Je zdravý, přesto hraje florbalovou extraligu vozíčkářů. Proč? Protože ho to prostě baví. Stal se vozmenem, jak se ve florbalové hantýrce říká. S týmem Štíři České Budějovice jako první porazil švédský výběr a obhájil prvenství na tamním turnaji. Nedělá to kvůli ambicím, ale kvůli vzájemnému respektu. Tomáš David patří k mnoha výjimkám mezi florbalovými vozíčkáři a poodkryl, jak to v takovém týmu chodí.
Tomáš David má za sebou několik zápasů národní florbalové ligy, mohl hrát i výš. S ambicemi mezi zdravými hráči ale skončil ve chvíli, kdy si zatrénoval s vozíčkáři z týmu United České Budějovice. Nadšení do vozmenského florbalu ho nepřešlo ani po sloučení dvou největších jihočeských klubů a se zdravými hráči hraje už jenom nižší soutěže. Florbal na kolečkách ho zkrátka okouzlil.
Co tě přivedlo k florbalu na vozíku?
Náhodně jsem se byl kouknout v Budějovicích na finále, kde budějovičtí kluci vyhráli a hráči mě pozvali na jejich oslavu a následně i na trénink. A i když byl první trénink katastrofa, kdy jsem nebyl schopný ujet tři metry rovně, chytlo mě to a zůstal jsem u toho. První rok jsem jenom trénoval a až potom mi kluci řekli, ať s nimi začnu hrát ligu.
Nejznámějším zdravým hráčem hrající extraligu vozíčkářů je reprezentační útočník Jan Natov. Extraligu zdravých hraje za Mladou Boleslav, ale mezi vozíčkáři obléká dres Tatranu. Byl to právě on, kdo tě inspiroval?
Že mě inspiroval, to bych neřekl. Spíše jsem se díky němu dozvěděl, že i zdravý kluk může hrát vozíčkářskou extraligu. Za inspiraci, nebo vzor mezi vozmeny bych spíš označil Fandu Šindeláře, Lukáše Voznicu, Míru Šperka, Zdendu Krupičku a Zbyňka Sýkoru.
Jakou máš jako zdravý hráč výhodu?
Pro člověka je koordinace pohybů na vozíku a práce s hokejkou strašně těžká. Práce s vozíkem je tak 60% hry, takže to je pro zdravého hráče velmi těžké. Výhodu ale určitě mám. Co se týče rozsahu. S hokejkou dosáhnu tak daleko jako kluci s určitým postižením ne. Oni ale mají daleko větší sílu a vymakané pohyby s vozíkem. Jim nedělá problém balancovat po párty na zadním kole vozíku, nebo i tancovat.
Kolik stojí takový vozík? Je to finančně náročný sport?
V téhle době se dělají sportovní vozíky pro basket a florbal a jeden stojí kolem 150 tisíc. Teď ale v Budějovicích kluci rozjíždí trh s vozíky a dokázali cenu sundat pod sto tisíc. Zbytek se ale musí sehnat od sponzorů. A to nejen kvůli vozíkům, ale i zahraničním turnajům, takže jsme vždy rádi za jakéhokoliv sponzora.
Jaký je rozdíl v pravidlech oproti normálnímu florbalu?
Drobné rozdíly tu jsou. V normálním florbale je vysoká hra nad kolena, což zde poněkud nejde. Tady se to hodnotí nad kola.
Platí gól kolem?
Jej. To jsi mě dost zaskočil (zasměje se). Ale jo. Platí. Je to stejné jako v chodícím florbale gól nohou. Nesmí to být úmyslné. Takže když se válí míček na brankové čáře, nemůžeš ho tam došťouchnout kolem.
Jak moc je to kontaktní sport?
To mě na vozmenským florbalu překvapilo nejvíc. Je to strašně tvrdý sport. Kolikrát to jsou bouračky, kdy se hráč vysype z vozíku a ani neví jak. Od toho tam jsou právě zdraví hráči, aby mohli přiběhnout a pomoct hráčům zpátky do vozíku.
Takže když někdo vypadne, přijdeš ty a kluky zvedáš.
Já úplně ne. Mám speciální vozík, takzvanou klekačku, které jsou na světě asi dvě, na kterých se klečí a já jsem napevno připoutaný. Takže když padám, tak spadnu na ruce a obličej. Je to daleko bolestivější.
Kolik je v lize zdravých hráčů?
V každém týmu může být jeden hráč a ty týmy se to snaží dodržet, protože jim ti zdraví hráči pomáhají nejen na hřišti, ale také s vozíky. V české lize je to kolem deseti až patnácti zdravých hráčů.
Diváci na tebe nebučí, když se po zápase zvedneš z vozíku a začneš mezi hráči chodit?
Občas nastane problém, že diváci o možnosti zdravých hráčů vůbec neví, takže jsou překvapení a sem tam něco pokřiknou. Proto se snažíme na našich turnajích vždycky diváky informovat o pravidlech a výjimkách. Při play-off je to malinko těžší, protože informovat těch 200 diváků není úplně nejlehčí.
A jak tě berou hráči jiných týmů?
Já k těm klukům mám absolutní respekt a podle toho se na hřišti i mimo něj chovám. Ani góly nějak přehnaně neoslavuji, pokud se nejedná o nějaký rozhodující moment. Všichni makají na sto procent a necítím tlak na to, že si z někoho dělám srandu. Ta česká liga je navíc taková rodinná, takže se všichni navzájem známe.
Jak to chodí ve sprchách? Pomáháš klukům se sprchováním, nebo všechno zvládají sami?
Kluci jsou stoprocentně soběstační. Všichni jsou frajeři, kteří nemají s ničím problém. Stačí jim pod sprchu hodit židli a oni si poradí. Jen se musí vždy hrát v halách, kde dosáhnou ze židle na kohoutky. Rozhodně ty kluky nemusím do sprch nosit, nebo něco podobného.
Chodíte, nebo respektive jezdíte po tréninku na pivo? A jak tomu vlastně kluci říkají?
Snažíme se. Kluci na tréninky ale jezdí často autem, takže spíše řešíme týmové oslavy, kdy zajistíme spaní a nic víc se nemusí řešit. Řekl bych, že kluci používají "Jdeme na pivo." Ale když se mluví o florbale, tak používají vozmenský a choďácký florbal.
A jak to vypadá, když se kluci po zápase odvážou?
Na zahraničních turnajích to moc nejde, tam koukáme na každou korunu. Ale na týmových oslavách to dokážou rozjet ve velkém stylu. Kolikrát na tanečním parketu dokážou takové věci, že posunou diskotéku na novou úroveň a udělají pro všechny takovou menší atrakci. I v tom stavu, v kterém dokáží být, jsou schopni udělat na vozíku takové kousky, které já neudělám za střízliva.
A co se týče černého humoru v šatně, Vyhýbají se tomu kluci, nebo tenhle styl humoru hýbe šatnou?
Myslím, že černý humor je v tomhle sportu na mnohem větší úrovni, než v jakýchkoliv jiných šatnách. Hranice té srandy mě kolikrát zaskočí. Já se snažím mít v tomhle smyslu určité hranice, ale potom přijede kluk na vozíku a moje hranice přeskočí klidně o 80 levelů. Konkrétní ale nebudu. Tenhle humor musí zůstat v šatně (usměje se).
A dělají si občas kluci srandu i z tebe?
Jo, určitě tam občas nějaké narážky padnou, ale my si je tak trochu vracíme. Když jsme jeli na turnaj do Švýcarska a já neměl prostor na nohy, tak mi jednoruký spoluhráč řekl, ať si ty nohy sundám, když mi tam tak vadí. Já mu to vrátil, když si stěžoval, že ho bolí ruka a já mu řekl, ať si ji promasíruje.
Co pro vozíčkáře florbal znamená?
Pro ně je florbal daleko důležitější než pro nás. Pro ně je to z části smysl života a udržuje je to ve fyzické i psychické kondici. Pro zdravé lidi to je často o udělání si žízně a vyprdění se na tréninku. Pro ně je to zapojení do sociální společnosti a zdravotně se udržují. Někteří kluci se díky florbalu a výjezdům naučí soběstačnosti. Často jim k tomu pomáhají i zkušení mazáci, kteří jim v dobrém smyslu dávají čočku. Dokázat si říci o pomoc ve chvíli kdy pomoc opravdu potřebují je to, co se člověk musí naučit ve chvíli, kdy se dostane na vozík.
