Beznohý gepard. Pistorius bojuje s časem i předsudky

Je mu 24 let, rád běhá, v garáži má nadupané ferrari a chce se probojovat na olympiádu do Londýna. Oscar Pistorius je atlet jako každý jiný. Až na to, že nemá nohy.

Na mistrovství světa v korejském Tegu sice ze semifinále závodu na 400 metrů nepostoupil, přesto se handicapovaný Pistorius loučil jako vítěz. Opět překonal sám sebe, opět ohromil svět. A ještě zde neskončil, spolu s kolegy z JAR si zaběhne čtyřstovkařskou štafetu.

Kdyby se volili největší hrdinové atletiky, jméno Oscar Pistorius by bylo hodně vysoko, ne-li nejvýš. Jihoafričan Oscar Pistorius se narodil bez lýtkových kostí, v jedenácti měsících mu lékaři nohy od kolen dolů amputovali, v patnácti letech mu zemřela matka Shella. Osud se s ním nemazlil. Přesto se mu vzepřel. Porazil ho stejně snadno jako později soupeře na paralympijských hrách.

Na svých karbonových protézách "cheetahs" neboli "gepardech" si na paralympiádě doběhl pro čtyři zlaté medaile, tři z nich získal před čtyřmi roky v Pekingu na trati 100, 200 a 400 metrů. Od té doby ale ušel - respektive uběhl - pořádný kus cesty. Na paralympiádě v roce 2008 získal zlato na čtvrtce ve světovém rekordu 47,49 sekundy, před dvěma dny při rozběhu na MS v Tegu doběhl v čase 45,39. Semifinále se mu ale nevydařilo tak, jak si představoval. Skončil poslední v čase 46,19 sekundy, přesto si vysloužil nadšené ovace. A o soucit rozhodně nešlo.

Další sen? Olympiáda v Londýně

"Někdo má červené vlasy, jiný modré oči, další široká ramena. Já nemám nohy, tak nevím, proč by se na mě kvůli tomu měli lidé dívat jinak," tvrdí Pistorius.

Dostat se na šampionát zdravých atletů stálo Pistoriuse hodně sil. Nejen těch fyzických. Mezi handicapovanými atletiky neměl konkurenci, a tak se před pěti lety rozhodl, že bude závodit se zdravými. Jeho karbonové protézy ale byly pro Mezinárodní atletickou federaci IAAF trnem v oku.

Ano, jsou supermoderní, superpružné, ale že by byly lepší než končetiny z masa a kostí?

"Nikdy bych nedělal tento sport, kdybych měl nejmenší pochybnost, že mám výhodu," říká Pistorius.

Za pravdu mu nakonec dal sportovní arbitrážní soud v Laussane. Od roku 2008 se tak může "beznohý gepard" konečně soustředit jen na své sportovní výkony.

O účast na olympiádě v Pekingu a na minulém mistrovství světa v Berlíně usiloval marně. Na mistrovství světa v Tegu už ale nechyběl. Nyní je na řadě splnit si další sen v podobě olympijských her v Londýně 2012. Kvalifikační limit národního svazu je 45,25. A Pistorius si na něj věří.

"Chtěl bych limit splnit do konce roku, ale když se to nepovede, mám ještě příští rok. Chci dokázat, že postižení zvládnou to, na co by někteří zdraví vůbec nevsadili."

Jeho životní příběh je fascinující, obdivuhodný i komický zároveň. Není divu, že zaujal i amerického herce Toma Hankse, který mu nabídl, že jej zfilmuje. "Vím o tom, ale pro příštích pět šest let to nepřichází v úvahu. Chci se soustředit pouze na sportovní kariéru, na atletiku. Možná jednou, až ukončím kariéru, se o tom můžeme bavit," tvrdí Pistorius.

Ten, který rád běhá. Jen prostě nemá nohy.