Samota za obcí Chyše před Karlovými Vary na cestě z Prahy je domovem legendárního žokeje, brzy 57letého Josefa Váni. Od první říjnové neděle šestinásobného vítěze stejně legendární Velké pardubické. V podhůří Krušných hor, kde připravuje dostihové šampiony, přivítal reportéry on-line deníku TÝDEN.CZ.
V místnosti za vchodovými dveřmi jsou ledabyle rozmístěné vítězné trofeje. Ve skříni, pod oknem, kde se dá. Je jich spousta. Tolik, že je není kam dávat. Jejich rozmístění nevypadá nijak posvátně. Občas prach a nějaká ta pavučina.
ČTĚTE TAKÉ: Váňa: Kdybychom koně nechovali, asi by se stříleli
Žokej utraceného koně: Tahle smůla musí skončit
V místnosti je spousta dalších věcí, které svou aktuálností to vyhrané „harampádí" jaksi upozaďuje a spíše odkazuje na každodenní práci a péči o zvířata. A hlavně, ta nejcennější věc visí na zdi přilehlé chodby obytné budovy. Velký obraz Váňova legendárního koně Železníka. Také rekordmana - "Velkou" vyhrál čtyřikrát. Vždy s nezdolným rodákem z Valašska v sedle.
Hostitel nejprve déle než hodinu trpělivě odpovídá na dotazy čtenářů on-line deníku TÝDEN.CZ. Pak souhlasí s prohlídkou celého areálu hřebčína. Byť chvíli před tím prohodil, že má někam na spěch...
PŘEČTĚTE SI ODPOVĚDI JOSEFA VÁNI NA OTÁZKY ČTENÁŘŮ - ZDE
„To je kopec Vladař," kyne rukou Váňa, když vyjde z domu. Pahorek nad strání doopravdy jakoby panuje nad okolním krajem. Zvláštní homole se tyčí do výšky sedmi set metrů nad mořem. Na první pohled upoutá magickým tvarem. „Je to vyhaslá sopka," vysvětluje žokej. „Tam končíme naše vytrvalecké práce. A čerpáme energii," dodává po chvíli. Jde se dál.
Ve stáji je třicet koní. Je vybavená nejmodernějším zařízením, včetně solária. „I když dneska už kdekdo tvrdí, že solárium není pro koně dobré," vypráví slavný žokej. Přesto svou chloubu dál hrdě ukazuje. „Máme to tu pronajaté. Přišli jsme sem před sedmi lety a za přispění pár milionů jsme z toho udělali chovný hřebčín," popisuje překvapivě nevelký areál, který nevypadá nijak honosně. Spíš skromně. Ale i laik má pocit, že vše potřebné je na místě.
Vchod do stájí je uprostřed dlouhé chodby, kterou po obou stranách lemují koňská stání. Nalevo od brány dámská část obyvatel, napravo pánská. Okamžitě po příchodu reportérů doprovázených vyprávějícím Váňou vykukují koňské hlavy a okamžitě zvědavě pozorují, co se bude dít.
Váňa automaticky zamíří ke kobylám. Popsané cedulky ukazují na původ, majitele a další údaje. Trenér a žokej v jedné osobě dál vypráví klidným hlasem o povaze svých svěřenců. U jednoho se však zastaví na delší dobu. Není to nikdo menší než dvojnásobná vítězka Velké pardubické Sixteen, které Váňa svým triumfem s Tiumenem (odjel k majiteli „na prázdniny") letos překazil hattrick.
ČTĚTE TAKÉ: Nezmar Váňa pošesté vyhrál Velkou pardubickou
Nekrmíme špatně? bál se umanutý "staroch" Váňa
„Ostatní koníky moc nemusí, je to vůdkyně stáda, tak ji musíme pořádně cepovat," vypráví Váňa, jak se má pardubická šampionka v mimozávodním režimu. Sixteen zatím zvědavě pozoruje náčiní fotoreportérky Lucie Pařízkové.
Poslední stání patří tříleté kobyle Graimme Kelly, které Váňa říká důvěrně Kelišová. Pojí ho s ní osobní příběh. „Na její prapraprababičce jsem vyhrál první dostih v životě. Má italského majitele, který jí pořád posílá jablka," prozrazuje a ukazuje za sebe na bednu s ovocem. Kobylka je prý talent a má vlohy Velkou pardubickou jednou vyhrát.
„Původ má na ohrabávání brambor, ale ukázala, že má obrovský potenciál vyhrávat," řekne překvapivě její trenér. „Je jako v jejím věku Sixteen, tak proč by nemohla být stejná," dodává s nadějí v hlase.
To už si však Váňa uvědomí, že má být dávno někde jinde. U svých koní se prostě zapomněl. Po historickém šestém triumfu je na roztrhání - rozhovory, vystoupení v televizi, rozhlase.... Jenže běžná práce nepočká. Příjemné povídání rychle končí. Váňa mizí a návštěvu trochu překvapeně zanechá osamocenou ve své stáji.
Foto: Lucie Pařízková
