Byla to velká tenisová show zakončená zaslouženou, až do rána trvající oslavou. "Kdo neskáče není Čech," duněla vyprodaná O2 aréna pod návalem krátkodobé, ale o to víc upřímné české hrdosti. Další, již čtvrté vítězství ve Fed Cupu za pět let, odpovědělo i na několik otázek.
Jde to i bez reforem
Revoluce se blíží. Fed Cup, stejně jako mužský Davis Cup, je takřka turnajem dobrovolníků. Tenisté nedostávají téměř žádné odměny, těžko si hledají mezírky v už tak nabité sezoně, aby mohli reprezentovat svou zem. Hlasitě se hovoří o společném finále, případně i Final Four, kde se čtyřka nejlepších národů porve o mistrovský titul. A s velkou pravděpodobností na neutrální půdě. Je to ale opravdu nezbytné?
Nový šéf Mezinárodní tenisové federace David Haggerty to viděl na vlastní oči. Vyprodaná O2 aréna, úžasná atmosféra, o níž všichni zúčastnění hovoří jen v superlativech. "Nejsem si jistý, jestli bychom tohle s Final Four neztratili," přiznal Haggerty po konci turnaje. Finále Fed Cupu v Praze, stejně jako v minulosti včetně vyvrcholení Davisova poháru, ukázalo jasný protiargument, že změna systému těchto týmových soutěží není až tak moc nutná. Tahle tečka byla znovu parádní.
Plíšková na to má
Dlouhodobě se vypořádává s nálepkou "druhá Kvitová". Je ale jen o dva roky mladší, patří do stejné generace. Zatímco česká jednička dvakrát vyhrála Wimbledon, Karolína Plíšková kráčí k tenisovému vrcholu zatím pomaleji, ale systematicky. Takřka pouze nahoru. Těžký úděl plný porovnávání zvládá zatím skvěle.
Nemluvná, klidná, vyrovnaná. Právě poslední součást její povahy je její hlavní předností. A ukázala to i ve Fed Cupu, kde se podepsala pod rozhodující dva body. Od nynějška bude jedenáctá hráčka světa pevnou součástí českého týmu, žádná náhradnice. "Dalo mi to hodně, poprvé jsem hrála před takovým publikem. Je to obrovská zkušenost, ze které si odnesu hodně věcí," prohlásila hvězda víkendu.
Maria není Ilja
Říkalo se to o ní před finále Fed Cupu i mnohem dříve. Je nafrněná, egoistická. Jako by o Bára Poláková ve svém hitu zpívala o ní. Marii Šarapovové, nejbohatší sportovkyni planety. V Praze si vyhlédla jiný hotel než zbytek ruského týmu, trhala partu a jela si svůj vlastní program. Komu argumenty o její špatnosti nestačily, stačilo jen dodat: A taky otravně a nahlas heká!
Ruská kráska si ale s českými stereotypy poradila skvěle. I když vyhrála oba své zápasy, diváci ji většinou tleskali. Nejen za výkon, ale i sympatické chování. Mávala publiku, chválila ho. Po prohraném finále konejšila své parťačky, rozesmívala je. "Stříbro je taky fajn!" dávala najevo a zvedala nad hlavu trofej pro poražené. "Děkuji Praze za neuvěřitelný víkend," vzkázala tenisová hvězda. Namyšlenost ale vypadá jinak. Její krajan, hokejista Ilja Kovalčuk, pelášející po prohraném finále MS v Praze z ledu, by mohl vyprávět.
Šaman Pála
Na oko nepůsobí jako přehnaně velká autorita. Je spíše tichý, zadumaný. Jako by se úspěchy českého tenisu vytvářely samy, bez jeho vlivu a zásahu. Jenže to bychom Petru Pálovi křivdili. Čtyřicetiletý kapitán má tenis v genech, talent zdědil po otci Františkovi, býval vynikajícím deblistou. Jenže opravdu slavným se stal až jako vůdce fedcupového týmu.
Sám přitom pozornost kamer a diktafonů nevyhledává. Úspěch si užívá spíše uvnitř. Letos ale radost neskrýval. Na vítězství mělo velký vliv právě jeho rozhodnutí. Týmová dvojka Šafářová nemohla nastoupit kvůli zánětu zápěstí, karty vsadil na Plíškovou. A dokonce dvakrát po sobě, sázka v deblu vyšla na výbornou. Tak jako v minulosti už několikrát. Bez jeho citu by to opravdu nešlo.
Zlaté jak "osmdesátky"
Čtyři tituly za pět let. Bilance party kolem Petry Kvitové je úctyhodná. Ale historie českého, respektive československého tenisu, dokazuje, že může být ještě lépe. Tým kolem Heleny Sukové totiž vyhrál Fed Cup pětkrát během šesti let (1983, 1984, 1985, 1986, 1988). To však není nic, co by současný tuzemský výběr nemohl zvládnout.
Ženský tenis je nyní na svém vrcholu. Ani ve zlatých osmdesátkách se český národ nemohl chlubit tolika tenistkami mezi elitou. Šestou Petru Kvitovou doplňuje v žebříčku devátá Lucie Šafářová, jedenácté místo drží Karolína Plíšková, která už v létě nakoukla do desítky nejlepších (v srpnu byla sedmá). Lucie Hradecká s Andreou Hlaváčkovou se navíc drží v top 20 v deblu. Žádný jiný národ se v současnosti nemůže chybět takovým počtem prvotřídních tenistek. Už nyní je jisté, že se na generaci kolem Kvitové, Šafářové a Plíškové bude vzpomínat jako na zlatou. Stále však může být ještě třpytivější.
