Tak rychlý konec nikdo nečekal. Vladimír Růžička se dobrovolně vzdal své funkce poté, co vyšly na svět nová svědectví. Ta jej usvědčují z toho, že žádal po rodičích hokejistů peníze za to, aby mohli pokračovat dál v profesionální kariéře. Podle mnoha svědectví, které má nejen časopis TÝDEN k dispozici, nebyl jediným. Měl ale "smůlu". Byl nejvíc vidět.
Platil za takřka nedotknutelného muže českého hokeje. Olympijský vítěz z Nagana, spasitel Slavie, úspěšný trenér. Respekt z něj sálal na dálku. Díky své pověsti i funkci u národního týmu se Růžička částečně vyhnul odsouzení veřejnosti. Tuzemský hokejový svaz dovedně udělal z dosud jediného mluvícího svědka, podnikatele Miroslava Palaščáka, hlupáka. Ač měl v ruce usvědčující video, lehce vyčůraný, ale zároveň z možných postihů rozrušený otec hokejisty svůj boj proti Růžičkovi začal prohrávat.
Růžičkův respekt však začal v úterý ráno citelně vyhasínat. Aby jeho zbytky zachránil, rozhodl se večer sám rezignovat. Prý proto, aby nezatěžoval výkonný výbor Českého svazu ledního hokeje, který měl ve středu řešit jeho budoucnost.
Chybné jednání, z nichž jej obviňují rodiče hokejistů, si však stále nepřipouští. Za vším vidí štvavou, účelovou mediální kampaň (ve volné překladu: Kdyby o kauze média neinformovala, tak vůbec by ani vůbec nevznikla a trenér by měl klid na práci.) a označil ji jako "pseudokauzu". Své jméno nyní hodlá bránit.
Místo Růžičkovy budoucnosti se tak ve středu bude dost možná řešit budoucnost národního týmu. Růžičkova smlouva platila ještě pro příští rok. Ještě více práce však zabere zametání špíny, která na český hokej spadla. Rychlý akt očisty, jehož se stal Růžička, byť možná zaslouženě, obětí, nesmí umlčet svědky poukazující na korupci v českém hokeji. Atraktivita personálního terče celé kauzy, tedy reprezentačního trenéra, jen celospolečensky zviditelnila to, o čem se v hokeji dlouhá léta ví. Tedy to, že je podobnými kšefty doslova prolezlý.
Anketa:
Kdo by se měl stát trenérem hokejové reprezentace?
Jak zjistil časopis TÝDEN (více ve vydání 17/2015), uplácí se v něm nejen penězi, ale třeba i masem. V zákulisí českého hokeje funguje regulérní byznys s mladými hráči. Ambiciózní rodiče udělají cokoli. A když ne, trenéři si sami řeknou. V juniorských kategoriích nemají bůhvíjaké peníze a melouchy z kapes ambiciózních otců i matek se jim hodí.
Rodičů typu Miroslava Palaščáka či Josefa Ptáčníka, kteří se k podobným zkušenostem veřejně přiznali, je však stále málo. V českém hokeji panuje atmosféra strachu, která nutí rodiče mlčet. "Co se píše, to se i děje. Špíny je v hokeji přehršel a spousta talentovaných kluků skončí znechucením," konstatoval dnes pro TÝDEN další anonymní rodič, jenž se s nabídkou na zaplacení místa v týmu rovněž setkal. Odmítá být ale konkrétní vzhledem k budoucnosti svého syna, jenž si ji vedle hokeje chytře pojistil studiem na vysoké škole. "Zavřel bych mu dveře," říká.
"Tátové, co promluvili, tak jejich synové už skončili. Ptáčník ani Palaščák by si už nikde nezahráli. Teď budou jen slyšet špínu od odborníků, jaká to byla nemehla. Přitom oba byli v mládežnické reprezentaci a hráli na nejvyšší juniorské úrovni," obhájil syny dvou otců, kteří veřejně přiznali, že od nich žádal Vladimír Růžička peníze.
Je však třeba dodat, že mnoho dalších rodičů je se systémem, jaký panuje v českém hokeji, smířeno a toleruje jej. Kamufláž korupce, chcete-li "všimné" za to, že jejich dítko dostane šanci ve svém či jiném klubu, berou jako přirozenost.
Jedno je tak jisté. Odstřel Vladimíra Růžičky z reprezentační funkce stačit nebude. Střílet se totiž musí do více terčů, zejména těch skrytých, které podobné praktiky v českém hokeji umožní. Nelze ale očekávat, že tito "střelci", kteří se budou muset vypořádat se "škodnou" českého hokeje, budou schopni otočit hlaveň i proti sobě.
