Srovnatelný aplaus si ve třinácti letech užijí maximálně tak hvězdičky z pěveckých talentových soutěží. Mladý freestylový motokrosař Matěj Česák má na rozdíl od nich našlápnuto k tomu, aby mezi vyhaslé komety nezapadl. V zaplněných evropských arénách mu tleskaly desetitisíce nadšených diváků.
Pražský rodák totiž mezi jezdci v show Masters of Dirt vůbec nezaostával za světovými a hlavně dospělými esy tohoto adrenalinového sportu.
Freestyle motokros není zrovna bezpečný sport. Jak moc se o tebe bojí tvoji rodiče?
Spíše mamka se o mě hodně bála. Na začátku, když jsem jezdil na louce, tak se jí to líbilo, jakmile jsem ale začal skákat větší a větší skoky a začal jezdit na závody, tak se začala bát hodně. Naopak táta mě vozil na nádrži před barákem už ve dvou letech, on měl jako koníček enduro. Žádné konflikty jsme kvůli tomu doma ale neměli.
Svou první motorku jsi dostal v pěti letech, zkoušel jsi motokros a nyní jezdíš freestyle s dospělými jezdci. Jsi v tomto ohledu ve světě raritou?
Je to pro mě super zážitek i zkušenost, jsem rád, když mě zkušenější jezdci pochválí nebo mi poradí s nějakým trikem. Moc si to užívám a děkuji jim za to, že mě berou takhle dobře. Podobně mladé jezdce žádné neznám, na akci Masters of dirt byl až sedmnáctiletý Erick Ruiz. Oficiálně jsem prý nejmladší na světě.
Ve freestyle motokrosu není nouze o drsné pády. Býváš před skoky nervózní?
V tomto sportu se to prostě stává, člověk s tím do toho jde, že si můžeme ublížit.
Už jsi sám prožil nějaké nepříjemné zranění?
Poprvé jsem si v deseti letech při skoku zlomil ruku a protrhl si nohu až na sval. V jedenácti jsem zase nechytil motorku, spadl z deseti metrů na zem a zlomil si druhou ruku. V září jsem si vyrazil zuby, je sranda, že se mi to stalo na koloběžce a na motorce se mi zranění spíše vyhýbají. Doktorů se už ale nebojím, docela jsem si na ně zvykl.
Měl jsi někdy chuť se závodním skončit a užívat si s vrstevníky?
Občas po zimě, když netrénuju a pak mi to nejde. To bývám naštvaný, ale časem se rozskáču.
Ve velkých halách v evropských metropolích tě sledovalo často více než deset tisíc diváků. Jsi víc ve stresu před skokem nebo před písemkou ve škole?
Určitě jsem více nervózní před skákáním, na závodech bojuju s malou nervozitou vždycky.
Je složité skloubit školu se závoděním?
Kvůli Masters of dirt jsem nebyl týden ve škole, což není úplně nejlepší, mám docela hodně zameškaných hodin, ale zatím to celkem zvládám.
Nesnaží se tě spolužáci odtáhnout k jiným zálibám?
Občas mě tahají k počítačům, mě to ale moc nebere. Já radši chodím ven sportovat, když nemůžu skákat, hraju třeba tenis.
Nezávidí ti popularitu? Pro holky musíš být hrdina.
Freestyle se jim líbí, ale že by mi záviděli, to ne. Maximálně to, že nejsem moc ve škole. Holky to navíc nezajímá vůbec.
Co považuješ za nejpříjemnější na životě freestyle motokrosaře?
Vždy se těším na závody v cizině, cestování mě moc baví.
Máš už nějaké představy o své budoucnosti? Myslíš, že se dá tímto sportem uživit?
Zatím žádné plány nemám, chci zůstat co nejdéle u tohoto sportu. Jednou bych chtěl být mezi nejlepšími na světě.
