V žebříčku WTA jí patří až devětasedmdesáté místo a za celou kariéru vyhrála ve dvouhře na okruhu jen tři turnaje, přičemž dva z nich ještě v minulém století. Příběh chorvatské tenistky Mirjany Lučičové-Baroniové ale přesto rozhodně stojí za zmínku. Soupeřka Karolíny Plíškové ve čtvrtfinále Australian Open má totiž za sebou neobyčejný životní příběh.
Lučičová měla ohromný talent, který začala brzy naplňovat. V patnácti letech vyhrála první turnaj WTA a společně s Martinou Hingisovou i čtyřhru na prvním grandslamu sezony v Melbourne. V květnu roku 1998 byla v čerstvých šestnácti letech na dvaatřicátém místě světového žebříčku a všechno nasvědčovalo tomu, že má před sebou skvělou kariéru. Dál se však už nikdy nedostala.
Otec tyran
V osobním životě totiž prožívala doslova peklo. Otec a zároveň trenér jí bil i psychicky týral. "Dostávala jsem víc výprasků, než si kdokoli dokáže představit," vzpomínala už před časem Lučičová. Proto s matkou a dalšími čtyřmi sourozenci odjela do USA. "Zůstat v Chorvatsku už bylo příliš nebezpečné," vysvětlovala, proč se v létě 1998 rozhodla opustit rodnou zem.
Její otec Marinko Lučič býval desetibojařem, tehdejší Jugoslávii reprezentoval i na olympijských hrách. A ze své šikovné dcery chtěl mít tenisovou hvězdu. "Jednou budeš světovou jedničkou," říkával jí. V prohlášení, které vydal po odchodu své dcery do zámoří, jakékoli dlouhodobé týrání popřel.
"Když jsem jí dal facku, bylo to kvůli výchově. Věřil jsem, že to, co dělám, je pro mou dceru nejlepší," uvedl. Metody, které používal, se však zjevně příliš dlouho snášet nedaly. A toho si všímalo i okolí.
"Během fedcupových srazů ji nikdy nenechal být s ostatními spoluhráčkami, zajít si do kina nebo cokoli... Když byl poblíž, Mirjana byla úplně jiná, zdálo se, že se ho bojí," popisovala Iva Majoliová, někdejší chorvatská tenisová hvězda a vítězka French Open z roku 1997. Lučičová po útěku do USA v roce 1999 ještě prošla do semifinále Wimbledonu, od té doby ale začala herně i lidsky strádat.
Comeback na okruh
Bojovala s depresemi a v roce 2002 po US Open ukončila kariéru, kterou restartovala až v roce 2008. "Přerušení kariéry nebyla moje volba. Nechtěla jsem skončit, ale nebyla jsem schopná cestovat," popsala Lučičová. Na podzim 2010 si vzala italského restauratéra Daniela Baroniho a na Floridě konečně našla osobní štěstí. Po návratu na okruh se z páté stovky žebříčku postupně dostala zpět do té první.
Svůj comeback pak výrazně oslavila především na turnaji v kanadském Quebeku, kde v roce 2014 vyhrála dvouhru a společně s Lucií Hradeckou i čtyřhru. A teď na Australian Open doslova září. "Pořád jsem měla pocit nedokončené práce," vrátila se na tiskovce po postupu do čtvrtfinále k období, kdy si od tenisu dávala pauzu. Ve druhém kole v Melbourne vyřadila světovou trojku Radwanskou a po bitvách s Řekyní Sakkariovou a Američankou Bradyovou se dostala až mezi nejlepších osm.
Tam vyzve rozjetou Karolínu Plíškovou, která v nové sezoně ve dvouhře ještě neprohrála. "Lučičovou znám výborně, rychlý kurt jí svědčí stejně jako mě. Musím počítat s tím, že se nebude hrát moc výměn," očekávala česká tenistka. Chorvatku v Austrálii trápí zranění, do zápasů nastupuje s obvázanou levou nohou.
"Jdu do toho srdcem, na ostatním nezáleží. Jsem tady a pořád bojuju," prohlásila přesto Lučičová, pro kterou jsou fyzické újmy jen drobností v porovnání s tím, co si prožila v minulosti.
Česko-chorvatský souboj o semifinále prvního grandslamu sezony začne v noci na středu v jednu hodinu středoevropského času.
