Petr Svoboda: Bolestivá cesta na olympijský karneval

Během krátkého období se mu zhroutil život. Vleklé zdravotní potíže ho nejdříve málem připravily o nohu, pak i o zdravé uvažování. Lidsky se změnil. Vše vygradovalo rozvodem. Elitní překážkář a mistr Evropy z roku 2011 Petr Svoboda se ale nevzdal. Restartoval svou kariéru a nyní se chystá do Ria na svou druhou olympiádu. "Nic bych neměnil, udělalo to ze mě nového člověka," tvrdí bez váhání a touží po tom, aby získané zkušenosti předal dalším začínajícím atletům.

V dnešní době se úspěch mnohdy měří penězi. Vyplatí se vrcholová atletika finančně?

Teď moc ne. Byl jsem více zraněný, než jsem závodil. Kdybych absolvoval celou sezonu ve zdraví, tak se mi vyplatí. Je to pěkný život, ale na nějaké velké vyskakování to rozhodně není. Atletiku si letos chci užívat. Letošek mi napoví, jestli u ní mám zůstat, nebo se vydat jiným směrem. Mám se ale dobře, nic mi nechybí.

Petr Svoboda

Český atletický reprezentant v běhu na 110 metrů překážek. Narodil se v Třebíči. V sedmnácti letech definitivně opustil fotbal a začal se plně věnovat pouze atletice. Jeho první trenér Pavel Svoboda dbal na rozvoj všestrannosti svého svěřence, a díky tomu se Petr Svoboda dostal k víceboji. V roce 2002 se budoucí elitní překážkář přestěhoval do Prahy, kde závodil pod klubem Dukla Praha. Ten ho ovšem později jako neperspektivního pustil do PSK Olymp. Pod vedením kouče Ludvíka Svobody dosáhl v roce 2005 svého největšího úspěchu v desetiboji, kdy na dálku porazil i světového rekordmana Romana Šeberleho. Kvůli častým zraněním se rozhodl věnovat pouze jedné disciplíně - běhu přes překážky. Na olympiádě v Pekingu v roce 2008 obsadil dvanácté místo a ve Světovém atletickém finále bral téhož roku stříbro. O tři roky později se dočkal první zlaté medaile z velké akce - v Paříži vyhrál halové mistrovství Evropy v běhu na 60 metrů. Záhy poté ale přišly zdravotní problémy, které ho málem připravily o nohu. Zdravotní potíže se odrazily i na jeho vztahu se skokankou o tyči Jiřinou, rozenou Ptáčníkovou. Po necelých dvou letech manželství se v roce 2014 rozvedli. Petr Svoboda se pokouší o velký návrat. Povede se mu?

U fotbalistů se jejich příjem často pozná podle druhu auta. Mohu se tedy zeptat, čím jezdíte?

Fotbalisté jsou pro mě mrtví, já je nesnáším. Než jsem se rozvedl, měl jsem mercedes. Dříve jsem měl hodně aut, ale teď jsem rád za to, co mám. Mám auto od sponzora. Z potřeby mít super káru člověk vyroste. Až na to budu mít, tak si to možná dopřeju. Ale teď mi bohatě stačí, když se dostanu z bodu A do bodu B. Po tom všem jsem si už nechtěl kupovat nic drahého, protože jsem očekával, že se něco stane a já o to stejně přijdu. Na ten mercedes se třeba hodně rychle zvykalo.

Vrátím se k atletice. Děláte ji kvůli výsledkům, nebo protože vás zkrátka baví?

Z obou důvodů. Chci vyhrávat, ale někdy mě uspokojuje pouhá příprava. Když pak po super trénincích přijde závod, který vyhraji, tak z toho pramení euforie. Baví mě kompletně všechno se vším. I to zlý, i to super.

Po těch všech zraněních, kterými jste si během kariéry prošel - nelitujete přece jen někdy toho, že jste nezůstal u fotbalu, kterému jste se původně věnoval?

Někdy si říkám, že jsem měl raději zůstat u fotbalu nebo hokeje, abych se lépe zajistil. Kdybych byl dobrý, tak bych si snáze vytvořil větší a lepší zázemí. Ale to jsou "kdyby". Na druhou stranu jsem individualista. Nerad se spoléhám na ostatní. Vždycky jsem měl o sobě vyšší mínění, což nepůsobilo na kolektiv zrovna ideálně. Věřil jsem sám v sebe. Ve svou sílu a rychlost. Pak když jsme prohráli a já byl střídaný v době, kdy jsme ještě vedli, seděl jsem po utkání na mezi a říkal jsem si, že to není sport pro mě. Že jsou chvíle, kdy to nemůžu ovlivnit. Proto jsem se dal na atletiku a jsem za to rád. Myslím si, že mi dala strašně hezkých chvil, které bych si za peníze nekoupil. Také jsem rád, že se mi povedlo najít ideální disciplínu. Na 110 metrů překážek totiž musí být člověk maximálně rychlý a přitom to skloubit s ideální technikou.

Fotbalisty asi v lásce nemáte. Měl jste ale v dobách, když jste ho sám hrál, nějaké vzory?

Když jsem ještě blbl s fotbalem, tak to byla éra Ronalda. Nemyslím Cristiana. Sice byl tlustší, ale na pětikoruně by udělal kličku komukoliv. Jakýkoliv Brazilec, když vzal balon, byl pro mě jiný.

Nové aktuální číslo časopisu Interview.