Při Velké ceně Japonska v říjnu loňského roku se mu obrátil život na ruby. Philippe Bianchi do té doby hrdě sledoval, jak se jeho talentovaný syn vypořádává s konkurencí v prestižní formuli 1. Během chvíle se pohádkový scénář proměnil v horor. Od ošklivé nehody uběhlo už více než devět měsíců a Jules Bianchi se z kómatu dosud neprobudil. Černé scénáře začínají se začínají stávat realitou.
Podobně často, jako Julese v mládí doprovázel na závodní okruhy, chodí nyní Philippe Bianchi do nemocnice ve francouzském Nice. Stav jeho pětadvacetiletého syna se však nelepší, stále leží v kómatu. Občas sevře jeho ruku a alespoň na pár okamžiků je důvod k optimismu. "V této situaci už lpíte na čemkoliv," přiznává zoufalý otec v rozhovoru pro France Info.
Za vše mohl nečekaný náraz do jeřábu, po němž se do té doby radostný život nadějného jezdce rapidně zpomalil. "Nemůžeme mu nijak pomoci, to je to nejhorší. Nesnesitelné každodenní utrpení... Někdy máme pocit, že se brzy zblázníme. Pro mě osobně je to určitě horší, než kdyby zemřel," přidal krutý fakt Philippe Bianchi.
Podobně jako v případě slavného sedminásobného mistra světa Michaela Schumachera čeká zástup jeho fanoušků na dobré zprávy zatím marně. "Obecně platí, že největší pokrok by měl nastat v prvních šesti měsících. Teď už je to devět měsíců a Jules se stále neprobral, ani nenastal žádný významný pokrok," konstatoval otec závodníka, jenž závodil v barvách stáje Marussia..
Po jediném dobrém zlepšení se rodina odhodlala převézt syna domů do Francie. Od té doby ale na další dobrou zprávu čeká rodina marně. "Čas utíká a jsem už menší optimista než v prvních dvou, třech měsících po nehodě. Je třeba si v určitém okamžiku uvědomit závažnost situace a zůstat nohama na zemi," připomíná.
Bianchi starší tuší, že případné zázračné probuzení nemusí být okamžik plný štěstí. "Pokud by se probudil s rozsáhlým postižením, jsem si jistý, že by to nebylo nic, co by Jules chtěl. Sám mi říkal, že kdyby měl podobnou nehodu jako Michael Schumacher a nemohl znovu řídit, bylo by to pro něj těžké přijmout, jelikož závodění bylo jeho život," tuší otec závodníka.
"Žil svůj sen, cestoval po různých zemích světa. Každý den jsme spolu telefonovali a najednou skončil na nemocničním lůžku, mezi životem a smrtí," lituje Philippe Bianchi. Lidé jeho synovi dennodenně vyjadřují podporu zejména na sociálních sítích, kde u každého vzkazu připojují hashtag "Forza Jules".
"Není v našich silách reagovat na každý vzkaz, ale cítíme podporu. Dávám nám to velké množství energie, snad to stejně působí i na Julese," věří otec, jemuž se na předloktí skví nové tetování. Forza Jules, jak jinak.
