Tenisový svět je na konci roku rozdělen na dvě poloviny. Milovníci starých časů litují postupného odchodu stálic Rogera Federera a Rafalea Nadala do tenisového ústraní, zbytek světa sleduje pomyslné střídání stráží. Oblíbeného baviče Novaka Djokoviče vystřídal na tenisovém trůně "studený čumák" Andy Murray. Jak se zrodil pád srbského suveréna a kdo nebo co stojí za zrodem nového světového tenisty číslo jedna?
Pan neporazitelný. Stroj na tenis. Tak se ještě do poloviny letošního roku mluvilo o tenistovi Novaku Djokovičovi. A právem. Srb předváděl neuvěřitelně fyzicky náročnou hru, perfektní popracovanou obranu střídal s ideálními údery a až na občasný výpadek na něj nikdo neměl.
Svou úžasnou formu potvrdil i na začátku roku, když si ve finále Australian Open poradil s Andy Murraym, který se v tu chvíli nacházel na pozici světové dvojky. Britský tenista si již na úvodním grandslamu sezony myslel, že by v letošním roce mohl nadvládu srbského vtipálka ukončit. A i když měl částečně pravdu, byla před ním ještě dlouhá cesta. Zatímco Djokovič měl po finále nepříjemné starosti s dotazy na tenisovou sázkařskou aféru a infekcí, která se mu dostala do oka, Murray spokojeně slavil narození své dcery.
Tento moment jako kdyby oba elitní hráče poznamenal. Srb začal sbírat na svůj vkus až příliš mnoho porážek, dokonce se v polovině dubna padl s českým talentem Janem Veselým, který tento zápas označil jako své největší vítězství v kariéře. Murray i přes údajné neshody s trenérkou Mauresmovou dokázal svého soka porazit na antukovém turnaji v Římě.
Jenže pak přišlo French Open, na kterém měl Djokovič extrémní motivaci. Mohl získat svůj první kariérní grandslam, to znamená opanovat 4 turnaje nejvyšší hodnoty za sebou. Ve finále Roland Garros mu to mohl překazit právě Murray. Jenže i přes vyhraný první set, nedokázal srbskou mašinu zastavit. A Djokovič tak skutečně, jako osmý tenista v historii, kariérní grandslam zkompletoval. Jenže s touto velkou výhrou přišla ztráta motivace a problémy. Z těch naopak těžil devětadvacetiletý Brit.
Ten se rozešel s Amélii Mauresmovou a před slavným Wimbledonem do svého trenérského týmu angažoval Ivana Lendla, se kterým už jednou trofej v All England Clubu získal. A podařilo se mu to znovu. Místo semifinále Davis Cupu proti Srbsku se vítěz Wimbledonu připravoval na olympijské hry v brazilském Rio de Janeiru.
Nutno podotknout, že se připravil výborně. A zatímco Djokovič se z Brazílie poroučel již v prvním kole, Murray se prokousal až do finále, kde svedl fantastickou bitvu s navrátivším se argentinským bomberem Juanem Martinem Del Potrem. Znovu se potkali v poslední utkání Davis Cupu, kde Del Potro vrátil Britovi olympijskou porážku. Na US Open se neradoval ani jeden ze dvou nejlepších hráčů světa, titul jim vyfoukl Stan Wawrinka.
Nešťastné Djokovičovo období podtrhla aféra s nový trenérem, který mu pomáhal připravit se na závěr roku. S bývalým španělským tenistou Pepe Ilmazem se snažil najít cestu zpět ke svým výkonům a k duchovnímu klidu skrze "božské světlo", což mu rozhodně na klidu nepřidalo a vystavilo ho to zpět do světel reflektorů.
Závěr roku a finále Turnaje mistrů pak přineslo přímý souboj o post světové jedničky. Murray mohl poprvé v životě usednout na tenisový trůn a sesadit z něj současného krále. To se mu podařilo, Djokoviče ve finále porazil, nad hlavu zvedl jednu z nejprestižnějších trofejí a do nového roku vstoupí jako první muž světového tenisu.
