Sice pouze dvoudenní, ale o to intenzivnější. Premiérový Dakar motocyklisty Lukáše Kvapila napsal hodně silný příběh. V civilním životě voják z povolání, který má za sebou třeba i misi v Afghánistánu, pomohl ve druhé etapě italskému soupeři Domenicu Cipollonemu, čímž mu zachránil život. Sám pak měl ještě v téže etapě pád, po kterém si poranil rameno a nos a závod pro něj skončil. Svým činem se do jeho historie i tak navždy zapsal. "Neudělal jsem nic světoborného, na Dakaru jsme všichni jedna velká rodina, tohle by přece udělal každý," vyhrkne bez přemýšlení Kvapil.
Teď už je zpět v Praze, podrobil se operaci a úspěšně se zotavuje. "Z nemocnice jsem trošku utekl, přesvědčil jsem je, že nemá smysl, abych tam zabíral postel," vypráví sympatický závodník, který touhle větou jen dokládá, jaký je jeho přístup. Operované rameno má fixované, za měsíc se dozví další prognózy. A už teď si nemůže vynachválit, jak mu doktoři "vylepšili" poraněný nos. "Po nehodě jsem vypadal tak, že by mě manželka už asi nechtěla, teď mám nos ještě hezčí než před pádem," směje se.
Tříhodinová pomoc
Ve druhé etapě Dakaru mu ale do smíchu až tak nebylo. Zhruba v její polovině se před ním objevil vůbec ne pěkný pohled. "Viděl jsem jenom velikou hromadu černého zabláceného člověka. Začal jsem dělat všechny naučené postupy, komunikovali jsme spolu, zprvu to bylo v pohodě," vzpomíná Kvapil na moment, kdy Itala na trati našel. Ten pak ale začal upadat do šoku a omdlévat.
Podle informací organizátorů, které závodníci dostali před začátkem Dakaru, měl ke každé vážné nehodě do dvaceti minut přiletět vrtulník. Kvapil na něj s Cipollonem však čekal tři hodiny.
"Mně to rychle uteklo, měl jsem v sobě adrenalin, čas jsem tolik nevnímal. Horší bylo, že Dominico měl bahno i v dýchacích cestách, musel jsem ho z něj vodou dostat," podotýká. Spotřeboval jí tři litry, poté pobíhal mezi svojí motorkou a Italem, asistoval záchranářům a kromě toho ještě stíhal zpomalovat a varovat další závodníky.
Po tříhodinové vyčerpávající pomoci znovu nasedl na motorku, do cíle etapy mu chybělo dlouhých 200 kilometrů. Mezitím už kolem něj projely všechny motocykly, auta i čtyřkolky. "Najednou jsem jel za kamionem Martina Kolomého a vzpomněl jsem si, co mi říkal: Nikdy se nedostaň mezi nás, my tě na motorce z kabiny prostě nevidíme," vypráví. Trať byla od všech závodníků rozježděná, Kvapil mezi několikatunovými kolosy najel do díry a tím pro něj závod skončil. "Mezi kamiony to nešlo, písek je navíc atypický, takže jsem se prolétl. Díky skvělému vybavení se mi naštěstí nestalo nic víc," připomíná člen týmu Big Shock Racing.
Nové přátelství i cena fair play
Po návratu domů ho v nemocnici navštívil a ocenil ministr obrany Martin Stropnický, dostal také cenu fair play českého autoklubu. "Ministr mě překvapil, je to nejvyšší představitel armády, bylo pro mě velkým zadostiučiněním, že si ve svém nabitém programu udělal čas," říká. Mnohokrát si o sobě přečetl, že je hrdina nebo rytíř, sám se tak ale prý necítí. "Já jsem měl skvělý profesní výcvik, věděl jsem, že se to může stát. Hrdinové jsou pro mě hasiči, záchranáři, nebo člověk, který do toho jde, i když žádný výcvik nemá a překoná sám sebe," zůstává Kvapil skromný.
S Cipollonem se zvláštní shodou náhod potkával po celý průběh pobytu v Jižní Americe. Ital měl startovní číslo 138, Kvapil 139. "Zdravili jsme se už před první etapou, oba jsme měli radost, že jsme vůbec tady," popisuje český motocyklista. Na Dakaru se do jednotlivých etap startuje podle pořadí v té předešlé, a protože prolog vyšel lépe Cipollonovi, druhý den startoval o několik míst před Čechem. Tomu se ale v druhé etapě dařilo. "Stahoval jsem, pár lidí jsem předjel. Že je to on, to jsem zjistil asi až po deseti minutách pomoci," vzpomíná Kvapil, který v prvních chvílích vůbec nevěděl, že jde o závodníka, s kterým se bavil už den předtím.
"A pak jsem ležel v nemocnici a najednou slyším povědomý hlas. Doktoři odtáhli plentu a tam vedle mě Dominico," vypráví s úsměvem český závodník. A u setkání na lůžku nezůstalo. "Samozřejmě jsme si hned měli co říct, mrzelo ho, že jsem mu pomohl a pak se rozbil, vzniklo přátelství," usmívá se. Cipollon pak Kvapilovi pomáhal s komunikací v nemocnici, se svou italštinou se španělsky dorozuměl přece jenom lépe. Oba závodníci si už domlouvali i vzájemné návštěvy během roku a zůstávají v kontaktu.
První Dakar nadporučíka Kvapila tedy sice neměl příliš dlouhého trvání, i přesto na něj ale nikdy nezapomene. A za rok by se na nejtěžší závod na světě rozhodně chtěl vrátit. "V těch dvou etapách jsem si vyzkoušel, že na to mám. Cena fair play a tohle všechno okolo je super, ale mnohem radši bych tady stál vedle Martina Macíka s medailí na krku a závod dokončil. Udělám všechno proto, abych se dostal na příští ročník," odhodlaně uzavírá český pilot.
Za své letošní vystoupení by si to rozhodně zasloužil.
