Hokejové MS v Praze
Lener záviděl Kanaďanům vášeň. "Češi jsou dost kritičtí"

Minulý týden dokončil inspekční cestu v NHL, kde viděl hned několik českých hráčů, adeptů pro národní tým. Generální manažer Slavomír Lener se vrátil plný optimismu. Nejen kvůli přístupu hráčů, ale také díky kanadské hokejové posedlosti, jako by rád jednou zažil také u nás.

V nedávných letech byla často potíž "dotáhnout" hráče z NHL na mistrovství světa. Cítil jste letos z hokejistů chuť reprezentovat?

Každý rok je jiný a specifický. Sám jsem to zažil, byl jsem sedm let trenér v NHL. Je to třeba respektovat. Sezona dokáže hráče vysát. Mohou mít v nohách víc jak devadesát zápasů, k tomu spoustu létání, přesunů. Je to neskutečně náročné. Může se projevit také zranění, rodinné záležitosti. Je to také otázka kontraktu, hráči mohou bojovat o nový na příští sezonu. Z hráčů cítím obrovskou chuť přijet, pokud budou zdraví a volní. Jde o naprostou většinou. Hráči jsou ochotní hrát jakoukoliv roli v týmu, nikdo si neříká žádné podmínky, kde a s kým by chtěli hrát. Mám z toho velice dobrý pocit.

Co na vás v zámoří udělalo největší dojem? 

Byl jsem tam týden a viděl sedm zápasů, z toho pět duelů NHL. Ve všech hráli naši hráči. Viděl jsem i farmářský zápas a klání juniorské ligy. Když tam člověk přiletí, hned ho to neskutečně nakopne. Ta pozitivní energie a absolutní profesionalismus, zájem médií. Je to jiný svět, nejlepší soutěž světa. Většinu času jsem byl v Kanadě, kde hokejem všichni žijí. I proto jsem se šel podívat i na jiné soutěže, kde jsou také plné stadiony. Lidi tam zajímá hokej jako produkt, kvalita hry. U mladých je zajímá sledovat třeba sedmnáctileté hráče, v nichž vidí potenciál, že by z něj mohl být nový Gretzky nebo jiná hvězda. Kanadského diváka zajímá i to, jak se hráč vyvíjí. To u nás ještě není. Tady na juniorku chodí jen rodiče, nebo skauti a agenti. V tom máme velké rezervy.

Co jste kromě sledování českých hráčů v Kanadě dělal?

Podařilo se mi tam dohodnout program pro naši sedmnáctku, osmnáctku i dvacítku. Pro mě je to úžasná zpětná vazba, když vidím, jak tam hokejem všichni žijí a jsou všichni pozitivní.

To vám v ČR asi chybí...

Jsme hodně kritičtí. U nás se hodně řeší, kdo sestoupí a kdo je na tom špatně. Tam vůbec. Všichni řeší týmy, které se dostanou do play-off. Jakmile skončí základní část, nikdo se nestará o zbylých čtrnáct týmů. Je to jejich problém. Hledají vítěze a pozitiva. Jak být nejlepší a neztrácet energii tím, že tam může mít někdo problémy. Na juniorce jsem viděl, že i když zápas neměl kvalitu, tak vidíte, jak fanoušci reagují třeba na to, že jsou tam dva draftovaní hráči, kteří jednou mohou být hvězdami. A na ty se přijdou podívat. Vidí to pozitivní. Vždy se tam najde něco dobrého. To se mi hrozně líbí, to je ta energie.

Myslíte, že podobnou euforii jednou zažijete i doma?

Já věřím, že ano. Jsem spíš pozitivně založený. Snad se to u nás posune. U nás se lidé těší na play-off a je to vidět. Má to náboj. Věřím, že jdeme správnou cestou. Můj osobní cíl je, aby lidé chodili i na juniorský a dorostenecký hokej, kde je spousta zápasů, které by si mohli užít. Velice často je rozumné na ty zápasy chodit. Hodně se tam bruslí, jde se tam do těla a jsou tam krásné akce. Nemusí jít vždy jen o reprezentaci a extraligu.

Minulý týden jste zažil další příjemný moment - povedlo se vám přesvědčit Vladimíra Růžičku, aby pokračoval jako trenér reprezentačního týmu i příští rok. Znáte se dlouho? Dá na váš názor?

Každý trenér je jiný, stejně jako naše spolupráce. Snažím se mu říct svůj názor na zápas i hráče, Láďa naslouchá komukoliv, kdo se intenzivně a profesionálně o hokej zajímá. Teď jsem byl v NHL, tak mu dávám o každém hráči report a svůj náhled na to, jak hráči hrají a v jaké jsou formě, s kým by mohli hrát. Je to ale jen můj názor. Já působím u reprezentace v pozici jakéhosi prostředníka, mezi týmem a vnějškem. Spíše se snažím nějak oprostit trenérský tým od žádostí o rozhovory a další akce. Snažím se tyto záležitosti co nejvíce procedit, aby mohlo být mužstvo v klidu.

Měli jste nějaký krizový scénář, kdyby vás Růžička odmítl? 

Nechtěli jsme to řešit. Měli jsme několik možností dopředu, s pár trenéry jsem hovořil předem, jestli by v případě, kdy by Láďa skončil, jak by se k této funkci stavěli. Nemohli jsme čekat až do května, jak dopadne mistrovství světa. Proto jsem byl jeden z těch, kteří měli velký zájem, aby pokračoval. Věřím, že se mistrovství světa povede a sezona bude úspěšná a podaří se skloubit to, že Láďa bude trénovat jak nároďák, tak klubový tým. Snad to bude pozitivní zkušenost pro obě strany a nebude nic bránit k tomu, aby se smlouva dál prodloužila. Pokud ne, jsou další kandidáti. Ale je to vždy potřeba řešit s předstihem a ne čekat až na šampionát. 

Můžete prozradit konkrétní jména?

Každý si může tu tajenku doplnit sám. Je to dost náročná práce. Není to jen o trénování, ale také o dobrém vystupování na veřejnosti, směrem k médiím, sponzorům. Hlavní trenér je i napůl manažer. Jsou potřeba i zkušenosti a respekt veřejnosti. Tím se okruh kandidátů hodně sužuje. Nechci nikoho jmenovat, ale kandidátů moc není. Je jich čtyři až pět.

Často se mluví o sparťanském trenérovi Josefu Jandačovi, nebo zlínském Rostislavu Vlachovi. Ti splňují tyto požadavky?

Určitě jsou to trenéři, kteří splňují nejnáročnější měřítka pro trenéry reprezentace. Určitě jsou potencionálními kandidáty do budoucna.

*Jak se Lenerovi líbili čeští hráči v zámoří? 

*Čím si Lenera získal Jakub Voráček?

*Jak Lener vzpomíná na společné trénování s Vladimírem Růžičkou?

*V čem je podle něj Růžička podobný Ivanu Hlinkovi?

Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vyšlo v pondělí 23. března.