Ondřej Pála zažil v Berlíně divoký páteční večer. Nejdříve porazil už po sedmém z dvanácti kol svého ukrajinského soupeře Alexeje Mazikina a stal se profesionálním mistrem Evropy organizace WBO. Chvíli na to už musel krýt sebe a své nejbližší před nenadálým střelcem.
Podle dostupných informací přišel za Rolou el Halabiovou nevlastní otec a s pistolí v ruce se jí snažil rozmluvit návrat do ringu. Kromě ní muž údajně postřelil ještě dva členy ochranky. Galavečer po příjezdu zásahové jednotky předčasně skončil. Vážný incident tak zakalil Pálův výrazný posun blíž ke světové špičce.
Už jste něco podobného na boxu zažil?
Samozřejmě že ne. Tohle byl absolutní extrém.
Můžete ještě popsat, jak se to celé seběhlo?
Jsou tam velké prostory, kde se převlékají boxeři. My jsme byli jen kousek od toho a najednou se ozvala střelba. Křičel jsem na všechny, ať se okamžitě schovají za bar, který tam byl součástí nějakého kongresového centra. Nevěděli jsme vůbec, co se děje.
Měl jste na místě mnoho příbuzných a známých, asi jste v tu chvíli musel dostat pořádný strach...
To víte, že ano. Měl jsem tam mamku, taťku, bráchu, příbuzné, kamarády. Čapnul jsem je a skočil jsem s nimi za ten bar.
Na oslavy titulu tak asi nebyla chuť...
Ještě jsem neslavil...
Už víte, co se v berlínské hale přesně stalo?
Nějaké informace mám, ale zatím bych nerad vypouštěl do světa kachny.
Tak zpátky k boxu. Vítězství nad Mazikinem vás v kariéře zase o pořádný kus posunulo. O kolik jste teď blíž vysněnému zápasu s mistrem světa organizace WBO Vladimirem Kličkem?
Kličko je furt strašně daleko, hudba budoucnosti. Důležité je, že jsem se zabydlel ve WBO a můžu dál stoupat v žebříčku.
Býváte k sobě hodně kritický. Jak jste tentokrát spokojený se svým výkonem?
Průměr, podprůměr...
Co by stalo, kdybyste boxoval podle svých představ?
Zázrak! (smích)
Spíš jsem to myslel tak, co by se stalo s Mazikinem. I takhle jste ho jasně porazil KO po sedmi kolech...
Asi by to možná bylo dřív, ale to nemá cenu rozebírat. Skončilo to, jak to skončilo.
V ringu vás limitovalo zranění pravého ramene. Jak dlouho jste se sním potýkal a jak moc vás limitovalo?
Věděl jsem to asi 3 neděle. Nemohl jsem vést úder nad úrovní pravého ramene. Boxoval jsem hlavně levou rukou, na přední rovnou. Nemyslím si ale, že to poznal. Připravoval se na to, že budu chodit hodně dopředu jako v našem prvním vzájemném zápase, ale já jsem tři kola boxoval technicky z odstupu s cílem ho utahat. To se povedlo dokonale.
Cítíte, že máte na to, postavit se Kličkovi?
Tak za 15 let (smích). Ještě se musím hodně zlepšit v mnoha věcech, ale ta cesta už tam je.
Jak se teď bude vyvíjet kariéra profesionálního mistra Evropy těžké váhy?
To záleží hlavně na manažerech. Zatím to neřeším. Určitě jsem se někam posunul, ale v první řadě se teď musím dát zdravotně do pořádku.
