Když po fantastickém závodu přicházel mezi novináře, jako by pořád nevěřil, že je halovým mistrem Evropy. A navíc v novém českém rekordu 3:37,68 minuty. "To ty lidi, no," krčil rameny šampion v běhu na 1500 metrů Jakub Holuša.
Pamatujete si, co se dělo v těch posledních metrech?
Pamatuju si to, naprosto přesně. Prostě jsem to rval do plných a věděl jsem, že prvnímu Turkovi už to moc nechutná. Z jeho stylu jsem poznal, že už mu to netáhlo, ty metry mu to tak nežralo. Tak jsem si řekl, že musím jít až do těch posledních metrů.
Kdy jste začal věřit, že to skončí zlatem?
V poslední stovce. Diváci, jak řvali, tak mě to strašně tlačilo dopředu. S tím publikem mi nohy vůbec netuhly, pořád to jelo a vyšlo to. Sice o kousek, ale vyšlo.
A nakonec z toho byl i nový český rekord....
Když jsem se před poslední čtvrtkou kouknul na mezičas, řekl jsem si, že by to mohl být rekord. Ale jak jsem proběh cílem, tak jsem ani čas neviděl. Byl jsem v takové euforii, že jsem to zjistil, až když jsem oběhl vítězné kolečko. Je to super. Ale tady se nejde na čas, tady se jde na medaile.
Vedoucího Turka Özbilena jste předběhl na poslední chvíli. Věděl jste hned, že jste před ním?
Já si byl naprosto jistý. Už jsem zvedal ruku a věděl jsem, že jsem před ním. Nejdřív mi problesklo hlavou, že do cíle budu muset skočit, abych vyhrál. Ale pak jsem věděl, že už to ani nebude třeba.
Celý závod provázely strkanice. Jak těžké to bylo?
Asi v polovině závodu mi tam někdo dal rukou, Němec nebo Brit, už si to nepamatuju. Tak jsem začal být taky přísnej, to se musí. Je to hala, tam se lokty musí používat.
Před šampionátem jste hlásil, že byste rád urval medaili. Napadlo vás ale, že by to nakonec mohla být ta nejcennější?
Do závodu jsem šel s tím, že můžu porazit každého. Věděl jsem, že když se všechno sejde, forma i rychlý nohy, tak to může vyjít. Že mám formu, jsem se přesvědčil už při sobotním závodu. Trenér Dalibor Kupka mi říkal: Holube, ty vole, ty musíš jít na medaili. Kamarád si na mě dokonce vsadil, tak doufám, že z toho budu mít nějaká procenta. (smích)
Před třemi lety jste na halovém mistrovství vybojoval stříbro, teď máte i zlato z evropského šampionátu. Které medaile si vážíte víc?
Doma to je větší zážitek. S tímhle publikem to je něco neuvěřitelného.
Jak chystáte slavit?
Mám tady dvacet lidí z Opavy. Už mám rezervovanou hospodu, rozhodně je co slavit.
