Cyklokrosový smolař
Slavil a přišel o zlato. Jsem blbec, hlesl Ťoupalík

Scénku jako vystřiženou ze silvestrovských sportovních kuriozit - pro samotného aktéra však velmi bolestivou - vystřihl na světovém šampionátu cyklokrosařů Adam Ťoupalík. V závodě mužů do 23 let si užíval opojné pocity triumfu, jenže předčasně o kolo dříve. Jakožto chvilkový "mistr světa" musel sebrat psychické i fyzické síly, aby se vrátil do závodu. A podařilo se mu to natolik dobře, že dosáhl na stříbro, které je jeho životním úspěchem.

"Někdo tam na mě křičel 'poslední kolo, poslední kolo' a já si myslel, že už jsem v posledním kole, ale nebylo tomu tak. Co se dá dělat... Moje chyba. Slavil jsem kolo před cílem a v životě bych nepomyslel na to, že se mi něco takového může stát, ale je to bohužel tak," řekl Ťoupalík novinářům. Na rozdíl od vyhlášení na stupních vítězů už ale nepřipomínal mučedníka a dokázal na tváři vykouzlit i úsměv nad kuriózní situací.

"Musím na tom, co se stalo, hledat něco pozitivního. Konečně jsem jel dobrý závod, ale ta chyba mě stála možná trikot mistra světa. Nevím, co by se muselo stát v posledním kole; měl jsem malý náskok a cítil jsem se výborně, ale prostě jsem se špatně podíval. Blesklo mi hlavou, že jsem blbec. Nic víc, nic míň. Prostě moje chyba," připustil Ťoupalík.

Své selhání přičítal závodnímu transu, do něhož se dostal. "Byl jsem samozřejmě v transu a chtěl jsem na trati nechat cokoliv. Zvonec jsem na té 'cílovce', kde jsme jezdili asi 45 kilometrů v hodině, vůbec neslyšel. Vůbec jsem nic nevnímal a koukal kolem sebe, nevěděl jsem, co se děje, nicméně Belgičani o tom věděli," přiblížil situaci táborský rodák.

Přestože se ozývalo velmi hlasité zvonění do posledního okruhu a devatenáctiletému jezdci napovídali snad všichni diváci podél cílové rovinky, tomu trvalo hodně dlouho, než procitl a ze zlatého snu se vrátil do bahnivé a s ohledem na okolnosti velmi kruté reality. "Nejdřív jsem tomu nechtěl vůbec uvěřit, ale pak jsem se podíval zpátky za sebe, byla tam furt jednička (u počtu zbývajících okruhů) a v tu chvíli mi to teprve došlo, zatímco Belgičani jeli dál," konstatoval posmutněle Ťoupalík.

Když sám po euforické oslavě přestal šlapat do pedálů, prohnalo se kolem trio soupeřů. "Takže jsem tam měl hned díru a zpátky je dojížděl. Říkal jsem si, že tam nechám všechno a buď to vyjde, nebo nevyjde. Všechno, nebo nic," nabídl své pocity z krizového okamžiku.

Po předčasné oslavě si říkal, ať vyjde z toho všeho alespoň nějaká medaile. "Šlapal jsem, co to dalo, přes tu euforii a jak jsem byl v transu, jsem necítil ani bolest. Zkusil jsem tam nastoupit, zase jsem byl první, ale ve spurtu už chyběly síly a více energie. Ten sprint už bohužel nevyšel," litoval Ťoupalík, nad jehož síly byl nakonec pouze favorizovaný Belgičan Eli Iserbyt.

A třetí junior MS 2013 byl zklamaný. "První chvíle, to byla samozřejmě velká bolest, protože vím, že jsem ten dres mohl mít. Nedá se nic dělat. Čekám na něj už od juniorů. Když jsme měl v Hoogerheide jako druhoročák největší šanci, byl jsem nemocný. Ale je to sport," podotkl Ťoupalík.

Lze očekávat, že se s ohledem na málo vídané faux pas stane hvězdou internetu i televizního zpravodajství. Na vtípky od přátel je však již připravený. "Každý si asi jednou rýpne, ale kamarádi kolem týmu i okolo jsou hlavně šťastní, že se mi povedla medaile. Ale já to beru, byla to moje chyba, to se prostě stává," uzavřel Ťoupalík.