Biker
Kanadský sen "indiána" Marošiho. Medvědi? Strach jsem neměl

Jeho tělo zdobí vedle tetování i spousta jizev. Biker Michal Maroši je na "zpestřování" svého těla expert. V sedmatřiceti letech platí za legendu českého fourcrossu, zažil drsné pády i velká vítězství. Cyklistický ďábel ale odložil závody druhou kolej. Kopce od léta sjížděl v Kanadě, kde tentokrát nestály u trati stovky fanoušků, kolem se naopak potulovali medvědi. V závěru své kariéry se vydal hledat prapodstatu svého sportu. A také indiány, které tak moc obdivuje.

Sjížděl strmé skály v Utahu, závodil kilometr pod zemí v solných dolech. A samozřejmě pokořil spoustu kopců v lesích, kde jen nepatrná chybička mohla znamenat bolestivou srážku se stromem.

Adrenalin ho vždy lákal. Aby ne, vzorem mu byl jeho otec. "Táta jezdil motocross, ale máma mi to zakázala. Měl furt nohy v sádře, kvůli zlomeninám skončil dokonce v invalidním důchodu," vzpomínal na své začátky. Osedlal proto raději kolo. Brzy na to mu učaroval bicross a stal se jedním z českých průkopníků této svérázné cyklistické disciplíny. Proslul ale především na horských kolech a fourcrossu.

Ač jeho nejnovější projekt CanaDream působí proti dosavadní kariéře jako oddychový, realita byla jiná. "Vyrážíme natočit dokument o tom, co znamenají horská kola v pravém slova smyslu. Jsem už o něco starší a nebaví mě se rozbíjet na dřevěných překážkách a závodních tratích. Jedu hledat kořeny ježdění ve volné přírodě," maloval si před srpnovým odjezdem do Kanady, konkrétně do oblasti Chilcotin, plné nedotčené přírody i medvědů grizzly.

Sám už jednou na kole v Kanadě medvědy potkal. Ve Whistleru narazil na medvědici s mláďaty. "Byla z nás celkem rozladěná," vzpomínal s úsměvem. "Teď jsem na strach kašlal. Medvědy jsem vypustil z hlavy a spal vedle auta pod širákem," přiznal Maroši pro oficiální stránky společnosti Red Bull, která jej sponzoruje a zastupuje.

Přežil i nejnovější zkušenost. "Dařilo se nám báječně. Počasí i plán cesty vyšly na jedničku. A vrátili jsme se po svých, takže paráda," oddechl si po svém návratu otec dvou dětí. Syn Adam už se potatil a sbírá trofeje v mládežnických kategoriích bicrossu. Narození potomků ostatně ovlivnilo i jeho. "Snažím se dětem hlavně ukázat to, co mě život naučil. Už nechodím za hranici, kdy je to padesát za padesát," říká.

Do Kanady se těšil i na místní domorodce. K indiánům má silný vztah, jejich symboly má vytetované na těle, nosí indiánský snubní prsten a na zahradě svého domu má postavený totem kmene Haida.

Realita ale byla o něco smutnější. "Indiánská komunita je dost uzavřená, nebyla s nimi jednoduchá komunikace," posteskl si Maroši. "Byli smutní. Hodně smutní ze systému a nového způsobu života. Většina z nich žije mimo realitu a utápí se v alkoholu. Děti jim byly odebrány a země ukradena. I když mají jistě přednostní práva, tak s tím neumí ztotožnit," litoval své oblíbence.

Parádní pocity naopak zažíval na území nikoho, kdy bikerovi dělala společnost jen zvířata. "Připadal jsem si jako ve snu. Ten pocit, když vylezeš v noci z karavanu a vidíš na kilometry daleko, protože je polární záře a nevíš, jestli máš křičet radostí, nebo jen potichu čumět. Tyhle noci na různejch spotech, to bylo nejvíc, co jsem kdy v životě zažil," nemusel dlouho hledat pozitiva.