Nečekaný úspěch
Olympiáda na stará kolena. Byl to můj sen, přiznal kajakář Šváb

Kajakář Filip Šváb sice na mistrovství světa v rychlostní kanoistice medaili nezískal, přesto byl jedním z nejšťastnějších členů české výpravy. Osmé místo ve finále závodu na 200 metrů zajistilo týmu účastnické místo na olympijských hrách v Riu de Janeiro. A dvaatřicetiletý reprezentant věří, že do Brazílie za rok pojede právě on a poprvé v kariéře se představí na olympiádě.

"Před mistrovstvím jsem o něčem takovém ani nepřemýšlel. Říkal jsem si, že kdybych byl v béčku (B-finále), tak je to super," radoval se Šváb, který se v minulosti o start na OH třikrát neúspěšně pokoušel. "Pro mě to byl sen. Jezdím proto, abych se dostal na olympiádu. Třikrát už mi to nevyšlo, teď na starý kolena se to podařilo," usmíval se.

Že by měl v Miláně poslední šanci, si ale připouštět nechtěl. "Já bych asi jezdil až do Tokia, kdybych se tam nedostal. Je ale fakt, že to asi byla poslední šance. Mladí by mě už převálcovali, věk nezastavím," řekl Šváb.

Příští rok však bude muset start v Riu potvrdit v domácích kontrolních závodech. "Je lepší se o to poprat doma než venku. Přece jen to bude snazší. Pokud budu zdravý, měl bych si ho vyjet," řekl Šváb, kterému se vydařil i start na deblkajaku společně s Karlem Slepicou. Ve finále B obsadili na dvoustovce páté místo. "Takový výsledek se mi nepodařil už několik let. I díky tomu bych byl tady spokojený, i kdyby mi nevyšel singl," uvedl.

Šváb v Itálii uspěl i přesto, že není stoprocentně zdravotně fit. Všechny starty absolvoval s obvázanou pravou rukou. "Už asi měsíc mě bolí a teď mi řekli, že mám tenisový loket. Tak mi to tejpují, abych to moc necítil na startu. Ale závod se s tím dá odjet. Dva za sebou bych asi nedal, ale jeden zvládnu," řekl Šváb.

Přetížený úpon má z náročného tréninku. "Každý den do posilovny, na vodu, teď ty sprinty do toho. Jsou to asi docela šupy na ty vazy. Dvanáct startů za trénink, tak to pak dostává pěkně...," řekl Šváb, který se rychlostní kanoistice věnuje od mala. Následoval dědu i otce. "My jsme skoro jako klan Fuksů. Děda jezdil, táta mě pak i trénoval. Takže je to taková rodinná záležitost," dodal.