Jsou to momenty, kdy nepomáhá štípání, fackování ani kbelík studené vody. Některé sportovní okamžiky pohltí diváky jako mocné kouzlo, kdy člověk přestane věřit svým očím. Češi zažili podobné "halucinace" při hokejovém úspěchu v Naganu, u Zátopkových zlatých běhů či u hollywoodského konce kariéry Kateřiny Neumannové. Světový výčet sportovních divů světa je však ještě trochu víc šokující.
Hodně velkým aspirantem na začlenění do tohoto žebříčku jsou nyní fotbalisté Brazílie. A není to nic, z čeho by měli radost. Snad žádný člověk nemohl očekávat, že na domácím šampionátu dostanou Kanárci sedm gólů od Německa. Absolutní šok paralyzoval nejen dvousetmilionovou velmoc, ale celý fotbalem dotčený svět. Britský zpravodajský server BBC proto připomněl sedm dalších sportovních případů, při kterých padaly divákům čelisti z pantů.
Skok století
Zatímco sportovní gymnastka Věra Čáslavská sbírala na hrách v Mexiku jednu zlatou medaili za druhou, nejpřekvapivější moment olympiády v roce 1968 se udál na hlavním stadionu. Ač sportovci překonali 43 světových rekordů, jeden z nich strčil všechny do kapsy. Američan Bob Beamon ve skoku dalekém překonal rekordní zápis o více než půl metru! "Ve srovnání s ním jsme jako děti," posteskl si tehdejší dosavadní rekordman, Sovět Igor Ter-Ovanesyan. Skok v délce 8,90 metru čekal na překonání 23 let, než Beamona trumfl jeho krajan Mike Powel. O pět centimetrů.
Perfektní desítka
Vyhrát ve čtrnácti letech tři zlaté olympijské medaile je neskutečný úspěch. Dostat jako vůbec první gymnastka historie na olympiádě čistou, nejvyšší známku 10, to už je takřka sportovní zázrak. V roce 1976 se to podařilo Rumunce Nadie Comaneciové, která úplně přehlušila někdejší úspěchy sovětské gymnastky Olgy Korbutovové. Zajímavostí je, že výsledková tabule s tímto skóre vůbec nepočítala. Místo desítky tak diváci viděli pouhou jedničku. "Myslím, že jsem mohla být ještě o trochu lepší," posteskla si tehdy Comaneciová, která vyhrála i další dvě zlaté medaile na následujících hrách v Moskvě.
Zázrak na ledě
Ruští sportovci byli také u dalšího momentu, ze kterého si diváci mohli ukroutit hlavu nepochopením. A opět v roli poražených. Na zimní olympiádě v americkém středisku Lake Placid si totiž parta hokejistů z univerzitních lig vyšlápla v semifinále na tým Sovětů, plný těch nejzvučnějších legend. Tehdy dominující výběr porazili senzačně 4:3 a nakonec získali i zlaté medaile. O počinu těchto hráčů už byl natočen film a prestižní magazín Sports Illustrated jej vyhlásil jako největší americkou sportovní událost 20. století.
Překvapení z Německa
Byl to opravdu skvostný začátek parádní tenisové kariéry. Psal se rok 1985 a tři týdny před startem prestižního Wimbledonu na sebe německý blonďák Boris Becker upoutal pozornost poprvé, když vyhrál svůj první turnaj v anglickém Queen Clubu. Jen málokdo tušil, že by svůj úspěch mohl v blízké době zopakovat. Navíc na grandslamovém turnaji. Pozdější světová jednička vstoupila na wimbledonské kurty jako nenasazený hráč, v pouhých sedmnácti letech. Mladičký talent po několika velkých bitvách prošel až do finále, kde nakonec porazil Jihoafričana Kevina Currena. "Tahle výhra změní tenis v celém Německu. Jsem prvním wimbledonským šampionem a lidé v mé zemi mají nový idol," prohlásil sebevědomě. Nelhal. Ve Wimbledonu triumfoval ještě dvakrát a tituly posbíral i na třech zbývajících grandslamech.
Zlatý sen se smutným koncem
Těžko říct, co byl větší šok. Americká sprinterka Florence Griffithová-Joynerová v roce 1988 stanovila rekordy na 100metrové i dvojnásobné trati. Ve světě sprinterských milisekund kralovala o parník. Stovku zvládla na 10,54 sekund. Na olympiádě v Soulu stanovila nové maximum i na dvoustovce, rekord ze semifinále ještě překonala ve finále (21,34). Po zásluze v Koreji posbírala čtyři medaile, z toho tři zlaté. Místo uznání však přišly na přetřes pochybnosti. Atletka poté několik let trpěla různými nařčeními z užívání dopingových látek. Jaká byla pravda, se už dnes nikdo nedozví. Griffithová-Joynerová nečekaně zemřela deset let poté. Ve spánku, na epileptický záchvat. Zůstaly po ní dva rekordy, kterým se současné atletky jen marně snaží přiblížit.
Šampion na lopatkách
Ještě předtím, než se stal reklamou na kontroverze, byl Mike Tyson především famózní boxer. Podle mnohých expertů nejlepší rohovník všech dob. Mistrem světa v těžké váze se stal už ve dvaceti letech a vypadalo to, že na přelomu 80. a 90. let zuřivého Američana nikdo nezastaví. Neporazitelnost mu vydržela 38 zápasů. V roce 1990 se mu však postavil téměř neznámý James Douglas. Tysonovi měl být v ringu pouhým sparingpartnerem, neškodnou muškou, která nemohla jeho věhlas jakkoliv ohrozit. Sázkové kanceláře v Las Vegas ostatně ani nenabízely kurzy na jeho vítězství. Jenže pak přišel příval pravých háků... A na zemi ležel Tyson. První prohra Tysona změnila. Ač později mistrovský pás převzal zpět, stránky novin plnil nakonec spíše svými skandály.
Tigerův skvostný debut
Sportovní boháč i známý nevěrník zažil skvělý vstup mezi golfovou elitu. O talentu Tigera Woodse se v roce 1997 šuškalo na každém americkém greenu. Věštila se mu velká budoucnost. Nikdo ale netušil, že se jeho pouť za golfovými miliony rozjede tak brzy. Woodsovi bylo pouhých jednadvacet let, když šokoval na prestižním turnaji Masters. Působilo to, jako by měl na své golfové holi dálkové ovládání, které míčky dovádělo s neuvěřitelnou přesností až do jamky. Turnaj vyhrál s rekordním výsledkem - na zkompletování všech jamek mu stačilo o dvanáct pokusů méně, než druhému nejlepšímu hráči. Za dva měsíce už byl světovou jedničku a během pár let i nejbohatším sportovcem světa.
