Čeká ho jeden z nejpernějších roků života. Evropské hry, mistrovství Evropy, světový šampionát... a svatba. Čtyřiadvacetiletý judista Lukáš Krpálek si z toho ale příliš velkou hlavu nedělá. Před odletem na dovolenou v Thajsku poskytl časopisu TÝDEN dlouhý rozhovor.
Nesvazuje vás fakt, že od vás národ očekává zlato z olympiády?
Trochu asi jo. Snažím se to ale tolik nebrat a prát se tak, jako předtím, než jsem začal být dobrej. K soupeřům, které bych měl s přehledem porážet, nastupuji s respektem. V judu stačí chvilička a můžu upadnout a prohrát. Nesmím myslet na to, že do zápasu jdu jako mistr světa.
Zároveň platíte za světovou jedničku. V česku se často řeší tenisové žebříčky, ale o judistickém se ví málo. Štve vás to?
Jsme trochu nedocenění. Ve světě přistupují ke špičkovým judistům úplně jinak. Třeba už v realizačním týmu, kde má závodník to, co si řekne. O to je cennější, že i z tak malé základny se mi povedlo udělat takový výsledek.
*Jak se seznámil se svou snoubenkou, dcerou tenisového bosse Iva Kaderky?
*Dokázal by se poprat na ulici?
*Na co si chce Lukáš Krpálek judem vydělat?
*Jaké zranění způsobil během zápasu svému bratrovi?
*Jak dokáže shodit devět kilo během tří dnů?
*Jaké je to být slavnější judistou než Luděk Sobota z filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje!" ?
Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v rozhovoru v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vyšlo v pondělí 23. března.
Už ve čtyřiadvaceti nejúspěšnějším českým judistou, nikdo před vámi nevyhrál MS. To se musí dobře poslouchat.
Rozhodně jsem nečekal, že získám tolik medailí. Vím, jaká konkurence v našem sportu je. Na posledních třech šampionátech jsem získal tři medaile, dvě bronzové, naposledy zlatou. Je to obrovský úspěch a myslím si, že to už jen tak překonat nepůjde. Ale byl bych moc rád, kdybych do sbírky ještě nějakou medaili přidal.
Od koho se může nejlepší judista světa učit?
Jezdím různě po soustředěních a sleduji různé techniky. Když mi přijde nějaká zajímavá, snažím se jí naučit. Musím ostatní sledovat, učit se a pak to dokázat prosadit do samotného zápasu.
Kopírují ostatní váš styl?
Rozhodně. Měl jsem jednu techniku na zemi, kterou jsem dělal jenom já. Potom, co jsem s ní začal vyhrávat, třeba během prvního zápasu na olympiádě v Londýně proti japonskému favoritovi, tak jí začali všichni používat. Dokonce i proti mně. Jak jsem na ni netrénoval obranu, občas se stane, že se nachytám. Je to ale hezký, že se mnou lidé inspirují.
Nejlepsi rybarsky den v mem zivotě!! #best #fishing #day #in #my #life
Posted by Lukáš Krpálek on 25. březen 2015
Jak dlouho musíte myslet dopředu, než se odhodláte k nějakému chvatu?
Člověk nemůže ani moc myslet. V daný moment musí udělat správný chvat. Není moc prostoru přemýšlet, co udělat. Musíme mít chvaty skvěle naučené, abychom je zvládli z jakékoliv pozice.
Lidé si představují profesionální sportovce jako milionáře. Vy jste naopak nedávno zveřejnil fotografii vašeho ubytování během přípravy v Japonsku. Ložnici jste měli v takové menší tělocvičně...
Spí se přímo v hale, kde se trénuje. Na zemi je rohož, na které se spí. Osobně se mi to hrozně líbilo, zažil jsem to už dříve a byl z toho nadšenej. Přestože jsem vyhrál mistrovství světa, vždy tam chci spát, protože je to pro mě příjemný. Dobře se mi tam spí a žádný problém s tím nemám, naopak jsem rád, když tam třeba celý měsíc bydlíme. Horší je, když nás tam dají dohromady s nějakým jiným státem.
Takhle ziji judiste v Japonsku.. :-D jeste dva tydny pred nama..
Posted by Lukáš Krpálek on 23. listopad 2014
Třeba s Nizozemci? Ví se, že se příliš nemusíte se svým rivalem Henkem Grohlem...
Ta rivalita je cítit pořád. Do roku 2008 jsem ho měl za top judistu a vzhlížel jsem k němu. Ale když jsem poznal, jak se chová... Když jde kolem soupeře, ani ho nepozdraví a dá hlavu dolů. Když jsem vyhrál grandslam v Paříži, odešel z focení, nechtěl u toho být. To mě zklamalo. Je to ale jedinec v rámci naší komunity.
Zažil jste i chvíle, kdy jste chtěl svého sportu nechat?
Párkrát jsem i skončil a pak se k němu zase vracel. Když začal brácha jezdit na velké turnaje a vozil odtud medaile, uvědomil jsem si, že bych chtěl vyhrávat taky. V dorostencích jsem byl druhý na mistrovství Evropy a od té doby mě to začalo víc a víc bavit. Trénování je jedna věc, ale když pak vyhraju nějaký turnaj, řeknu si, že právě tohle je ta chvíle proč to dělám a co mě na judu baví.
Máte po večerech juda dost, nebo na něj stále myslíte?
Před velkými turnaji mám judo v hlavě furt. Když znám losy a vím, kdo mě čeká, snažím se soupeře prokouknout na videu a přemýšlím o tom, jak se prát. Snažím se i okoukat různé techniky a ideálně se ji také naučit.
V Itálii jste nedávno zažil i roli trenéra, poslouchalo vás 600 lidí. Věříte si i v těchto momentech?
Nevylučuji, že to jednou budu dělat, ba naopak myslím, že by mě to bavilo. Tolik lidí ale bylo opravdu dost. Je to něco jiného, než poslouchat trenéra. Bylo tam 300 dětí a stejný počet dospělých, tím to bylo ještě propletené v tom, že každou skupinu se dá učit něco jiného. Jednoduché to nebylo, ale je to o zvyku. Snažím se tento sport trochu zpopularizovat, ukázat jim ho tak, aby je to bavilo. Třeba předvést, jak jsem začínal já. Snažím se účastnit akcí, kde se judo popularizuje. Rád bych měl jednou svou skupinu, kterou bych trénoval.
Vystudoval jste střední podnikatelskou školu. A nyní ještě studujete vysokou školu Palestra, obor tělesné výchovy a sportu. Cítíte respekt ze strany profesorů za to, co jste již dokázal?
Občas ano, chtějí mi pomoct nebo ulehčit, ale samozřejmě mi nic nemohou dát zadarmo, musí měřit všem stejně. Jsou na mě ale občas víc mírní.
Jste také vyučený truhlář. Dokázal byste se truhlařinou uživit?
Je pravda, že mě truhlařina hodně bavila, je to pěkná, čistá práce se dřevem. Hodně se mi to líbilo. Určitě bych jednou chtěl mít doma svou dílnu, ale nevím, zda bych se tím chtěl živit. Plno věcí jsem už zapomněl.
Buďte co nejdříve u nejnovějších zpráv. Přidejte si sportovní stránky TÝDNE na Facebooku.
