Neumannová představila hymnu šampionátu. Jaká je?

Není důležité zúčastnit se, ale vyhrát

Budou si tuto píseň při závěrečném ceremoniálu moci se slzami v očích zazpívat či alespoň zabroukat všichni zúčastnění? Jistěže: po hudební stránce plní hymna libereckého mistrovství základní zadání popového cajdáku s úderným refrénem. Již teď stačí při poslechu zavřít oči a vybuchující ohňostoje jsou tu.

Čeští posluchači si navíc mohou vychutnat i poselství, které píseň nese - naštěstí také nic složitého: v různých obměnách opakovaná výzva k vůli po vítězství není pro sportovní hymnu nijak průlomovým motivem. Za pozornost snad stojí jistá nekompromisnost českého textu. Verše "být v něčem první, (tak) na to máš i ty" či "každej z nás tady touží po zlatý" by mohl účastníky, kteří závodí s poněkud jinými ambicemi, spíše demotivovat. Možná i vzhledem k situaci českých reprezentantů by patrně bývalo taktičtější klást důraz spíše na radost z účasti než na sen o vítězství. Alespoň že zejména v pomalejších pasážích se objevují hluboké pravdy, které sportovcům umožní vyrovnat se s případným (ovšem vzhledem k poměru počtu medailí vůči počtu účastníků daleko pravděpodobnějším) neúspěchem: "Výhra bývá jen krůček od porážky... A bláto je jen nedaleko nebe...," budou si moci zamyšleně notovat ti, kdo skončí pod stupni vítězů.

Při všech výhradách je však třeba ocenit předvídavost hraničící s genialitou, s níž tvůrci vymysleli název a úvod hymny. Dokonce i v případě, že by snad proti rozmaru počasí nepomohla děla ani navážky našetřeného sněhu, tady pořád bude písnička, jejíž začátek si budou moci na vysvětlenou zazpívat členové organizačního týmu uprostřed blátivého areálu: Proč ne my a proč ne právě teď. "K vítězství vedou cesty trnitý... A je tak snadný být u konce s dechem..."