Z bláta do sněhu. Ne, to není variace na jedno české přísloví, přesně takhle se teď cítí většina jezdců dakarské rallye. Zatímco v předchozích etapách bojovali závodníci s deštivým počasím a blátem, do kterého se stroje bořily, teď se musejí vyrovnávat s extrémní nadmořskou výškou, sněhem a technickými problémy. České posádky ztrácejí, ale nevzdávají se.
Do čtvrteční etapy nejlepší český jezdec Martin Kolomý odstartoval velice dobře a dokonce se v čele přetahoval s Nikolaevem na kamazu. "Duny byly nádherný. Celou tu dobu jsme se honili s Nikolaevem. Chvilku jsme vedli my, chvilku on. Bylo to těžký, ale hezký," pochvaloval si začátek etapy Kolomý.
Jenže jak to letos na Dakaru bývá, nic není takové, jak se zdá. Poté, co se svým kamionem začal klesat, objevily se technické potíže. Kolomý etapu nakonec dokončil, ale o jeho dalším pokračování není jasno ani několik hodin před startem další fáze závodu.
"Nadmořská výška tomu dává zabrat. Teď na tom pracují kluci a uvidíme, jestli budeme pokračovat. Ještě před chvílí to vypadalo, že jsme skončili. Nechceme to ale vzdát a budeme dělat vše pro to, aby mohl Martin pokračovat dál."
Technika zlobí i dalšího jezdce Tatra Buggyra Racing, Aleše Lopraise. Ten se potýkal se stejnou závadou jako o den dříve, výměnou pumpy strávil tým dvacet minut. "Samozřejmě nás předjel, kdo mohl, a museli jsme zahájit stíhací jízdu, kterou jsme to dotáhli na deváté místo. Na to, jak to vypadalo na začátku, to beru jako úspěch," řekl Loprais, který si udržel průběžnou jedenáctou pozici.
Čtvrtý den Dakaru, který čítal dlouhých 416 měřených kilometrů, dal solidně zabrat i Martinovi Macíkovi. Podobně jako ostatní české posádky i on a jeho tým bojovali s technickou závadou. Tentokrát to byla díra v chladiči, která závodníka zdržela téměř dvě hodiny.
"Čtvrtá etapa z argentinského San Salvador de Jujuy do bolivijské Tupizy nebyla rozhodně jednoduchá. Rychlá, velmi technická, ale i nádherná s velkými dunami. Tady se teprve pozná, kdo se jak připravoval. Postupně přichází nemoc z nadmořské výšky," vysvětloval celkově devatenáctý Macík.
S přibývajícími výškovými metry a sněhovými přeháňkami se stává stále důležitější práce navigátorů. "Nebylo výjimkou vidět ostatní posádky přijíždět z naprosto jiných směrů, než by měly. I my jsme se párkrát ztratili," přiznává František Tomášek, navigátor Big Shock Racing týmu.
