Po celou svou kariéru platil za čaroděje v hokejové brance. Bývalý gólman Dominik Hašek zazářil v zámořské NHL i české reprezentaci a připsal na svoje konto v době aktivní činnosti celou řadu vavřínů. Málokdo však ví, že jeho velkou vášní byly odjakživa také šachy. Ty se bývalý hráč Pardubic, Buffala nebo Detroitu naučil hrát už v šesti letech a od té doby na ně nedá dopustit. Jak přiznal pro facebookové stránky Šachového svazu České republiky, času mu na ně sice tolik nezbývá, ale i tak si velice rád dá čas od času pověstnou "partičku".
Šachy jsou považovány za královskou hru. Kdo vás učil proniknout do jejich tajů?
To je dobrá otázka, protože si to popravdě ani moc dobře nepamatuju. Ale myslím, že to byl můj strejda, který mi v mých čtyřech nebo pěti letech ukázal, jak táhnout koněm. To bylo takové složitější, protože ten tah je úplně jiný. Ale někdy v pěti šesti letech jsem se pak šachy naučil hrát.
Pomohly vám určitým způsobem i ve vaší profesi?
Téměř třicet let jsem hrál profesionálně hokej a hlavně v první polovině kariéry bylo dobré, když jsem měl spoluhráče, se kterými jsem šachy hrál. Jestli jsem toho v profesi trochu využíval, nebo ne, se nedá tak říct. V každém případě je při šachu důležité se umět soustředit. Bez soustředění lze těžko zvládnout těžkou partii. A právě soustředění patří i ke sportu i k zaměstnání, pokud chce člověk dobře pracovat. A ty šachy k tomu mohou pomoct.
Kdo byl vaším idolem a s kým byste si chtěl jednou zahrát, kdyby se naskytla možnost?
Člověk by chtěl vidět, jak hráli takoví borci jako Capablanca a jemu podobní. Můj největší vzor, nebo ten, koho jsem nejvíc sledoval, byl Garry Kasparov. Ale já bych si chtěl zahrát jednu partii s panem Kaválkem, který reprezentoval, myslím, jak Česko, tak Ameriku na olympiádě. Samozřejmě už je to starší generace, ale dobře se známe, vždycky si spolu povídáme a nikdy jsme si spolu šachy nezahráli. Jednou nám to třeba vyjde.
Co vás vlastně na hře, v níž světu vládla právě jména jako Kasparov, Karpov nebo Topalov, baví?
Šachy jsou královská hra a stačí na ni dva lidi, kteří nepotřebují žádný velký prostor. Ti dva si sednou a hrají. Je to hra o přemýšlení, a navíc i souboj. Člověk chce vyhrát. Samozřejmě že když hraje proti nějakému borci, je to těžší. Možná je to trochu hra pro ty, kteří se tolik nehýbou, ale baví je víc přemýšlet a porazit někoho právě v tom přemýšlení.
I po ukončení hokejové kariéry jste hodně zaneprázdněný. Najdete si na nějakou tu partii vůbec čas?
Přiznám se, že upřímně už ne tolik, jako jsem se nahrál s Tondou Stavjaňou nebo Martinem Ručinským. Trošičku jsem polevil, ale párkrát do roka si najdu čas a s někým si zahraju.
