Jednu z nejlepších sezon moderní tenisové historie předvedl v roce 2011 Srb Novak Djokovič. Vyhrál deset turnajů, z toho tři grandslamové, Australian Open, Wimbledon a US Open, a stal se ve čtyřiadvaceti letech konečně světovou jedničkou. Výborný rok má za sebou také Tomáš Berdych.
Djokovič se letos nesmazatelně zapsal do sportovní historie. Jeho životní rok označil prestižní Tennis Magazine jako třetí nejlepší tenisovou sezonu v tak zvané Open éře, která se datuje od roku 1968, za sezony Rogera Federera v roce 2006 a Roda Lavera v roce 1969.
Slavný Pete Sampras se nechal slyšet, že rok 2011 v Djokovičově podání byl tím nejlepším představením, které ve svém životě viděl a to nejen v tenise, ale v ve sportu obecně. Boris Becker zase prohlásil, že Srbův rok nebyl sice nejlepší podle statistik, ale Djokovič dokázal v nejlepší éře tenisu historie úspěšně přijímat výzvy od Federera, Nadala a vůbec od kohokoliv, kdo se mu postavil do cesty na největších turnajích světa.
Sám Rafael Nadal, španělský fenomén, který dokázal ukončit éru Federera, možná nejlepšího tenisty všech dob, s Djokovičem prohrál šest turnajových finále na třech různých površích. Rok srbského fantoma popsal jako "pravděpodobně nejvyšší úroveň tenisu, kterou v životě viděl na vlastní oči."
Všechny oslavné hlasy vystihují to podstatné. Djokovič předvedl něco mimořádného v době, která se pyšní hráči s potenciálem stát se těmi nejlepšími historie. Bohužel mají tu "smůlu", že se sešli na kurtech ve stejný čas. To však je jen dobře pro tenis samotný a především pro jeho fanoušky.
Trůn pro kamaráda, ale jen na měsíc
Ti tak letos mohli se zatajeným dechem pozorovat, jak Djokovič vyhrál 41 zápasů v řadě, než ho v semifinále grandslamového French Open zastavil Roger Federer. Švýcar tak paradoxně až do Wimbledonu pojistil trůn světové jedničky svému největšímu rivalovi a kamarádovi Nadalovi, který antukový podnik v Paříži vyhrál.
Nevyhnutelné ale nastalo o měsíc později. Djokovič poprvé vyhrál Wimbledon, když ve finále porazil bezmocného Nadala a 4. července ho vystřídal na postu světové jedničky. Tou zůstal Srb i díky dalšímu premiérovému vítězství na US Open bez problémů až do konce roku.
Později už si kromě největších tenisových odborníků málokdo vzpomene, že v newyorském semifinále měl Djokoviče "na lopatě" znovu Federer, který předváděl ve třiceti letech opět fenomenální tenis, ale se srbským králem roku ztratil vedení 2:0 na sety. Finálový souboj Djokoviče s Nadalem pak vyzněl znovu pro Srba.
Na zbytek roku se však dokázal skvěle připravit právě Federer, což může vzhledem k jeho pozdnímu tenisovému věku vyznít jako paradox. Nic méně dokázal, že ke své fantastické kariéře přidal další nečekaný drahokam - tenisovou nezdolnost a dlouhověkost. Je to tak, Djokovič s Nadalem stále nemohou být v klidu, rofák s Basileje je hodlá strašit dál.
Deprimujícím způsobem to na vlastní kůži prožil Nadal na posledním turnaji roku, kde se pravidelně schází nejlepší osmička hráčů uplynulé sezony. Ve skupině ATP World Tour Finals ho Federer smetl 6:3 a 6:0! Švýcar pak celý turnaj vyhrál, obhájil loňský triumf a soupeři i odborníci o něm začali mluvit znovu jako o "nejlepším z nejlepších." Unavený Djokovič v Londýně nepostoupil ani ze skupiny.
Lepší hlava a triumf po dvou letech
Na Masters se jako sedmý nasazený hráč představil i Tomáš Berdych. A v nijak epizodní roli, když v nejlepší světové konkurenci postoupil do semifinále. Potvrdil tak, že už v šestadvaceti letech definitivně vyzrál především po psychické stránce.
Právě "horší hlava" ho dříve oddělovala od těch nejlepších. Po letošních výkonech o něm s respektem hovoří i vládnoucí tenisové trio, které už Berdych v každém vzájemném zápase dokáže přinutit k maximálním výkonům. Není momentálně mnoho hráčů, kteří to dokáží.
K hlavním plusům Berdychovy sezony patřila dříve tak zoufale postrádaná vyrovnanost. Prostějovský hráč se díky ní dokázal druhý rok po sobě udržet v elitní světové desítce, což je v současné, již tolik zmiňované nejlepší éře světového tenisu, skvělá vizitka. V neposlední řadě se Berdych letos po více než dvou letech konečně dočkal turnajového vítězství, když v říjnu triumfoval na China Open v Pekingu.
