Pouze čtrnáct dalších Čechů mohlo v minulosti zažít to, co si během předešlých dvou dní užíval hokejový útočník Petr Sýkora. Ukázat se doma jako čerstvý držitel Stanley Cupu ruku v ruce s pohárem.
Dalších pět mělo smůlu, v dobách jejich slávy ještě nejslavnější hokejový pohár ze zámoří do Evropy necestoval.
Sýkora má to štěstí podruhé v kariéře. Poprvé s New Jersey, letos s Pittsburghem.
ČTĚTE TAKÉ: Stanley Cup v Česku? Stavte se v prodejně elektra
Pohár Sýkora převzal v sobotu dopoledne od svého slovenského, dnes už bývalého, spoluhráče Miroslava Šatana.
V sobotu se s trofejí mazlil v Brně, v neděli ji představil v rodné Plzni. Hned poté ji třiatřicetiletý forvard poslal na další štaci. Do Ruska. Za Malkinem a Gončarem.
Vybavíte si, co všechno jste za poslední dva dny stihl?
Bylo toho hodně. V Brně to bylo velmi náročné. Začal jsem v jednu hodinu odpoledne a jel až do půlnoci. Měl jsem v plánu spoustu akcí. Fanoušci měli šanci se na pohár podívat, vyfotit se... Hektický program pokračoval přesunem do Plzně. Člověk se snaží dostat na co nejvíce míst, ale nakonec se těší, až pohár odevzdá dál.
Jak náročná byla sobota s pohárem v Brně?
Můj výkon na ledě (v exhibičním utkání veteránů Plzeň - ČR, pozn. red.) odpoví na tuto otázku. (smích) Bylo to náročné, ale jiné než dříve, kdy jsme si mohli dělat, co chtěli. Jsou nové regule, podle kterých musíme pohár odevzdat do půlnoci, aby se jeho strážci také vyspali. V minulosti museli někdy fungovat doslova nonstop, protože každý chtěl slavit přes noc...
Takže večer byl proto klidnější?
Naprosto. Poslední hodiny už jsem byl doma jenom se svým synem Nicholasem a manželkou Renatou. U poháru jsme si zahráli hokej, žili jsme vlastně normálním životem. Jakoby tam ten pohár ani nebyl.
Mrzí vás něco, co jste musel během dvou dní slávy oželet?
Mnoho lidí volá a vy toho moc nestíháte. Náročné jsou přejezdy, desítky extra fotek... Máte naplánovaný program, který není šance stihnout. V Brně jsem se snažil, aby z toho měli něco i mladí hokejisté, takže se mohly s pohárem vyfotit všechny třídy. Měl jsem i další prosebné telefonáty, které jsem musel odříci. Nejde stihnout všechno.
Stanley Cup jste získal podruhé v kariéře, kdy jste to prožíval víc?
Teď si to užívám daleko víc. V roce 2000 jsem byl ještě mladý kluk, který si myslel, že ho může vyhrávat každý rok. Nyní jsem chtěl pohár na sklonku kariéry vyhrát ještě jednou. Ne že bych končil, ale je mi třiatřicet... Chtěl jsem ho prostě ještě získat.
Nekazí vám oslavy ani vědomí, že nemáte jisté angažmá pro další sezonu?
Na to se teď snažím nemyslet, netrápí mě to. Z přítomnosti poháru mám hlavu jako balon, z té hromady zařizování... Na budoucnost se tak snažím nemyslet a vrátím se k tomu, až ze mě všechno spadne a pohár bude pryč. Kde budu hrát, bych se chtěl rozhodnout do konce příštího týdne.
V Brně jste řekl, že možná začnete sezonu v Kometě. V Plzni jste to na ledě vyhýbavě vyvrátil. Jak to tedy je?
Jsem tady v mixeru otázek, co bude. Když jsem byl v Brně, tak jsem nemohl říci, že budu hrát v Plzni. To by mě tam fanoušci možná vynesli v zubech. Nechtěl bych tím někoho urazit, ale na rovinu říkám, že v Česku hrát v nadcházející sezoně nebudu.
Foto: ČTK
