Naštvat tohoto pořízka by se odvážil jen málokdo. Jan Müller je mistrem světa v thajském boxu. V disciplíně, kde soupeře můžete knokautovat i úderem kolene do obličeje. Pod drsnou image se ale skrývá příjemný chlapík, jenž si místo steaků doma na pánvi připravuje raději luštěniny na všechny možné způsoby. I s veganskou stravou dokázal v drtivé většině zápasů vítězit.
Ten kontrast bije do očí. Jan Müller má za sebou spoustu zápasů, z nichž několik končilo krvavými stopami. Přesto se tento významný český thaiboxer angažuje za práva těch, kteří se nedokáži bránit. "Bojové sporty nejsou na rozdíl od zabíjení zvířat postaveny na tom, že silnější, nebo jen technologicky lépe vybavený jedinec zneužívá svou moc nad slabšími a zabíjí je. Je to souboj dvou stejně silných bojovníků," říká devětatřicetiletý bývalý zápasník, který se v současné době věnuje zejména trénování.
Jak dlouho jste nejedl maso a nepil mléko?
Bez masa se stravuji většinu svého života, asi 25 let, z toho posledních sedm let vegansky.
Proč jste se pro tento směr rozhodl?
Důvody jsou u mě jednoznačně etické, ale čím dál tím víc oceňuji i zdravotní výhody rostlinné stravy, nejen v běžném životě, ale i extrémních fyzické zátěži. Celou dobu aktivně sportuji, napřed basketbal na reprezentační úrovni, pak profesionálně thajský box. Na vlastním těle jsi tedy si za ty roky dokolane prověřil a otestoval, že maso ke svému životu rozhodně nepotřebuji.
Pociťoval jste v začátcích vašeho veganství, že vám odmítané složky potravy chybí?
Vždycky jsem jedl pestře a kromě nějakých běžných zranění, které k takhle tvrdým sportům prostě patří, jsem nikdy neměl žádný zdravotní problém. S doktory se potkávám, jen když tam musím třeba na šití po nějakých tržných ranách. Nejsem ani nemocný, za dvacet let, co chodím do práce, jsem neměl ještě ani jednou neschopenku, takže náš sociální systém ze mě musí mít docela radost (smích). Když si nyní vzpomenu na všechny katastrofické scénáře, které jsem na začátku, v devadesátých letech, vyslechl, musím se docela smát. Každopádně dnes, při mých cca 115 kg, mi brzké úmrtí na podvýživu a nedostatek bílkovin už naštěstí nikdo neprorokuje.
Někteří zápasníci ale říkají, že si bez masité složky potravy neumí trénování na náročné zápasy připravit. Čím byste se je pokusil přesvědčit o opaku?
Ono asi stačí, když se pořádně rozhlédnou kolem sebe - mezi top boxery i v supertěžké váze je veganů spoustu. Třeba legendární David Haye, poslední soupeř Klička Bryant Jennings, jedenáctinásobný americký šampion v supertěžké váze Cam Awesome, o Mike Tysonovi ani nemluvě. Myslím, že sparing nebo zápas s kterýmkoli z nich by byl jistě poměrně přesvědčivý argument ve prospěch vegan stravy.
Setkával jste se pravidelně s předsudky?
Dřív jich bylo hodně, ale v posledních letech se situace úplně razantně otočila a dnes už naopak i spousta přesvědčených jedlíků masa mezi fightery maso minimálně omezuje. Těch důkazů a výsledků veganských sportovců, speciálně v plnokontaktních bojových sportech, je už tolik, že pokud člověk tuhle oblast jen trochu sleduje a nelpí zuby-nehty na nějakých archaických předsudcích a mýtech, musí mu být jasné, že veganská strava nejen neškodí, ale může pro sportovní výkonnosti naopak hodně pomoci.
Zastávají podobné zásady v jídle i vaši nejbližší?
Mám kolem sebe spousty lidí, co se stravují vegansky i konvenčně, plně respektuju, že to je každého osobní rozhodnutí a každý máme svou cestu, jak k nějakým věcem dojít. Rozhodně nejsem příznivcem žádného vnucování veganství, je to naopak často silně kontraproduktivní. Když někdo má zájem o informace k tomuhle tématu, rád mu je dám, ale žádný tlak nemá význam, rozhodnutí změnit se v takhle zásadní věci musí přijít od každého zevnitř, ne z venku.
Dokázal jste někoho svými argumenty přesvědčit, aby se stal veganem?
Stát se veganem je celý komplex rozhodnutí, je to otázka etiky, ale i zdraví nebo vztahu k ekologii. Třeba jen "výroba" masa má na svědomí víc znečištění, než třeba doprava na celém světě. Uvědomil jsem si, co se odehrává za zdmi velkochovů. Nechci, aby si tím zvířata, cítící a vnímající bytosti, musela dále procházet. Nicméně jako cestu k propagaci veganství vidím v první řadě to, někoho inspirovat, aby se o tyto věci začal zajímat, a aby se vymanil z nějakého stereotypního uvažování a zkoušel hledat vlastní cestu. Jaké bude, je už na odpovědnosti každého.
Angažujete se v projektu Vegan Fighter. Máte ponětí, kolik zápasníků již přešlo na tento druh stravování?
Speciálně v bojových sportech zažívá vegan strava v poslední době celosvětově obrovský rozmach. Ale je to i logické, jednak jsou tady bohaté tradice, na které je možné navazovat. Třeba celé generace shaolinských mnichů trénujících kung fu se stravují kvůli budhismu bez masa. I výsledky veganských bojovníků inspirují ostatní. Pozitivně vnímám i trend, že spousta lidí maso jen hodně omezuje. Ať už kvůli etice, nebo prostě proto, že si uvědomí, že když vyčerpají polovinu své energie na jeho náročné trávení, bude jim chybět do tréninku.
Spousta lidí si těžko uvědomí, jak vlastně veganské jídlo vypadá a chutná. Můžete prozradit nějaký oblíbený recept?
Teď na blížící se léto bych každému sportovci doporučil asi hlavně smoothie, které si nemůžu vynachválit. Je to šťáva z čerstvého a syrového ovoce, popřípadě i zeleniny, rozmixovaná třeba s banánem, kokosovým nebo mandlovým mlékem. A kdo by zatoužil mít v něm ještě pořádnou dávku proteinů, může do smoothie přidat třeba raw konopný protein, nebo řasy chlorelu či spirulinu. Ty mají třikrát víc bílkovin, než maso a kompletní aminokyselinové spektrum. Z klasičtějších jídel pak v podstatě všechna myslitelná jídla existují i ve vegan verzi, takže výběr je dnes už takřka neomezený.
