Prezidentem státu už není déle než rok a půl, zato teď velí tenisovému klubu. Bývalá hlava státu Václav Klaus se stará o hospodaření jednoho z nejvýznamnějších tenisových bašt - klubu na pražském ostrově Štvanice. Zůstává i pravidelným hráčem a tenisovým fanouškem. České tenisové jedničce Petře Kvitové gratuloval osobně na Hradě, daně by ovšem podle něj v Česku platit měla. Řekl to v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ a televizi Barrandov během finále turnaje Prague Open.
Stíháte si sám zahrát tenis?
Tenis si samozřejmě strašně rád zahraju. Dokonce mě přemlouvali, abych dneska ráno hrál VIP turnaj, ale já jsem správně říkal: to nemůže začínat v půl desáté. To to bude ještě v době, kdy sem budou chodit diváci na velký tenis, a to já než abych tady šaškoval před diváky, tak jsem se po dlouhé době VIP turnaje nezúčastnil. Jinak hraju týdně.
Hráváte ještě někdy tenis s politiky?
S politiky já už tenis nehraji. S těmi mladšími politiky moc nekamarádím a ty starší už většinou tenis nehrají.
Dříve jste ale s politiky tenis hrával. S kým se vám hrálo nejlépe?
Tenis jsem už znával a věděl jsem, že je tenis, stejně tak i Karel Dyba už v hluboké éře komunismu. To on měl tenis jako svůj hlavní sport. S ním jsem nejednou hrál. A také velký tenisový nadšenec je můj bývalý náměstek a potom ministr financí Ivan Kočárník.
S kým tedy teď nejvíc hrajete?
Brzy po listopadu '89 jsem se skamarádil s partičkou našich slavných tenistů tady na Štvanici a ti mě strašlivě vyznamenávají tím, že se mě tenis dlouhá léta snažili učit a laskavě se mnou hrávali. To trvá dodnes. Bohužel jsou o deset let mladší než já a hráli na lepších turnajích než je ten dnešní. Takže já bych potřeboval spíš někoho o deset let staršího, než aby to bylo opačně. (smích)
Co světový tenis? Máte v žebříčku ATP nějakého favorita, kterému fandíte?
Já jsem fanda s malým "f". To znamená, že se sem tam na nějaký hezký tenis samozřejmě podívám. Musím přiznat, že docela fandím Djokovičovi. U nás je móda vždycky fandit někomu ze západní Evropy, tak já tolik nemám rád tu Evropskou unii, že podvědomě fandím raději někomu jinému. Srbům fandím od okamžiku bombardování v Bělehradu. A to se prostě nedá nic dělat, tato vnější netenisová věc v tom svou roli hraje.
Jak se díváte na mediální aféru, kdy poslanec za ČSSD Stanislav Huml osočil wimbledonskou vítězku Petru Kvitovou, že by neměla požívat českého občanství, pokud platí daně v Monaku a ne v Česku?
Nechci přilévat oleje do ohně. Podívejte, já jako bývalý ministr financí jsem se musel vždycky mračit logicky zákonitě na všechny pokusy o daňové úniky, všechny pokusy, jak se zbavit placení daní v zemi, kde žiji, ke které patřím, které fandím a tak dále. V tomto smyslu jít platit daně někam do nějakého jiného státu znamená, že ubírám něco státní pokladně. A opakuji znovu, jako občan i ministr financí tomu nemohu nijak fandit. Já jsem proti tomu, aby se sekaly hlavy a brutálně zacházelo, ale tyhle věci jsou u mě jasné. To zjednodušení té debaty, které u nás proběhlo po výroku pana Humla, ničemu dobrému nesvědčí.
Jste tady na Štvanici prezidentem tenisového klubu. Je to čestná funkce nebo máte i povinnosti?
Já mám bohužel strach, že je to hodně nečestné. Oni mě samozřejmě lákali na tuto funkci s tím, že jim jde samozřejmě o to jméno. Ukázalo se ale, že klub přeci jen bojuje o jméno, aby se udržel na špičce České republiky, kam 120 let patří. A najednou sponzoři nejsou. Najednou jsou některé kluby preferované, například kolem pana Černoška (Miroslav Černošek, předseda klubu TK Agrofert Prostějov, pozn. red.). Takže stala se mi z toho práce daleko větší, než jsem předpokládal.
Kolik vám zabere času?
Jsou to ty velké schůze, jsou to jednotlivosti, denně dostávám e-maily, které mi říkají, že je potřeba schválit složenky k zaplacení plynu na příští rok.
Jaké jsou pro vás teď coby šéfa klubu na Štvanici cíle?
Samozřejmě usilujeme o nějakou velkou rekonstrukci. Tento štvanický klub strašně utrpěl. Na straně jedné získal tímto monstrem (ukazuje na největší halu klubu), které bylo postaveno během 80. let, ale tu standardní strukturu klubu to zničilo. Kéž by se tam hrály velké turnaje. Teď už řadu let se tam nic nehraje.
Dostanete se ještě někdy i k basketbalu, který jste dříve vrcholově hrál?
U basketbalu je strašná smůla, že se nedá hrát. Tenis je zlatý, protože tam vám stačí zavolat jednomu ze svých přátel a máte jich pár na telefonu. Nemůžeš dneska v pět? No a to se dá domluvit. Basketbal, k tomu je potřeba větší sestavu a na to už jsem dávno rezignoval.
Chybí vám?
Basketbal je moc pěkný a já ho mám celoživotně rád a jakkoli tenis se mi moc líbí, tak ten basketbal je kolektivní hra, a to má svůj obrovský půvab. To jde nejenom o tom, abyste něco udělal dobře sám, ale i dobře někomu nahrál. To je strašně důležitá věc. Já myslím, že sociálně, psychologicky.
