Dokráčela k neuvěřitelným 59 grandslamovým titulům. Se stejným odhodláním jako v tenisu prolomila Martina Navrátilová i bariéru kolem homosexuálů. Stala se legendou. V úterý 18. října oslaví šedesátiny.
Byly jí čtyři roky, když si Martina Šubrtová vzala poprvé do ruky dřevěnou raketu a začala mydlit tenisáky do betonové zdi. V Řevnicích, za místní tenisový klub, hrávala už její babička. Po rozvodu rodičů se tam z Prahy s matkou odstěhovala. Po nevlastním otci Miroslavovi přijala příjmení Navrátilová. Právě on se stal jejím prvním trenérem, s vlastním otcem se nestýkala.
Útěk za tituly
Brzy jí začaly být Řevnice malé, v patnácti se stala mistryní republiky, v osmnácti vyhrála svůj první velký turnaj v americkém Orlandu. "Poprvé jsem viděla Ameriku v pravém světle, bez komunistické propagandy. A připadala si tam správně. Při vší úctě k mé rodné zemi jsem cítila, že jsem se měla narodit jako Američanka," poznamenala ve své biografii. "Byla jsem rebel. Když mi někdo řekl, co mám dělat, chtěla jsem vědět proč. Muselo to pro mě mít smysl. Abych seděla na sjezdu komunistů, to mi nedávalo smysl. Já bych radši běhala po Řevnicích a hrála tenis než poslouchat nějaké páprdy," popisovala nálady ve svém mládí.
Zlom přišel v roce 1975. Dvakrát postoupila do grandslamového finále. Hvězda byla na světě, komunisté ji ale nechtěli nechat zářit naplno. V září proto s jedním kufrem a čtyřmi raketami odletěla do Spojených států a už se nevrátila. "Chtěla jsem pouze hrát tenis. Nebyla to pro mě práce, ale ambice. Bylo mi osmnáct, cítila jsem se dost stará na to, abych si věřila, že to dokážu. A zároveň moc mladá, abych zvážila všechny možné důsledky," přiznala posléze.
A důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Od rodiny v Československu se odvrátili známí. Sestru Janu vyhodili z vysoké školy. "Dodnes je mi líto, že jsem přišla o roky s babičkou a sestrou. Neviděla jsem ji vyrůstat, tenhle čas mi nikdo nevrátí. To komunistům nikdy nezapomenu. Zničili život tolika lidem, včetně mé rodiny. To se nedá odpustit," říká Navrátilová.
Příliš tlustá Martina
Přišla o československé občanství, na americké čekala kvůli byrokracii šest let. Už coby královna světového tenisu. Za mořem ji nejprve nebrali příliš vážně, ale jako "produkt východního bloku". Uznávaný komentátor Bud Collins si dokonce utahoval z její nadváhy. "Velká široká naděje," tituloval ji nehezky.
Upřímně vzato, měl proč. Jedinou tehdejší slabinou Navrátilové byly fastfoody, zamilovala si hamburgery, hranolky, mléčné koktejly. Při svých 173 centimetrech vážila 76 kilogramů. "Ježišmarjá, jak ta byla tlustá. Hlavou mi už tenkrát blesklo - až tahle jednou zhubne, budeme s ní mít všechny velký problém," vzpomínala Chris Evertová, miláček všech amerických fandů a jedna z jejích největších soupeřek. Jak věštila, tak se také stalo. Ač s ní Navrátilová prohrála jedenadvacet z prvních pětadvaceti zápasů, jejich konečná bilance byla 43:37 pro Navrátilovou.
Byla jako stroj. Nekompromisní, zabijácká. Jejího stylu servis-volej se bály soupeřky z celého světa. Sedmkrát končila rok jako světová jednička, vyhrála neuvěřitelných 59 grandslamových titulů, z toho osmnáct ve dvouhře. Žádná jiná tenistka se dodnes ani zdaleka nepřibližuje jejím 344 turnajovým vítězstvím. V roce 1986 byla na vrcholu, vítězila téměř v 97 procentech zápasů.
Strach ze Sibiře
Dlouhá léta po emigraci se obloukem vyhýbala východnímu bloku. Při cestách po světových turnajích si dokonce vybírala takové spoje, které neprolétaly nad Sovětským svazem a jeho satelity. "Kdyby třeba letadlo muselo nouzově přistát v Moskvě, byl by to průšvih. To už by mě nepustili. Bála jsem se toho víc, než kdybych přistála v Praze. Věděla jsem, že na Sibiř posílali hodně lidí," říkala.
Pak ale přišla pozvánka na Fed Cup, který se konal v Praze. Do finále snů v roce 1986 postoupilo Československo útočící na hattrick a Spojené státy s Martinou Navrátilovou v sestavě. Přestože českoslovenští novináři měli zakázáno na cokoli se jí ptát a profil Navrátilové nesměl být otištěn ani v oficiálním katalogu, diváci téměř viseli z tribun. Vedle kurtu na Štvanici dokonce v jedné chvíli zastavil i vlak. "Měly jsme pocit, že lidi by měli fandit trochu víc nám," mrzelo tehdy Helenu Sukovou i další československé tenistky.
Tribuny ale více přály Navrátilové, která pomohla Američankám k titulu. Kapitán týmu Marty Riessen se pak zřekl proslovu a dal mikrofon Navrátilové. "Chtěla bych vám moc poděkovat. Doufám, že to nebude trvat dalších jedenáct let, než sem zase přijedu a budu moct hrát tenis," prohlásila v emotivním projevu, zatímco vládní lóže už zela prázdnotou. "Brečela jsem, až když jsem odlítala. Říkala jsem si, kolik lidí tady musí zůstat, jaké je to velké vězení," popisovala poté své pocity Navrátilová. Zpátky se naštěstí mohla vrátit za necelé čtyři roky. Českým divákům se poté představila ještě několikrát. Svou výjimečnou kariéru ukončila až v roce 2006, ještě v padesáti letech slavila grandslamový titul v mixu, symbolicky na US Open.
Navrátilová ovšem plnila stránky novin nejen díky svým sportovním úspěchům. Vše začal sportovní reportér Steve Goldstein z New York Daily News, který, ač si to Navrátilová nepřála, otiskl v roce 1980 její přiznání o sexuální orientaci. A Navrátilová se k ní začala hrdě hlásit. Říkala: "Když ne já, tak kdo? Mohu změnit názor lidí, kteří jsou neutrální, nerozumějí tomu. Třeba jim pomůžu s uvědoměním, že můžeme být normální, když je normální i Martina Navrátilová." Že je lesba, Navrátilová přitom dlouhou dobu skrývala.
"Bylo pro mě jednodušší prozradit celému světu, že jsem lesbička, než to říct vlastní rodině," přiznala a dodala, že raději čekala, až se rodiče sami zeptají. Když za ní přijeli do Ameriky, koupila jim ze strachu z prozrazení dům sto metrů od toho svého. Pak se za svou tehdejší přítelkyní, spisovatelkou Ritou Mae Brownovou, dokonce odstěhovala z Dallasu do Virginie. A rodiče se vrátili domů. "Od narození jsem věděla, že mě ženský přitahují. Hlavně psychicky, emocionálně. Jako když si představíte někoho, s kým byste mohli být, a úplně se vám otočí žaludek. To se mi s chlapem nikdy nestalo," svěřila se.
Žena oškubaná ženami
Tenistka prošla několika vztahy, třeba s další spisovatelkou Judy Nelsonovou. Jejich poměr skončil ostře sledovaným soudem. Stejně jako s Toni Laytonovou, která si po rozchodu nárokovala polovinu společného majetku. Výhrůžky odtajněním soukromí nakonec ztlumilo v přepočtu 63 milionů korun. "Mrzí mě, co s nimi musela prožít. Spousta jich Martinu obrala," komentovala milostné vztahy Navrátilové její sestra Jana.
Martina se svatby dočkala až v osmapadesáti. Své Ano jí řekla Ruska Julie Lemingová, poslední miss Sovětského svazu. Navrátilová ji požádala o ruku před televizními kamerami během US Open. "Šíleně mě bolí koleno, můžeme vyřadit odpověď Ne?" ptala se nervózně. Matka dvou dětí, které nyní s Navrátilovou vychovává, souhlasila. "Její dcery se do tenisu moc nezamilovaly, starší má příliš volné klouby," říká Navrátilová, která by se prý nebránila nabídce trénovat Petru Kvitovou.
Loni už vedla Polku Agnieszku Radwańskou. S blížícím se důchodem prý zažívá nejpohodovější roky života. Žije na Floridě, ve volném čase se projíždí na motorce, občas si zahraje hokej. Komentuje tenis, přednáší, věnuje se charitě, bojuje za práva homosexuálů, zvířat a znevýhodněných dětí. A hlasitě podporuje prezidentskou kandidátku Hillary Clintonovou. "Chtěla bych opustit tento svět lepší, než jaký jsem ho našla," přeje si do budoucna čerstvá šedesátnice.
