Bojové sporty jsou často vnímány jako agresivní a krvavá záliba. Spousta neinformovaných lidí tyto sportovce vnímá povrchně jako "vymlácené mozky". Nejen s těmito předsudky se snaží bojovat Iva Linda Maruščáková, psycholožka, která se věnuje thajskému boxu. Mimo to je i spoluzakladatelkou projektu Vegan Fighter, který se snaží sdružovat sportovce, kterým záleží na právech zvířat.
Sama neskrýváte, že vás v životě pohání pouze rostlinná strava. Jste veganka. A nejste zdaleka jediná. Dá se říci, že veganství v profesionálním sportu zažívá v poslední době "boom"?
Mezi profi sportovce se dostalo ve větší míře zejména v posledních dvou, třech letech. Už na olympiádě v Soči získali vegani dvě medaile. Jedna patřila krasobruslařce Meagan Duhamelové, druhá Alexeji Vojevodovi, který byl zároveň vyhlášený nejsilnějším mužem olympiády (je totiž i mistrem světa v armwrestlingu, tedy klasické české páce, pozn. aut.). Veganství je hodně rozšířené u ultramaratonců nebo triatlonistů. Jeden z nejsilnějších mužů planety Patrik Baboumian je vegan, pak i mnoho kulturistů. Vegany se stávají i vrcholoví tenisté, třeba sestry Williamsovy dosáhly největších úspěchů na tomto typu stravování. No a pak samozřejmě bojové sporty, tam je veganů opravdu hodně.
Jste spoluzakladatelkou projektu Vegan Fighter. Jak jste se k němu z oboru psychologie dostala?
Od 12 let nejím maso a sedmnáct let jsem veganka, takže to byl přirozený vývoj a spojení aktivit, ve kterých vidím smysl a baví mne.
Tím smyslem myslíte ochranu zvířat?
Ano. Beru je jako svébytné osobnosti plně si uvědomující utrpení. Bojové sporty mám ráda. Důležitý je pak i rozměr zdravotní, protože výhody rostlinné stravy na sobě samozřejmě pozoruji už dlouho. Jako fitness trenérka se samozřejmě zajímám o výživu, to je další důležitý aspekt veganství. Kolega Honza Müller (mistr světa v thajském boxu, pozn. aut.) přišel s nápadem vše propojit. Ten nápad se mi hned moc líbil a od začátku jsme projektu dávali tvář, kterou vidíte dnes. Mám vystudovanou i ekologii a teď dokončuji titul PhD. v oboru chování zvířat, takže jsme zařazovali i fundované informace z oblasti výzkumu.
Nyní je toto stravování trendem. Počítám, že v začátcích to musela být jeho propagace horší.
Dřív to bylo vzácné a byli jsme za za podivíny, proč chceme chránit zvířata nebo proč nepijeme mléko... Dnes je situace jiná, stejně jako hlavní aktivity projektu. Většina lidí dnes už ví, co se děje za zdmi velkochovů, a že třeba mléko zdraví skutečně spíš škodí, než prospívá, jak se věřilo dříve. Takže v současnosti naši roli vnímám spíš v tom poskytovat další inspiraci od sportovců z praxe, že jim veganství funguje a co konkrétně jim funguje.
Dívali se na vás během vašich začátků skrz prsty?
Když jsme s projektem začínali, lidé se na nás koukali jako na blázny. Proč chceme podporovat pohled na zvířata jako na osobnosti, svébytné a cítící bytosti? A také, že vyhnout se masu, mléku a vejcím prostě nejde, pokud chcete dosahovat dobrých výsledků. Po letech, kdy se veganství stalo tak rozšířenou záležitostí, se k nám přidávají další a další vrcholoví sportovci, kterým to prostě funguje.
Na vašem webu sdílíte i videa ukazující utrpení zvířat. Snažíte se lidem otevírat oči?
Je fér vidět věci tak, jak jsou, a neschovávat se před některými nepříjemnými skutečnostmi. Tím narážím na to, že mnoho lidí sice o tom, jak špatné jsou životní podmínky zvířat, už ví, ale reaguje klasicky, psycholog by řekl obrannými mechanismy. Tedy větou: "Já to radši nechci vědět." Naší filosofií ale je, že se na rozdíl od dalších projektů zaměřených na ochranu zvířat snažíme inspirovat pozitivní cestou a drastickými záběry víceméně šetříme.
Samotného mne překvapilo, jak moc mají vegani váš projekt v oblibě. Čím vším se kromě ochrany zvířat zabýváte?
Zaměřujeme se i na propagaci zdravého životního stylu a sportu, na amatérské i profi úrovni. Za těch pět let, co Vegan Fighter funguje, si získal víc jak 17.000 fanoušků na Facebooku, kde každý den přinášíme zajímavosti o sportovcích stravujících se rostlinnou stravou. O tom, co jim funguje, tipy na jídelníčky a podobně. Pořádáme také přednášky a exhibice bojových sportů - hlavně thaiboxu, boxu a MMA ve vegan podání.
Jistě si dobře uvědomujete, že právě kontrast, kdy drsní bojovníci chrání bezbranná zvířata, může na neinformované lidi dobře platit. Před rokem vznikly první propagační vizuály. Funguje to?
Všichni zmíněným kontrastem upozorňují na jednotlivé oblasti, kde zvířata trpí a na to, jak jim každý z nás může pomáhat. Od nákupu výrobků netestovaných na zvířatech, po snížení nebo vynechání živočišných výrobků ve stravě - míra je na každém z nás. Kampaň Bojujeme za zvířata odstartovala minulý rok, a od té doby se k ní průběžně připojují další naši přední bojovníci, v poslední době třeba trenér Hanuman Gym Petr Macháček nebo vegetariánský bojovník v thajském boxu a MMA Honza Homolka. Podpořil nás i André Reinders, Eva Líšková a další. V těchto dnech dostává kampaň vlastní webovou stránku a na ní se můžete setkat se všemi sportovci a sportovkyněmi, kteří kampaň podporují. Zapojeni jsou v ní jak vegani, tak lidé stravující se konvenčně, kteří vnímají náš vztah ke zvířatům jako důležitý.
Přesto se najde spousta profesionálních sportovců, kteří tvrdí, že bez masa jakožto zdroje bílkovin, si nedokáží představit, jak podají maximální výkon. Čím můžete jejich názor vyvrátit?
I v bojových sportech, stejně jako v jiných oblastech, se najdou lidé, kteří jsou apriori proti. Bez toho, že by si rostlinnou stravu vyzkoušeli, tvrdí, že na ní nelze trénovat nebo vyhrávat. To je normální, ale není to podloženo přímou zkušeností, takže je to spíš určitý stereotyp v myšlení. Ale je to samozřejmě osobní věc každého. My se snažíme inspirovat k tomu, aby si každý mohl vyzkoušet sám na sobě, že může svým životním stylem být ohleduplný ke zvířatům a zároveň být zdravější a lépe trénovat.
V čem jsou podle vás výhody rostlinné stravy?
Je lehká, přesto poskytuje potřebnou energii. Myslím, že pokud to tvrdí i lidé typu světového šampiona v boxu Davida Haye, bratrů Diazových v MMA nebo dnes už klasiků MMA Jacka Shieldse nebo Mac Danziga, ať stále nezmiňujeme jen české bojovníky, pak na tom asi něco bude. Jsem přesvědčená, že u většiny z nich poskytuje i zajímavou dávku přirozené agresivity do zápasů nebo sparingů.
Rozumím tomu tak, že po luštěninách v sobě najde bojovník větší zarputilost, než když si k obědu dopřeje šťavnatý plátek masa?
Sama bojové sporty trénuji a zároveň jsem psycholožka, tudíž hodně tuto část pozoruji. Nenacházím přímou úměru v tom, že by lidé na rostlinné stravě byli méně draví nebo agresivní. Spíše naopak. Možná je to tím, že si za svým zatím stále ne většinovým názorem musí více stát. Tím se stanou postupem času více psychicky odolnější, což dobře uplatní právě v boji. Tuhle zkušenost a osobnostní charakteristiku pozoruji u veganů obecně. Co ještě pozoruji je větší míra energie, na které se ať sportující nebo nesportující vegani shodují. I to může být v bojových sportech konkurenční výhoda. Pokud je veganský jídelníček dobře sestavený, obsahuje navíc přirozeně více látek podporujících produkci testosteronu, například mandle, avokádo, či brokolici, mohou se nejen v bojových sportech dobře uplatnit.
V čem pak jako psycholožka doporučujete lidem bojové sporty?
Ve své profesi psycholožky a koučky věřím v celostní pohled, takže v první řadě je to už jen to, že jakákoliv fyzická aktivita podpoří psychickou pohodu. V bojových sportech vnímám ale i mnoho dalších, zajímavějších aspektů.
Jaké?
Protože jsem jungiánská psycholožka (pojmenovaná po učení švýcarského psychologa Carla Gustava Junga, pozn. aut.), tak se ve své práci se setkávám s nejhlubšími lidskými přáními, motivy jejich jednání. A jedním z nich je i přirozená agresivita, kterou v sobě myslím má do určité míry každý muž i žena. Nemá tedy cenu dělat, že neexistuje a její potlačování nefunguje, stejně jako potlačování čehokoliv jiného.
Myslíte tedy, že "vybití" se v ringu může lidem pomoci v běžném životě?
V bojových sportech se s přirozenou agresivitou můžete setkat, a v jistém směru jí i kultivovat, využít ve svůj prospěch. Tím, že ji někdo přijme, naučí se s ní pak i lépe zacházet v běžném životě, a nemusí mu pak "unikat" jinam. Ať už třeba v pasivní nebo aktivní agresi vůči jiným lidem, kdy hezkým, každodenním příkladem jsou různé "silácké" komentáře v různých online diskuzích nebo třeba i ve zmiňované oblasti krutosti vůči zvířatům, tedy těm slabším. Myslím, že ne jen ve veganském pojetí by měla pravá síla spočívat v ochraně slabších. Pro osobnostní rozvoj se pak určitě hodí i vytrvalost, možnost odreagovat emoce efektivním, fyzickým způsobem, posouvání vlastních psychických i fyzických hranic, práce s vlastním strachem, které v bojových sportech dřív nebo později potkáte.
-5569d0b42ede4-200x207-556d8b337b4d9_199x207.jpg)
"Škodí" veganství zdraví?
Jak lze využít kontrast drsných sportovců a milovníků zvířat?
Co si o tomto trendu myslí "masožraví" boxeři Ondřej Pála a Arleta Krausová?
Kteří známí sportovci také "jedou" čistě na rostlinné stravě?
Proč veganství profesionálním sportovcům nedoporučuje dietolog Vít Chaloupka?
Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, který vychází v pondělí 1. června.
