Prezident Václav Klaus pozval wimbledonskou vítězku Petru Kvitovou na Hrad, aby dokonalé české holce pogratuloval k obrovskému vítězství - oznámil to již v sobotu. Bude to symbolické setkání dvojice, která toho má i přes generační faktory společného více, než se zdá. Protože je on-line deník TÝDEN.CZ zvědavý a navíc chce mít všechno jako první, použil redakční převaděč spojitosti, aby vám přinesl přesný přepis diskuse, která se bude při setkání prezidenta s jednadvacetiletou tenistkou odehrávat.
Klaus: Dobrý den, já jsem Václav.
Kvitová: Dobrý den, Petra Kvitová.
Klaus: Gratuluji k obrovskému úspěchu! Nebudeme si tykat? Já si se všemi úspěšnými lidmi tykám.
Kvitová: Je to pro mě čest, ale to si nemohu dovolit.
Klaus: Já vím. Jsem Václav Klaus.
Kvitová: Prosím?
Klaus: Jak prosím? Jsem Václav Klaus!
Kvitová: Promiňte, já vás neslyšela, mám pořád zalehlé uši ze sirény, kterou ta hekající Ruska spouštěla při každém úderu.
Klaus: Já při tenise nehekám.
Kvitová: Prý ho hrajete….
Klaus (přeruší): Ano, hraji ho velice dobře. Jsem Václav Klaus.
Kvitová: Líbí se vám, jak hraji já?
Klaus: Ano, líbí. Připomínáte mi mě. V mnoha herních ohledech. I já riskuji, mám rád těžké údery do rohů. A velice často běhám na síť. Agresivně. A víte co?
Kvitová: Ne?
Klaus: Tohle mě symbolizuje. Je to nejen tenis. Jde o komplexní odraz mého životního smyšlení.
Kvitová: Jako že chodíte na síť?
Klaus: Tak nějak.
Kvitová: Aha…
Klaus: Petro, napíšete o tom svém úspěchu knihu?
Kvitová: No, pane prezidente, je mi teprve jednadvacet, to ještě…
Klaus: Musíte napsat knihu. Já píšu knihy o všem. Včera jsem napsal knihu o tom, jak jsem přišel do práce a na stole bylo Hájkovo neumyté nádobí.
Kvitová: Takže si fakt myslíte….
Klaus: Můžeme si tady udělat nějakou osnovu, chcete? Nemáte pero?
Kvitová: Někde jsem ho měla…
Klaus: (mlčí a usmívá se).
Klaus: Tak to je jedno, asi jste ho někde ztratila.
Kvitová: Asi ano.
Klaus: Chtěl jsem se zeptat, nemluvil o mně vévoda z Kentu, když vám předával trofej?
Kvitová: Ne.
Klaus: A Martina Navrátilová?
Kvitová: Ne.
Klaus: Královna?
Kvitová: Ne.
Klaus: To je divné. Jsou povrchní. Ještě než to rozpustíme, Petro, chci vám jako odměnu za váš obrovský úspěch darovat svou úplně novou knihu. Je o globálním oteplování.
Kvitová: Díky.
Klaus: Jaký máte názor na globální oteplování?
Kvitová: No, popravdě, já…
Klaus (důrazně): NEEXISTUJE. Hláskujme: N-E-E-X-I-S-T-U-J-E.
Kvitová: Neexistuje.
Klaus: Neexistuje!
Oba společně: Neexistujééé, Neexistujéé!
Klaus: Petro, mám vás rád. Skoro jako sebe.
Kvitová: Já vás mám také ráda, pane prezidente.
Klaus: A Petro?
Kvitová: Ano?
Klaus: Je skvělé, jak společně děláme slávu té naší zemičce, co?
Kvitová: Ano. Skvělé.
Klaus: Tak se mějte hezky a nezapomeňte o milém setkání se mnou říct co nejvíce lidem!
On-line deník TÝDEN.CZ je na Petru Kvitovou pyšný a přeje jí mnoho dalších úspěchů.
