Od roku 1998, kdy v japonském Naganu naskočili poprvé v historii do olympijského turnaje ty největší hvězdy světového hokeje, byl hokejový výkladní skříní každých her. Jenže nic netrvá věčně a peníze jsou vždy až na prvním místě. Tak se může stát, že se hokej stane tím, čím je na letní olympiádě fotbal. Lákadlem snad jen pro domácí fanoušky a opravdové nadšence.
Každý český sportovní fanoušek si pamatuje Nagano. Hokejový trpaslík ze středu Evropy se vzepřel všem předpokladům a na turnaji století dokázal zvítězit. Pravděpodobně nejsilnější hokejová generace v čele s Jaromírem Jágrem a fenomenálním Dominikem Haškem dokázala vybojovat zlaté olympijské medaile.
A že to nebyla jednoduchá cesta, dokazují legendární jména v ostatních týmech. Ruská raketa Pavel Bure, v té době nejrychlejší hokejista planety, historicky nejlepší střelec a nahrávač všech dob Wayne Gretzky, v brance Kanady Patrick Roy, populární osmaosmdesátka Eric Lindros, Mike Modano a Keith Tkachuk z USA - prostě co jméno, to pojem a hokejový vzor.
Od té doby se pravidelně každé čtyři roky sjíždí ti nejlepší hráči planety, aby bojovali o nejcennější medaile, které je možné v jejich sportu získat. V Asii to začalo, a v Asii to také možná skončí. NHL totiž odmítla své hvězdy pustit již příští rok do korejského Pchjongčchangu.
Kdyby se po dvaceti letech opakoval naganský zázrak, medaili by nedostal nejlepší Čech současné NHL David Pastrňák, ani Jakub Voráček nebo David Krejčí. Na závěrečném ceremoniálu by od pravděpodobně ne příliš nadšeného Reného Fasela dostávali cenné kovy hráči jako Jan Kovář, Petr Francouz a další, kteří reprezentují pravidelně na MS, ale v době olympiády mají přednost jiní.
Nabízí se jasná paralela s dalším sportem, který je pro Evropu číslo jedna, ale v Americe se netěší takové oblíbenosti. Od roku 1992 se fotbalového turnaje na olympijských hrách účastní pouze hráči do 23 let a každý tým může mít na soupisce tři starší hráče.
To znamená, že se o olympijské medaile každé čtyři roky rozhodně nepere světová špička. Nominace oněch tři starších fotbalistů také záleží na chuti reprezentovat na turnaji, který nepřináší tu největší kvalitu. V brazilském Riu byl fotbal zajímavý hlavně kvůli nadšení místních diváků, pro které je tento sport prakticky náboženstvím.
Jestli bude příští rok určující i pro další léta a ten nejlepší hokej se na olympiádu nevrátí, bude to přinejmenším smutné. Alespoň že se některé hvězdy, jako je třeba Alexander Ovečkin, nebojí říct, že na olympiádu pojedou, i kdyby trakaře padaly. A majitel Washingtonu Ted Leonsis svému střelci dává zelenou.
