Sbírá jednu trofej za druhou, přesto jeho jméno českými médii příliš nerezonuje. Osmadvacetiletý Jakub Koštěl si totiž místo tradičních sportů vybral nemainstreamové frisbee, tedy létající talíř. Z freestylových disciplín přivezl medaile pro vicemistra světa, evropského šampiona a jako vůbec první Evropan dokázal se svým parťákem ovládnout US Open.
Jaká byla cesta k vašemu sportu, v němž nyní sbíráte jednu trofej za druhou?
Začali jsme s partou kamarádů s klasickým házením v parku, ale jelikož jsme všichni byli "freestylově” založení, brzy jsme začali zkoušet různé triky a naučili se točit frisbee na prstu (respektive nehtu). Až krátce poté jsme se dověděli, že něco jako freestyle frisbee ve světě existuje již od 70. let, začali sledovat videa a brzy se na prvních zahraničních turnajích propojili se světovou komunitou...
V čem spočívá princip freestyle frisbee?
Freestyle frisbee spočívá v provádění nejrůznějších technických a akrobatických triků s létajícím talířem. Využíváme především rotace disku, ale i všech jeho možností létat vzduchem.
Co musí umět člověk, aby měl šanci dostat se mezi pokročilejší?
Nejprve by měl člověk zvládnout disk kvalitně házet a chytat a následně se naučit tzv. nail delay, tedy balancovat roztočený talíř na nehtu, což je základní trik, ze kterého vychází většina ostatních. Jakmile zvládáte základy, začnete se učit nové triky a pak už záleží pouze na tom, jak často trénujete, asi jako u každého jiného sportu. Vždy je dobré hrát a trénovat ve více lidech. Snadno od sebe odkoukáte nové triky a vzájemně se motivujete k lepším výkonům. Navíc je to mnohem větší zábava! Freestyle frisbee je více kolektivním, než individuálním sportem.
Čím to, že vás nezlákaly "mainstreamové" sporty typu fotbal, nebo hokej?
Mainstreamové sporty mě nikdy tolik neoslovovaly, vždy jsem spíše tíhnul k extrémním a freestylovým sportům. Dříve jsem dělal aggressive inline bruslení, v zimě mě lákal freestyle snowboarding, ale můj příliš vysoký pud sebezáchovy mi neumožnil v těchto sportech moc vyniknout. Freestyle frisbee je v tomto ohledu nesrovnatelně bezpečnější a zároveň dává člověku stejnou volnost a pojí se s podobným životním stylem, jako právě extrémní a freestylové sporty.
Co vás na freestyle frisbee učarovalo?
Kromě zmiňované volnosti a možnosti sebevyjádření pohybem, mě rozhodně nejvíce učarovala unikátní komunita, která je s tímto sportem spojená. Díky freestyle frisbee jsem získal desítky dobrých kamarádů po celém světě, což mi umožnilo například procestovat toto léto Spojené státy a nezaplatit ani halíř za ubytování :)
Jak drsná je v tomto odvětví konkurence?
Co se týče světové špičky, na světě je odhadem padesátka hráčů, kteří hrají na té nejvyšší úrovni. O drsné konkurenci se však nedá mluvit. Na turnajích panuje zpravidla uvolněná atmosféra, a jelikož se všichni dobře známe, vždy se vzájemně podporujeme, než abychom si konkurovali.
Máte informaci o tom, kolik je v České republice, potažmo ve světě registrovaných hráčů?
V ČR je v současnosti asi dvacítka aktivních hráčů, z toho pouze několik z nás objíždí zahraniční turnaje. Světově se pak jedná řádově o stovky lidí, přičemž soutěžně aktivních je přibližně 150 hráčů.
Hnala vás dopředu touha stát se českým reprezentantem, slyšet jednou na stupních vítězů českou hymnu?
Ani tolik ne, abych pravdu řekl. Přeci jen se jedná o malý, alternativní sport, kde si hymny moc nepouštíme. Také proto, že týmy jsou často složené z hráčů různých národností. I tak však sním o tom, že jednou do ČR přivezeme čistě český titul mistrů světa.
K freestyle frisbee potřebujete i umělé nehty. Proč?
Umělé nehty významně snižují tření, které vzniká mezi diskem a nehtem. Díky tomu frisbee vydrží déle rotovat a je tudíž možné předvést více triků na jeden nadhoz. Ze stejného důvodu také disky mažeme silikonovým sprejem. Umělé nehty jsou také zpravidla delší než vaše vlastní nehty, což umožňuje provádět širší škálu zejména různých technických triků.
Hodnotí vás rozhodčí, podobně jako třeba krasobruslaře. Máte někdy s jejich verdikty problém?
Systém hodnocení se opravdu podobá krasobruslení. Panel obvykle devíti rozhodčích hodnotí soutěžní sestavy z hlediska provedení, obtížnosti a uměleckého dojmu. Zásadní rozdíl je v tom, že rozhodčí jsou vybíráni z řad hráčů, kteří v dané skupině nesoutěží. Je tedy kladen velký důraz na fair play a problémy s verdikty rozhodčích se téměř nevyskytují.
Kam jste se až se svým sportem dostal? Projel jste díky němu část světa?
Relativně často cestuji do evropských zemí, kde jsou větší hráčské komunity, tzn. Německo, Itálie, Polsko a Velká Británie. A letos v létě jsem navštívil USA, kde jsem měl možnost poznat historická místa a živoucí legendy našeho sportu, a procestovat tak víceméně celé západní pobřeží. Když má člověk motivaci a čas jezdit na turnaje, může díky frisbee cestovat relativně často.
Patříte mezi světovou špičku. Jak je to s odměnami?
Jelikož je freestyle frisbee stále malý sport, kterému chybí větší sponzoři, odměny na turnajích bývají zpravidla trofeje a spíše drobné věcné ceny. Myslím, že absence peněžních výher naopak z části přispívá k udržení zdravého sportovního ducha a přátelské atmosféry na turnajích.
Jak vidíte budoucnost svého sportu?
Určitě pozitivně. Mladí hráči v Evropě stále přibývají, turnaje jsou slušně obsazené a cítím, že s některými nadcházejícími změnami v pravidlech a experimentováním s novými soutěžními formáty, by mohl náš sport přitáhnout větší pozornost diváků, sponzorů a hlavně dalších nových hráčů. Jedním z prvních turnajů, kde se tyto soutěžní novinky objeví, bude začátkem března pražský Frisbeer Cup, který je, mimo mistrovství světa, momentálně největším turnajem ve freestyle frisbee.
Co mu v České republice chybí?
V ČR momentálně schází solidní komunita v jiném městě než je Praha a obecně více aktivních hráčů. Řada pražských jammerů (jak si hráči freestyle frisbee říkají) založila v poslední době rodiny, a sport tak šel logicky trochu do ústraní. Myslím si ale, že i v ČR se věci hýbou správným směrem.
Je vaším zájmem dostat tento sport více na výsluní, nebo si naopak užíváte jistou formu "undergroundu"?
Sport je to natolik zajímavý, že by si určitě více pozornosti zasloužil. Na druhou stranu současná (ne)velikost hráčské základny umožňuje vytvořit opravdu silně spjatou komunitu - víceméně takovou velkou mezinárodní rodinu - která však s otevřenou náručí vítá každého nového člena.
