Mise splněna. Pavel Zacha pomohl svému synovi Pavlovi do NHL. Stal se soběstačným, pravidelně nastupuje za New Jersey Devils. "S jeho pokrokem jsou spokojení. Do budoucna se očekává, že se stane jedním z tahounů týmu," říká Zacha starší.
Jak jste spokojený se synovým vstupem do NHL?
Já si to užívám a jsem vděčný za každý zápas, který přijde. Jsem rád, že je zdravotně v pořádku. Nehledím na statistiky, důležité je, aby absolvoval celou sezonu a mohl si v New Jersey vybudovat pozici. Hlavním cílem všech úkolů bylo vytvořit hlad po tom něčeho dosáhnout - jednou hrát v Americe nejlepší ligu. My k tomu celou dobu směřovali a teď už můžu říct, že se to podařilo. Byl bych rád, aby tam zažil co nejdelší kariéru a byl zdravý a šťastný. Zanedlouho za ním pojedeme, manželkou, které chybí. Strašně se těší, že tam budeme dva týdny spolu.
Popsal vám Pavel své dojmy ze skoku do NHL z juniorské soutěže?
Je to velice náročné, to není žádná novinka. Dám příklad, jak se to projevuje: byly zápasy, kdy hrál třeba jen 11 a půl minuty a já říkal: Pavle, to není nic moc, viď? A on mi na to řekl: Taťko, prosím tě, já jsem z toho tak rozlámaný, že bych snad ani víc neunesl. Snaží se zvládat svou roli, zapadnout do týmu, splnit očekávání a hlavně si vybudovat potenciál do dalších let. To je hlavní úkol, který před něj vedení staví. Věřím, že se mu to zatím daří.
Hokej se mění, je to hlavně o rychlosti a dobrém bruslení. Jak se vypořádává s tímto?
Je, ale není to žádné připravení, připravoval se na to odmalička. Kanadská juniorka je z tohoto pohledu tou nejlepší průpravou. Ani česká extraliga není při vší úctě zdaleka tak rychlá. Z hlediska bezpečnosti jsem měl daleko větší obavy v juniorce než v NHL, kde k sobě mají hráči větší respekt a nejdou do toho tak jako ti mladí. Tam jsem se modlil, aby každou třetinu přečkal bez zranění.
Jaké má v New Jersey postavení? Co od něj vedení očekává?
Komunikace na úrovni trenér, hráč a manažer a agent probíhá. Nebylo to tak, že by s ním nikdo nepromluvil. Vždycky dopředu věděl, co se chystá. Strašně se mu věnují, vysvětlují mu pozici, co má v jednotlivých situacích dělat. Dopředu jsme tušili, že v NHL hrát bude, že to tak chtějí udělat, protože jsou spokojení s pokrokem, který udělal. Ale zároveň vám nikdo nemůže slíbit, že odehraje celou sezonu. Když mu to nepůjde, tak prostě hrát nebude. Nemáte nic jistého. Momentálně mám ale zprávy, že jsou s ním velice spokojení.
Působí to, že hodně dospěl. Je to vidět i na projevech do médií. Vidíte ho jako teenagera, nebo už jako dospěláka?
Teď už je opravdu dospělý a nezávislý. Ani se mnou nekonzultuje spoustu věcí. Komunikujeme spolu, ale on si všechno řídí sám, pomáhá zařizovat věci jiným českým hráčům, kteří tam jsou. Je mu sice devatenáct, ale já mám pocit, že mu je pětadvacet. Čas strávený v Americe ho strašně posunul. Přinutilo ho, aby se o sebe postaral.
Říkal jste, že to není o bodech, ale aby se v NHL udržel. Dá se zformulovat, jaká je jeho role a co se od něj očekává?
Do budoucna se očekává, že se stane jedním z tahounů týmu. Pro klub to byla určitá investice, on by k tomu měl směřovat. A oni mu k tomu vytváří podmínky. To je dlouhodobá vize, aby hrál stěžejního hráče v prvních dvou lajnách. Pak je tam role v jednotlivých zápasech, která se odvíjí podle aktuální situace. Momentálně jsme s jeho rolí oba spokojení.
A momentálně v první sezoně je jeho úkolem se oťukat?
To se ještě uvidí, protože začínal na centru, pak hrál křídlo a teď je zase na centru. Musí být univerzální, musí se na buly dostat přes 50 procent, aby byl platným centrem. Tato pozice je podle odborníků nejtěžší v celé NHL. Byl by úspěch, kdyby se v této roli dokázal adaptovat. Dál si od něj slibují nedělat chyby dozadu, vytvářet pozice dopředu, být platný v soubojích, být tvůrčí a současně tvrdý a nenechat se vylučovat, což pro něj byla výzva vzhledem k tomu, že byl nejtrestatnějším hráčem v Sarnii. To je spousta úkolů: když to na něj vychrlili, tak nebyl schopný hrát.
Pavel říkal, že by si rád zahrál s Patrikem Eliášem. Máte nějaké zprávy, že by se to mohlo povést?
Bavili jsme se s Pavlem na to téma v říjnu. Patrik je s týmem neustále v kontaktu, ale nemám žádné zprávy, že by se jeho návrat blížil. Naděje nezmizela, jenže s každým dalším týdnem se asi trochu zmenšuje. Tohle je spíš otázka na něj nebo na vedení klubu. On teď na tréninky nechodí. Co vím, tak když začal trénovat, vrátily se bolesti kolena, takže se snaží udržovat jen v určité zátěži.
Pavlovi ale asi nedělá problém adaptovat se v kabině jako jediný Čech, když na to byl zvyklý už z juniorky, že?
To ne, Patrikova přítomnost by pro něj byla obrovská pomoc. Vždyť už jen kolik toho odehrál v NHL, jakou má roli v kabině. Ví, co je kdy potřeba hrát. Tohle kdyby předával Pavlovi... Když máte někoho takového vedle sebe v šatně, tak se strašně moc posouváte dopředu. Pomohlo by mu to. Je trochu smůla, že se jim to podařilo jen na jeden zápas.
Jak Pavel teď žije v zámoří?
Bydlí v takovém hotelovém apartmánu, teď se v prosinci za ním podíváme s manželkou. Až se vrátí z tripu v Kalifornii, tak si prý sednou s GM a budou probírat otázku bytu, podnájmu. Tam je to postaveno na tom, že ho z hotelu může pustit jen GM, rozhoduje o tom, co se bude a nebude dít. Takže to bude nejdřív asi až na konci roku, než si Pavel něco vyřídí a vybere. Teď tam bydlí s Vojtou Mozíkem, ale určitě se tam nenudí. Ten program je v NHL strašně nabitý.
Vydáváte další knihu o výchově sportovce. V čem je kniha jiná než ty předchozí?
Kniha Správné dítě je úplně jiná. První dvě byly spíš učebnice pro rodiče, kteří se svým dětem chtějí věnovat a chtějí pro jejich budoucnost a kariéru udělat maximum. Potom mě napadlo udělat také něco pro děti.
Co si pod tím představit?
Poskytuji vlastně rodičům přesný návod, co s dětmi dělat. Udělal jsem sestavu 30 úkolů ze všech sfér, které by dítě mělo zvládnout a naučit se. Každý ten úkol má svůj smysl a cíl, protože je to důležitá složka osobnosti. Ať už je to schopnost vystoupit před obecenstvem, zbavit se nervozity, překonat vzdálenost na kole... Je tam spousta věcí z přírody, ze sportu. Jsou tam k tomu obrázky a pohádka a příběh, kterými mohou rodiče své děti motivovat. A pak je tam popis pro rodiče, postup a rizika, na která si musí dát pozor. Rodiče to mohou pro své děti organizovat sami, nebo postupem času bychom chtěli udělat kempy, kde by pro ně vše připravili instruktoři - navíc by tam bylo víc dětí. Dítě za každý splněný úkol dostane hvězdičku.
Jaký máte ohlas?
Když jsem to přednášel úspěšným podnikatelům ze svého města, tak byli nadšení a chtěli ty úkoly plnit taky. Takže to potenciál snad má. Budu zvědavý na odezvu.
Tohle všechno je vyzkoušené v praxi na vašem synovi?
My jsme to prožívali před spoustou let, ale tehdy to nemělo svůj název. Vím, že ty úkoly jsou splnitelné. I já jsem to v mládí absolvoval. Jde o věci, které v dnešní době chybí - je to pokus o návrat dětí do přírody, na hřiště, na svahy, do bazénu ke smysluplné činnosti. Můžete nechat děti být a pak být jako rodič rozčarovaný, nebo mu zaplnit čas a vidět, že je ku prospěchu.
Všechny příběhy v knize jsou spojeny s Pavlem. Vzpomínal jste, co ho bavilo nebo co mu šlo nejvíc?
My ty jednotlivé úkoly neměli vypsané jednotlivě, spíš jsme činnosti rozvíjeli, jakmile to bylo možné. Třeba šplh o tyči - dvakrát vyhrál přeborníka okresu. Nevím, kdy přesně vylezl na horu, ale to nebylo tak směrodatné, šlo spíš o rychlost. Když ujel v šesti letech 50 km na kole, vzal si po návratu domů kolo znovu a jezdil před barákem. Zdvih na hrazdě byla třeba věc, se kterou jsem na něj apeloval ještě v době, kdy hrál v Liberci, protože je to důležité cvičení, kde zatěžujete důležité svaly. Když jsme zveřejnil, že Pavel udělal čtyři skoky přes švihadlo za vteřinu, lidé mi říkali, ať si nevymýšlím, ale já vím, že limity jsou mnohem dál, a když budete skákat pravidelně, uděláte za minutu i 300 přeskoků. Jsou to věci, které mají svou logiku a jo střípky skládají celou mozaiku. My si tím prošli.
Předchozí knihy rozdělovaly společnost, ale tato by měla být především zábavná pro rodiče i pro děti. Slibujete si od ní, že bude mít pozitivní ohlas?
Záleží i na médiích, třeba v červenci překonal křest předchozí knihy veškerá má očekávání. A tohle má ještě větší potenciál. Jenže je to jen potenciál, záleží, zda to lidé budou chtít. Pro rodiče je díky této knize velmi snadné zorganizovat dětem určité úkoly, někam s nimi vyrazit, poznávat. Nabízí se jim projekt, díky kterému budou mít jednou na co vzpomínat. A jako rodina získávat nové a hezké zážitky.
