Další neúspěch. Čeští hokejisté na letošním mistrovství světa znovu nezvládli klíčové čtvrtfinále a končí až na sedmém místě, čímž vyrovnali nejhorší umístění v samostatné historii. "Je to o jednom zápase, bohužel to nevyšlo," znělo pak jednohlasně z kabiny po prohře s Ruskem. Poslední pětiletka bez úspěchu ale ukazuje, že český tým v těch nejdůležitějších chvílích selhává opakovaně.
Ve zlomových momentech se nedokáže prosadit v koncovce a vyrovnat se svým soupeřům v efektivitě. Pojďme si závěry posledních pěti nepovedených šampionátů shrnout.
MS 2013
Národní tým po rozpačitých výkonech v průběhu celého turnaje prohrál ve čtvrtfinále 1:2 se Švýcarskem a stejně jako letos skončil sedmý. Za celý turnaj vstřelil v osmi zápasech jen dvacet branek.
MS 2014
Češi sice zvládli čtvrtfinále s USA, v bojích o medaile pak ale Finsku se Švédskem nedali ani gól a skončili čtvrtí.
MS 2015
Domácí šampionát v Praze a Ostravě, který s sebou nesl obrovská očekávání. Nezapomenutelné čtvrtfinále s Finskem, které dvěma góly rozhodl Jaromír Jágr, bylo pro celou zemi skvělým zážitkem.
Jenže potom se zase vše zadrhlo - 0:2 v semifinále s Kanadou a 0:3 v boji o třetí místo proti USA. Sen o medaili z domácího mistrovství zůstal znovu nesplněný.
MS 2016
Šampionát v Rusku opět skončil dřív, než by si Češi přáli. Sice vyhráli moskevskou základní skupinu, ve čtvrtfinále si ale nedokázali poradit s houževnatým americkým výběrem a prohráli 1:2 po nájezdech. Jediný gól v základní hrací době vstřelil Tomáš Zohorna - také z trestného střílení.
MS 2017
Letošní mistrovství asi ještě není třeba dvakrát připomínat. V základní skupině mužstvo doplácelo na slabší vstupy do utkání a trenéři po celý turnaj nemohli najít ideální složení útočných formací. Ve čtvrtfinále pak Češi neměli na silné Rusko, kterému podlehli 0:3.
Co mají výsledky z posledních pěti mistrovství společné? Zoufale špatnou produktivitu v nejdůležitějších utkáních. Pozorně se podívejte na jednotlivé výsledky zápasů, po kterých pro reprezentaci turnaje každoročně končily. Úspěšného českého střelce abyste v nich hledali lupou.
A to už skutečně není jen náhoda a otázka jednoho nevydařeného zápasu. Problém českého hokeje je v tomto případě dlouhodobý. Právě finální řešení útočných akcí a proměňování šancí je totiž to, v čem Češi za nejužší světovou špičkou v posledních letech jen složitě klopýtají.
Rusové, Kanaďané nebo Švédové své vypracované příležitosti zkrátka dokážou využít. Alespoň některou z nich. Kdežto čeští střelci v klíčových momentech opakovaně selhávají. Individuální kvalita v tomto směru schází, i když se to někomu nemusí poslouchat dobře.
Zlatá generace z přelomu tisíciletí je ale zkrátka už nenávratně pryč. Počet českých hráčů v NHL dlouhodobě klesá, jen velmi malé množství z nich navíc ve svých týmech patří ke skutečným oporám. To je realita, nemá smysl malovat věci narůžovo a uklidňovat se tím, že to jenom zkrátka zase nevyšlo v tu nejdůležitější chvíli.
Ne, český hokej strádá a aktuálně má na světových šampionátech nejdelší medailový půst od roku 1954! Tehdy v padesátých letech minulého století navíc výjimečnou generaci kolem Zábrodského a Konopáska přibrzdil komunistický režim, který ve vykonstruovaných politických procesech polovinu reprezentace pozatýkal a odsoudil kvůli obavám z emigrace.
Teď měli Češi k dispozici papírově silný tým, který však očekávání fanoušků opět nenaplnil. Čekání se prodlužuje. A pokud se něco nezmění, může být ještě delší, než si v tuto chvíli všichni dokážeme představit.
