého brankářského umu ovládal mistrně i práci se svou hokejkou. Rozehrával, přihrával... A dokonce dával góly. Za svou kariéru dokonce tři. Ten první vstřelil v play-off proti Montrealu, přes celé hřiště, přímo do odkryté branky. Další dva góly už si srazil do sítě soupeř a Brodeurovi byly zásahy připsány proto, že se puku dotkl jako poslední z týmu soupeře.
Vánoční bitva s Haškem (23. prosince 1996)
Bitva dvou titánů. Na jedné straně Martin Brodeur, na druhé, v dresu Buffala, Dominik Hašek, ve své typické skořápce. Kdo chtěl vidět góly, trpěl. Na obou stranách nepadl ani jeden, naopak oba gólmani lapili 37 střel. Není divu, že diváci po utkání aplaudovali oběma hrdinům.
Druhý Stanley Cup (10. června 2000)
Šest let stará suverénní jízda vyřazovacími boji se dočkala mnohem dramatičtějšího pokračování. Zejména konferenční finále a velký obrat z 1:3 na 4:3 v sérii byl velkou zásluhou zkušeného brankáře. Na šest utkání se poté protáhlo ročníkové vyvrcholení s Dallasem.
Olympijské zlato (24. února 2002)
Co nevyšlo v Naganu, to se povedlo o čtyři roky později v Salt Lake City. Brodeur se z role reprezentační dvojky kanadského týmu snů vyškrábal na post neochvějné jedničky, po boku hokejových velikánů typu kapitána Lemieuxe, Yzermana, Sakica, MacInnise, Lindrose a dalších tým s javorovým listem dokráčel až k olympijskému zlatu. Ve finále navíc znemožnil pěti góly domácí Spojené státy. S Brodeurem v brance Kanada neprohrála jediný zápas.
Konečně ocenění (9. června 2003)
Čisté konto na závěr, třetí Stanley cup nad hlavou, další mistrovské doutníky. New Jersey opět nečekalo nic lehkého, s Brodeurem v zádech však měli výhodu nad všemi soupeři. Po sezoně se kanadský gólman konečně dočkal i individuálního ocenění, na které přitom celou kariéru čekal. Jedenáct let vyhrávali Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře jiní, zejména pak Dominik Hašek. Brodeur nakonec získal další tři (2004, 2007 a 2008) a definitivně se zapsal mezi nesmrtelné.
Překonání svého idolu (2009)
Když jako teenager začínal nakukovat do světa dospělého hokeje, vzorem mu byl jeho krajan Patrick Roy. Hokejoví experti vedli sáhodlouhé rozepře o tom, který z velikánů je lepší. Až promluvily statistiky. V roce 2009 se stal Brodeur nejúspěšnějším brankářem historie NHL, když vychytal 552. výhru své kariéry. Ten samý rok si navíc připsal 104. čisté konto.
Bez sladké tečky (11. června 2012)
Dost možná to mohla být jeho poslední sezona, mohl končit jako král, vítěz, tedy tak, jak ho lidé po celou kariéru znali. Místo toho zalil Brodeurovo srdce smutek. Prohra ve finále s Los Angeles Kings však jeho hokejový život prodloužila, minimálně o dvě sezony. Jenže od té doby to už není ten starý dobrý Brodeur. V New Jersey se těžko smiřoval s rolí náhradníka a nyní je bez práce. Radost mu tak dělají jeho tři synové, z nichž dva rostou v solidní brankáře a jeden v kvalitního útočníka. Potatí se, stejně jako Martin Brodeur po svém otci Denisovi?
