Rozpaky, naděje, nadšení, zklamání a závěrečná spokojenost. Emociogram českého vystoupení na světovém šampionátu byl hodně pestrý. On-line deník TÝDEN.CZ vám přináší analýzu české hokejové mise, která skončila dalšími bronzovými oslavami.
Anketa:
Jak hodnotíte zisk bronzové medaile českých hokejistů na světovém šampionátu?
Očekávání od českého týmu byla před skandinávským turnajem střízlivá. Reprezentace odlétala na sever Evropy bez spousty svých opor. Chyběl gólman Pavelec, zkušení lídři Jágr s Rolinkem i kanonýr Červenka. Nepřijeli i mnozí další.
A první zářezy českých bruslí do stockholmského ledu byly skutečně rozpačité. Tým pod vedením kouče Aloise Hadamczika vydřel výhru 2:0 nad Dánskem, ale pak padl 1:4 s domácím Švédskem. Bez ohledu na výsledky obou zápasů byl klíčový především jeden fakt: Češi v určitých ohledech fatálně ztráceli.
Pomalý byl pohyb hráčů, vázla jejich souhra. Bojovnost? Často spíše symbolická, spousta nedohraných soubojů, nedojetých kotoučů. A mizerná úspěšnost střelby. I takové týmy jako Norsko byly pro Česko hrozbou.
Naději paradoxně přinášely výkony obou brankářů. Jakubové Kovář a Štěpánek sice měli slabší chvilky, ale při absenci loňské jedničky Pavelce rozhodně nezklamali. A jejich jistota stála i za proměnou, kterou český tým prošel.
Čtvrtfinálové vzkříšení
Po pomalém ladění zahráli Češi svůj velký koncert v tom nejdůležitějším zápase. Ve čtvrtfinále s domácími Švédy (ti měli v sestavě 16 hráčů z NHL včetně svých největších hvězd) byl Hadamczikův tým jasným outsiderem, jenže senzačně vyhrál.
Důvody nečekaného úspěchu? Obrovské nasazení, pozorná obrana, důslednost před brankou i probuzení zámořských snajprů Krejčího s Michálkem. Loupež vstupenky do semifinále před zraky tisíců švédských fanoušků byla dokonalá.
V následném utkání se Slováky už byli Češi v roli favorita. Čekal se od nich postup do finále a boj o zlato se silným Ruskem. Jenže český tým tentokrát okradl sám sebe. Nechal se strhnout k často bezhlavému útočení, individuálními chybami daroval Slovensku luxusní šance. A to je dokázalo maximálně využít.
Růžové vyhlídky tak vystřídal smutek, zklamání. A před trenérem Hadamczikem stál zapeklitý úkol: namotivovat smutnící tým pro bitvu o bronz. Počítat už přitom kouč nemohl se zraněnými útočnými lídry Michálkem a Eratem.
Bronz se skrytou hodnotou
V nedělním duelu s Finskem však Češi dokázali negativní emoce poslat k ledu. Proti dalšímu favoritovi získali dvoubrankový náskok, skvěle zachytal gólman Štěpánek, obránci bez váhání padali do střel. Navíc český tým nevyráběl hloupé individuální chyby, které ho předtím připravily o vyhlídky na titul.
Finové neskutečně tlačili, domácí fanoušky si chtěli alespoň trochu udobřit třetím místem. V přesilových hrách drtil tým Suomi českou defenzivu, ale ta posílala bezradné Finy do deprese. Ve zmaru soupeře se pak pozvolna rozpouštělo i české zklamání z prohraného semifinále, které se nakonec po roce znovu utopilo v bronzové radosti.
Sladkokyselý šampionát skončil pro Česko šťastně. I když lesk téhle medaile možná naplno zazáří až za pár let. To budou vzhledem k současným výsledkům české mládeže porážky Švédska nebo Finska dost možná hodně nevšedním hokejovým svátkem.
