Unavená, ale šťastná odcházela od dopingových komisařů první česká olympijská šampionka her v Pekingu. V rozhovoru s českými novináři teprve přiznala, jak nervózní celý závod byla. Později manželka amerického střelce připustila, že nevylučuje změnu dresu - místo Česka by mohla reprezentovat Spojené státy.
ČTĚTE TAKÉ: Emmons slavila pivem a četla telegram od Klause
Jste úplně první vítězkou her. Jaký to byl závod?
Těžký. Jeden z nejtěžších, které jsem kdy střílela. Snažila jsem si sice nepřipouštět tlak, který tu na mě je, ale byl obrovský. Byla jsem docela v pohodě, ale pak přišla velká nervozita. Začala jsem hodně běhat na záchod. Dokonce jsem se bála, abych to celé nestrávila právě tam. Nebylo mi nejlíp. Asi tomu pomohla i kukuřičná kaše, co jsem si dala k snídani.
ČTĚTE TAKÉ: Česko má první zlato. Díky střelkyni Kateřině Emmons
Jak jste se z toho nakonec dostala?
Byla jsem z té nervozity už tak vyčerpaná, že jsem si řekla, že už o ničem nechci přemýšlet. Prostě si tady stoupnu a rychle to odstřílím, abych nemusela myslet na nic jiného. A ono to tam začalo padat. Brzy se mi tep uklidnil. Ale musela jsem si pro ty desítky hodně dojít.
ČTĚTE TAKÉ: Krize, a pak pohoda. tak se Emmons prostřílela ke zlatu
V čem je jiné být třetí a první na olympijských hrách?
Pocity z Atén už si moc nevybavuji, ale vím, že jsem měla velkou radost. Bylo to poprvé. Předvedla jsem to, na co mám. A dneska jsem byla šťastná, že jsem dala tu čtyřstovku. Čekám na ni celý střelecký život.
CESTA ZA ZLATEM V OBRAZECH - PODÍVEJTE SE ZDE
Poradil vám váš manžel Matt Emmons během závodu?
On mě spíš jen uklidňoval. Ví dobře, že vím, co dělám. Stejně jako táta mě spíš jen pomáhal přivést na jiné myšlenky. Technický rady já moc nepotřebuji.
Může se vám a vašemu manželovi Mattovi (je také střelec, závodí za Spojené státy americké - pozn. red.) povést vybojovat stejně jako Zátopkovým zlaté medaile na olympijských hrách. Myslíte na to?
Co myslíte? Bylo by to přece krásné.
Dana Zátopková závodila s Emilovou medailí v kapse. Půjčila byste ji manželovi.
Určitě. Pokud ji bude chtít, rozhodně mu ji půjčím. Ale spíš si myslím, že to chtít nebude.
A jak teď vrátíte Mattovi jeho podporu?
My si ji ani nemusíme vracet. Každý to vnímáme automaticky, budu tam u něj stejně jako on byl u mne.
Jak strávíte den?
Jak si bude přát on. Já si také včera dělala, co jsem chtěla. Spíš jsem toho moc nedělala, chtělo se mi být líná. Vyšla jsem ven a myslela, že mě klepne pepka v tom dusnu, a tak jsem byla na pokoji. A vyplatilo se.
Chtěla jste se střílením skončit a Matt vás přesvědčil o opaku. Jak se na to s odstupem času díváte?
Vyplatilo se to. Samozřejmě. Ale myslím, že to má každý sportovec, že chce čas od času skončit. Vyřešila jsem si tenhle problém a už jsem z toho vyrostla.
ČTĚTE TAKÉ: Manžel Emmons: "Skvělá práce, jsem na tebe pyšný"
V kvalifikaci bylo jedno kritické období. Po dvaatřicáté ráně jste odešla za otcem. Co jste si říkali?
Nic moc. Jen jsem si chtěla odpočinout. Už jsem cítila, že tělo nereaguje tak pěkně jako dřív. Tak jsem si řekla: položím to a půjdu si popovídat.
O čem si tak povídáte?
Oni říkali, že mi to jde pěkně, tak ať to tam nějak dostřílím. Taťka mi ještě říkal: Tak už to snad nepokazíme, ne?
Už vám ten úspěch došel?
Ne. Já nevím, kdy mi to dojde. Ale vlastně už asi trochu jo. Já vám nevím.
Stálo vás hodně sil zadržovat slzy na stupních vítězů?
To jo. Já se rozbrečím jako malé dítě. Ale ustála jsem to. I když slzičky byly už předtím při objetí s Mattem. To se člověk neudrží. Bylo v tom obrovské štěstí.
Na co se teď nejvíce těšíte?
Hlavně na sprchu. A pak do Českého domu, kde si dám pivko. A další dny budu odpočívat.
Budete vyhlížet sponzory?
Sponzory? Když nějakého uvidíte, tak sem s nimi. Budeme je potřebovat. Co si budeme nalhávat, teď už to jinak nepůjde, zvlášť když třeba budeme bydlet ve Státech. Nedělám si iluze, že by do mě mohl svaz vrazit víc peněz než do někoho jiného. Já ani nechci.
ČTĚTE TAKÉ: Emmonsovi prožívají příběh jak z červené knihovny
Uvažujete i o konci střílení?
Plány na rodinu jsou velké a pokud to nebudu zvládat finančně, tak skončím.
Jak naložíte s vítězným milionem?
Rádi bychom s Mattem postavili dům, takže každá korunka bude dobrá. Ve Státech je to finančně náročné. Aljašku už jsme museli nadobro zavrhnout, z finančních důvodů.
A za koho budete soutěžit - za USA, nebo Českou republiku?
Pokud to půjde, tak za nás. Já mám naši zemičku ráda a nerada bych někam odcházela. Když to ale jinak nepůjde, tak je možnost změny občanství otevřená.
A co je potřeba, aby si vás Češi udrželi?
Nevím. Je to o financích. Moje tréninky budou díky cestám do Ameriky finančně náročnější. A budou mi muset odpustit některé závody, které teď musím absolvovat. A také bychom chtěli dítě.
Už teď?
Ano. Řekli jsme si, že to nebudeme odkládat.
Co říkáte na to, že jste tu vnímaní podobně jako Zátopkovi nebo pár Fikotová-Connolly?
Je to hezké, ale je to nesmysl. Do Zátopkových máme ještě hodně daleko. Ale jak říkám, získat zlato na jedněch hrách by bylo nádherné.
Kdy vám začalo vrtat hlavou, že máte na dosah i vyrovnání světového rekordu v nástřelu?
Asi kolem třicáté desítky jsem si začala říkat, že už bych to nechtěla pokazit. A tak jsem si dala na střely trochu víc času. Nechtěla jsem udělat chybu.
Věděla jste, že jste jediná, kdo má čistý nástřel?
Asi jsem tušila, že tam budu jediná, protože diváci nikomu jinému netleskali. Za čtyři sta se tleská pokaždé. Ale nebylo to lehké. Tři byly jen o bod zpátky. Kdyby měly super nervy, tak mě ve finále přestřílí. Naštěstí se tak nestalo.
Kdy jste pochopila, že jste první?
Taťka mi to musel ukázat na prstech. Já jsem to musela trochu strávit, že mě nikdo nepřeválcoval. Nezastřílela jsem finále úplně nejlíp. Bylo to těžký. Hlavně přechod z jednoho závodiště na druhé. Měli jsme třicet pět minut do první rány. Což přitom znamená, že tam musím být dvacet minut předem. Ale pro všechny to bylo stejné.
Foto: Robert Sedmík
