Středečník Jakuba Kvasničky
Ahoj, jsem Luis a mám problém. Koušu lidi

Na fotbale jsem toho zažil hodně. Pamatuji si, že mě kdysi v dorostu takový malý blonďáček v jednom zápase asi třináctkrát štípnul. Viděl jsem pěsti, klasickou "hlavičku", jednou se spoluhráč po předchozím celovečerním rozjímání nad důležitostí utkání pozvracel přímo na malém vápně, i když to už sem asi vůbec nepatří. Každopádně kousání, to je unikum made by Luis Suárez.

Kousl si kdysi v dresu Ajaxu, kousl si minulý rok v Liverpoolu a uruguayský útočník si kousl i včera do Itala Chielliniho na mistrovství světa. Samozřejmě, mexický rozhodčí to neviděl, což je pochopitelné, protože na letošním mistrovství světa sudí prostě nevidí. Ještě že má Chiellini důkazní materiál v podobě televizního záznamu a asi miliardy (skvělých) vtipů na internetu, protože manželka by mu asi jinak po návratu moc nevěřila větu: "Zlato, ten obtisk mám z fotbalu." Protože tohle se ve fotbale prostě neděje...

Koukal jsem hned všude možně, jestli je to nějaká psychologická porucha - kousat do lidí. Napřed jsem našel hrozně divnou facebookovou skupinu "Kousání spících lidí do různých částí těla vyčuhujících zpod peřiny". Luis Suárez v ní nebyl. V souvislosti s kousáním jsem rovněž narazil na hodně, hodně, hodně, opravdu strašně moc hodně porna. Samozřejmě jsem se nedíval. Jde mi o psychologii, vyšší princip.

K Suárezovi asi nejvíc sedí teorie "ego-cannibalistic bite", jak ji v internetové poradně Psychologie.cz popsal psycholog Aleš Borecký. Tedy "kousání směřující k uspokojení ega tím, že nějak vstřebávám či nasávám životní sílu oběti do sebe samého". Nebo snad "anger-impulsive bite"? Tedy impulzivní kousání pramenící z hněvu, frustrace a pocitu, že nejsem schopný řešit konfliktní situaci? A pozor, podobných možností je spousta, zaseknete se na tom, plný internet!

Ze začátku jsem si z těchto teorií dělal srandu - co všechno se ještě podivínskému člověku na této planetě diagnostikuje? Psycholog vás vidí třikrát něžně přičichnout ke květině, a hned jste flórofil s obsedantní potřebou patologického vstřebávání intenzivního pestíkového aromatu pro potřebu okamžitého sexuálního vzrušení... Jenže co když na tom něco fakt je?

Je hrozně lehké odsoudit Suáreze tak, že je to jednoduše vypatlanej debil. Jenže - udělal to už potřetí, v předchozích dvou případech, hlavně v Anglii, po kousnutí Ivanoviče, se kál asi dva týdny v kuse, sypal si popel na zuby, div nebrečel, všude se omlouval, Ivanovič mu velkolepě odpustil, a teď to udělá zas? Takový hnus? Ne - tohle už není "jen" úlet. 

Nikdy nebudu Suáreze, jinak úžasného fotbalistu, bránit. Tím spíš, že po zápase vycenil zuby, mezi kterými měl ještě kousky Chielliniho, a ostře odmítl, že by cokoliv udělal. "Všichni jsou proti mně," řekl.

Ale co když je ten chlápek prostě skutečně nemocný? Měly by se stát dvě věci: FIFA okamžitě musí Suáreze potrestat minimálně zákazem na deset zápasů. Protože takové prasárny si skvělá hra jménem fotbal nezaslouží. Hned poté by Suárez měl sednout do letadla. Ani se nezdržovat v Brazílii, vystoupit v Liverpoolu. Přijít za šéfy, kteří za něj v roce 2011 zaplatili 22 milionů liber (přes 750 milionů korun) a říct: Jsem Luis. A mám problém. Koušu lidi. Pomůžete mi?

SUÁREZŮV KOUSANEC NA MS: 

PODÍVEJTE SE, JAK SUÁREZ KOUSAL V NIZOZEMSKÉ A ANGLICKÉ LIZE: