Je legendou českého squashe. Na čísle 17 se s počtem titulů české republiky rozhodně nechce zastavit. Jan Koukal bude o víkendu v pražské Galerii Harfa usilovat o další triumf a přiblížení se k vytoužené dvacítce. Sám přestal jezdit na mnoho turnajů po Evropě a soustředil se na domácí šampionát. Takovou přípravu nikdy před tím neměl.
Jeho hlavním protivníkem bude současná jednička českého squashe Daniel Mekbib, který ho letos už dvakrát porazil. Zapomínat by se rozhodně nemělo ani na Martina Švece, kterého Koukal vyzval v minulém finále. Už teď je jasné, že finálový souboj ve skleněné kostce v nákupním centru bude velmi atraktivní.
Co se nejvíce na squashi změnilo od vašeho prvního vítězství?
Když jsem vyhrál poprvé, bylo mi patnáct a vypadal jsem na deset. Nastupoval jsem v pozici, kdy jsem neměl co ztratit. Hlavní rozdíl je tedy v tom, že už je na mě několik let takový hon. Kdysi jsem naháněl já, teď jsem naopak naháněn.
Vyhovuje vám role favorita?
Na to už jsem si asi zvykl. Je to další motivace. To, že to bude těžší, je vlastně lepší. Mám díky tomu chuť do tréninku a možná jsem se o to víc na tohle mistrovství připravoval.
Na vašem kontě je teď 17 titulů mistra republiky. Jak moc si věříte na tu vytouženou dvacítku?
Je to takový sen, ale mluvit teď o dvacítce by bylo troufalé. Teď je důležité se k tomu přiblížit a vyhrát ten osmnáctý. Potom už by to bylo blízko, ale vlastně ještě daleko.
Squash je hodně akční a emotivní sport. V tenise si hráči vylévají emoce často na raketě, stalo se vám někdy něco podobného?
Raketu v zápase jsem asi nikdy nerozmlátil. To spíš při tréninku. Tam je to logičtější, když se o něco snažím, pokazím to a nemůžu to napravit, tak zuřím spíš, než při zápase. Tam se to snažím mít pod kontrolou.
Takže nehrozí třeba vylití zloby na soupeři? Už jste někdy úmyslně takhle protihráče trefil raketou, nebo míčkem?
Raketou ne, ale míčkem ano. To ale byla reakce na to, že on trefil mě. To jsme oba dva věděli moc dobře, že to udělal schválně. Nechal jsem si to na matchball a byl z toho vítězný míček. Sám si s takovými věcmi nezačínám, ale nenechám si to líbit. To mě naučil squash, když jsem byl malý a starší se mnou doslova vytírali kurt.
Proč hráč něco takového vůbec udělá?
Většinou čistě z taktických důvodů. Když soupeře trefím poprvé, tak mám bod. Sice dostanu napomenutí, ale napoprvé to projde. Takže nechat si to na matchball je strategie. Dělají to hodně například Pákistánci. A i když se říká, že je squash sportem gentlemanů, v některých případech to neplatí.
Už neobjíždíte tolik turnajů, znamená to, že máte víc času pro sebe? Věnujete ho tedy svému koníčku v podobě pokeru, nebo jste si našel i něco jiného?
Pokeru už se tolik nevěnuji, i když jsem tomu věnoval hodně času. Teď jsem si spíše přibral to, že se manažersky starám o rychlostního kanoistu Pepu Dostála. Po olympiádě mám tedy více práce s ním, než sám se sebou. Pepovi sháním partnery a pomáhám mu se všemi věcmi okolo jeho osoby. Po té olympiádě toho má trochu moc.
Na sen v podobě World poker tour už tedy není čas?
Tam by si chtěl zahrát asi každý, ale je to poměrně drahá sranda. S návratností to procentuálně nevychází. Je to sice trochu sen, ale vsadit svých 100 tisíc na jeden turnaj je už trochu ruská ruleta.
Jak jste byl v pokeru úspěšný?
Já bych řekl, že jsem spíš v plusu. Moc nehraju a na těch turnajích, kde jsem byl, se mi i dařilo. Na jednom turnaji jsem vyhrál dokonce 140 tisíc. A když k tomu připočtu nějaké cashovky, jako byla například v Calgary, vypadá to hezky.
Na poslední dotaz, zda by mi mohl ukázat ponožky, reagoval trochu vykuleně. Vytáhl si nohavice a ukázal dvě černé. "Trochu překvapivé." zasmál se.
Na svatbě jste měl růžové ponožky, na tréninky nosíte různobarevné, je to nějaká úchylka, nebo jde jen o jakýsi rituál?
Na svatbě to bylo cílené. Růžové jsme dostali k vánocům s tátou a tchánem, takže to jsme byli tři. A na trénincích to vzniklo náhodou. Párkrát jsem si zapomněl pár a vzal jsem, co bylo v tašce. Trenér je na tohle strašně pečlivý, tak jsem ho začal záměrně zlobit tím, že jsem si bral úmyslně jiné.
Sestřih tiskové konference před mistrovstvím České republiky
