Slavná rallye
Loprais: Dakar? K nezaplacení, výhra nepokryje ani naftu

Čeká ho osmý ročník závodu, který působí jako romantické dobrodružství, ale jde především o obrovskou dřinu. Rallye Dakar je však pro Aleše Lopraise závod takřka celoroční. Na účast ve slavném jihoamerickém závodě totiž není vůbec jednoduché sehnat peníze. 

Musejí se lidé ve vašem týmu živit i jinou profesí?

Jsme malý tým. Pokud jsme jeli na tatře, máme čtyři, pět skalních lidí, kteří zároveň pracují ve firmě a starají se o věci, které s tím souvisí. Vedle závodění jsme dealery tatry a prodáváme náhradní díly, vše se točí kolem kamionů. Vedle toho děláme energetické drinky. Máme i externí spolupracovníky, kteří pro nás pracují před Rallye Hedvábná stezka či před Dakarem. Nemůžeme mít ale veliký tým, který by pro nás pracoval na plný úvazek po celý rok. To není v našich možnostech.

Jak je to s výnosností u Rallye Dakar?

Je to podnik k nezaplacení (směje se). Na Dakaru je už výhrou tam být, zúčastnit se. Dá se to lehce přestřelit, jakmile člověk začne tunit kobylku, začne do toho pramenit neskutečné množství peněz. Shánět peníze v motosportu je ale obtížné. Partneři za námi chodili vždy až ve chvíli, kdy se podařil výsledek. O ničem jiném to nebylo. I když jsme vyhráli etapu, tak se někdo ozval, třeba jen malý sponzor, který pomáhá i jinými věcmi než pouze penězi. To jsou momenty, kdy si říkáte, že to má smysl. Nicméně si nemyslím, že je to věc, na které by se dal postavit nějaký podnikatelský záměr. Není to svět formule 1 ani WRC rallye. Prize money zde nejsou v podstatě žádné, asi tři tisíce eur za první místo. Rozpočty týmů ale můžou jít až do milionů eur, takže je to spíše zanedbatelná částka, na které nic nepostavíte, neřeší ani spotřebu kamionu. I pneumatika stojí tisíc eur a vy jich potřebujete minimálně padesát. Je to o zážitku, pak už záleží na šikovnosti manažerů i jezdců daného týmu, zda k sobě navážou partnery.

Může Rallye Dakar zvládnout i naprosto netrénovaný člověk?

Myslím, že dokáže. Otázka je, s jakým časem a penalizacemi. Kolikrát je to o síle ducha. Jsou typy jezdců, kteří mají "bříško", moc nenatrénují, ale jsou houževnatí a strašně toho vydrží. Nemusejí jet o špičku, ale na dojetí a dobrodružství to mohou zvládnout.

Je také spousta lidí, co mají talent, ale jsou zdechlí. Další by zase jenom chtěli, ale nic pro to neudělají. Na Dakaru může jet třicetikilový i stopadesátikilový borec. Když to bude mít v genech, pojede líp než kluk na steroidech se skvělou technikou, na rozdíl od něj se rozhodne lépe třeba v dunách. Nejde o totální preciznost, ale o konstantní vyrovnanost a aplikaci na různé druhy terénu v daný moment a schopnosti se včas a dobře rozhodnout.

Nechtěl byste si někdy zkusit Dakar na motorce či v osobním automobilu?

Nedávno jsem nad tím přemýšlel. Hrozně se mi líbí hummer Robbieho Gordona, musí být hodně zábavné ho řídit. V automobilové kategorii ale nemáte šanci jako závodník z malého rodinného týmu. Je zde možná ještě větší rozdíl než u kamionů.

Rallye v České republice nemá v současné době úplně nejlepší vizitku, došlo zde k mnoha tragickým nehodám. Jste zastáncem tohoto sportu?

Ano. Na rozdíl od silničního provozu můžete v závodě svým jednáním poškodit většinou jen sebe. Samozřejmě musejí existovat bezpečnostní limity pro diváky, ale jinak rallye podporuji. Ať se mladí raději vyblbnou za volantem než v parku u nějaké chemie. Je sen každého kluka jezdit rychle.

Když stojíte v zácpě, nemáte chuť někdy sjet ze silnice a vydat se vstříc cíli terénem?

Vzhledem k tomu, že vím, co sériově vyráběná auta vydrží, tak ne.

* Jaké je žít ve stínu slavného strýce?

* Dostane jeho nový kamion jméno?

* Dá se ucpat díra ve chladiči kozími bobky? 

* Jak vypadá život v motoristickém klanu Lopraisů?

* Co dělá závodník na Dakaru, když ho přepadne potřeba na toaletu?

Odpovědi na tyto a další otázky Aleše Lopraise i jeho strýce Karla naleznete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 22. prosince 2014.