Na začátku roku sklízel aplaus po vyprodaných stadionech, ve třinácti letech ho pod svá křídla vzala freestyle motokrosová špička. Jeho slibný rozjezd zbrzdilo děsivé zranění, po kterém mu hrozila i amputace. Nyní čtrnáctiletý Matěj Česák opět osedlá svou motorku a své kousky předvede i českým fanouškům.
V sobotu večer v rámci adrenalinové show FMX Gladiator Games stane vedle největších hvězd tohoto šíleného sportu. Podpořit ho přijde i jeho maminka, která po těžkém zranění dlouhou dobu nemohla na jeho bláznivého kousky koukat.
Patříš mezi vůbec nejmladší jezdce pohybující se mezi závodnickou špičkou. Přitom máš za sebou už několik let zkušeností. Jak ses vůbec k freestyle motokrosu dostal?
První motorku jsem měl v pěti letech, závodně jezdím od sedmi. Ještě předtím jsem ale jezdil s tátou na nádrži jeho endura. Nejdříve jsem jezdil pouze motokros, ale i při něm jsem rád skákal a před lidmi se pokoušel o různé triky.
Kdy nastal ten opravdový zlom?
V šesti letech jsem se potkal s Petrem Pilátem, díky kterému jsem se dostal ke freestylu. Začal jsem jezdit na jeho trati a pokoušel se o první skoky. Hned mě to obrovsky chytlo a od té doby si nedokážu představit, že bych měl dělat něco jiného.
Neodradily tě ani tvrdé pády?
Už jsem měl několik zranění, které k tomuto sportu prostě patří. Zlomené ruce, různé tržné rány, odřeniny... Nejhorší to ale bylo před půl rokem, kdy jsem si zlomil nohu tak ošklivě, že mi prý hrozila amputace! To už moc velká legrace nebyla.
Jak k tomu došlo?
Začátkem roku jsem začal jezdit na velké motorce a chvíli trénoval. Pak jsem kvůli počasí asi dva týdny nejezdil, a když jsem se vrátil na motorku, tak jsem při jednom skoku neodhadl vzdálenost a místo na dopadovou zónu dopadl o pár metrů dál na rovinu.
Co následovalo?
Okamžitě jsem věděl, že je něco špatně. Přijel jsem k tátovi s Pilníkem (Petrem Pilátem, pozn. aut.), sundali mi chrániče a uviděli jsme, jak je kotník skoro oddělený od nohy. Naštěstí byly cévy pouze skřípnuté a nakonec jsem se z toho dostal. Musím poděkovat doktorům v Motole, zvládli to opravdu skvěle. Nejdřív to vypadalo na amputaci, pak na rok bez ježdění. A vidíte, po půl roce jsem tady a budu jezdit na Gladiátorech!
Nebál ses, že to bude znamenat konec tvé slibně rozjeté kariéry?
Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bych už nemohl jezdit. Nedovedu si to vůbec představit, a tak jsem se pár dní po operaci už těšil, až budu moci zase usednout na motorku.
Co rodiče? Nesnažili se tě od návratu na motorku nějak odradit?
Mamka z mého ježdění nikdy moc nadšená nebyla, ale když se mi stala ta nehoda, tak se začala bát ještě víc. A když se pak dozvěděla, že budu jezdit znovu... Na moje závody už chodit nemůže, je hrozně nervózní, ale do O2 Arény se podívat přijde. Bude to přeci jen velká akce. I kvůli tomu ale nesmím spadnout, to už by asi nepřežila.
Jak vlastně dokážeš své závody skloubit se studiem?
Ve škole je to v pohodě. Jezdím hlavně odpoledne a o víkendech, když ale jedu na týden nebo dva někam do zahraničí, musím to mít omluvené. Nemám totiž individuální plán. Základku ještě ale nějak vychodím a na střední už to bude lepší. Chci jít na nějakou se sportovním zaměřením.
V sobotu tě čeká velká akce, FMX Gladiator Games v největší české aréně. Necítíš nervozitu?
Podobné akce beru jako velkou zkušenost. Sleduju, jak ti nejlepší skáčou svoje triky a snažím se něco okoukat. Je jasné, že mezi nimi nemám žádnou šanci, ale já si to zatím hlavně užívám. Jezdit před tolika lidmi v takové atmosféře je něco úžasného.
O zájem dívek tak nemůžeš mít nouzi, je to tak?
Holky na motorku letí, ale spíše ty, které to zajímá. Těm ostatním to je jedno. Celkově mě kamarádi chodí povzbuzovat a své fanoušky budu mít také v hale teď v sobotu, tak snad se jim to bude líbit!
