Bauera nebaví vesecká trať, skokani chtějí medaile

Běžkařské tratě jsou obtížné, navíc na nich fouká silný vítr. Skokani zase vyzkoušeli ještědské můstky jen minimálně, moc nevědí, co od nich čekat. Přísloví o tom, že doma je nejlíp, v Liberci (zdá se) neplatí.

Největší českou medailovou nadějí na světovém šampionátu v Liberci je Lukáš Bauer. „Cítím tlak od lidí. Vím, že očekávají úspěch. Ale nějak mě to nesvazuje," usmívá se běžkařský sympaťák.

ČTĚTE TAKÉ: Zasněžené liberecké paradoxy

Vesecké závodiště není zrovna příkladem Bauerovy vysněné trati. Je na něm znát, že mu příliš nevyhovuje.

„Není to můj šálek kávy, to je pravda," přikyvuje. A vysvětluje proč: „Je hodně obtížná. Po prvním kole tréninku jsem si říkal, že to je v pohodě, ale po druhém už jsem byl docela hotovej," usmívá se. „V polovině navíc musíte počítat s opravdu silným větrem."

Bauer: V noci nemůžu spát, jak moc se těším

Přesto vrtošivou bojácnost odhazuje za hlavu. Na řadu přichází odhodlanost. Bauer chce úspěch.

„V noci nemůžu spát, jak moc se těším. Není čeho se bát, všechno je lepší a lepší," říká i přesto, že jej po několik týdnů trápil vlezlý virus, jenž výrazně narušoval přípravu na šampionát. „Zdraví se zlepšuje," pokračuje Bauer v optimistickém duchu.

Právě on je libereckou hvězdou. Kdekoliv se objeví, vzbudí až hysterický zájem. Žurnalisté z Norska, Švédska, ale třeba i Japonska - ti všichni chtějí slyšet, jak na tom Bauer je, koho považuje za soupeře a jestli tedy vážně vyhraje.

„Je to strašně specifické, tenhle šampionát v Česku. Vždy jsem byl zvyklý přijet tři dny před startem, k hotovému. Tady je to jiné. I kvůli tomu, že vím, co má mistrovství za sebou, jaké tam byly problémy," rozvíjel myšlenky týkající se zvláštností libereckého šampionátu.

Skokani bez výhody domácího prostředí

Mezi ně patří třeba i fakt, že čeští skokani nemají v podstatě žádné výhody - domácí prostředí se v jejich případě transformuje do „obyčejného" závodění.

„Na libereckých můstcích jsme trénovali opravdu málo. Neměli jsme na to čas," vysvětluje rakouský trenér skokanů Richard Schallert.

Protřelý teoretik vysokých můstků doufá v kouzlo mistrovství světa, v němž se mnohdy prosadí závodníci, od kterých se to nečeká. Mohl by jím být třeba Roman Koudelka. Nebo Jakub Janda. Proč ne. Hlavně Koudelka má dobrou formu, při závodech Světového poháru poměrně často proniká do elitní desítky.

„Špička je hrozně silná, hodně nahoře. Ale samozřejmě chceme vyhrát medaile. Papírově nejsme favorité, ale kluci jsou dobře připravení," říká Schallert.

Málomluvný Churavý si pochvaluje vylepšený odraz

Jediným mužem, který skutečně zná a pochvaluje si liberecké areály, je sdruženář Pavel Churavý. Ten má tuto sezonu výjimečnou formu.

„Snad ji potvrdím i v Liberci. Zapracoval jsem na lepším odrazu při skocích," povídá málomluvný muž. Usmívá se, ale sebevědomé věty o zlatém snu z něj nedostanete.

Je na něm znát jen pocit, který výstižně popsal Lukáš Bauer: „Už aby to začalo. Už abychom šli na to."

Mimochodem - český běžec ještě nikdy ve své kariéře nezískal medaili z mistrovství světa...

Foto: ČTK, Karel Šanda