Na tenisovém turnaji ECM Prague Open se představí i čerstvá vítězka wimbledonské juniorky Kristýna Plíšková. Spolu se svým dvojčetem Karolínou dostaly hráčky místního ČLTK divokou kartu. Obě sestry a naděje českého tenisu teď prožívají složitý přechod do dospělé kategorie.
Poslední sezona mezi juniorkami je pro obě skvělá. Nejdřív vyhrála Karolína v lednu Australian Open, teď má svůj juniorský titul na grandslamu i Kristýna, když minulý týden ovládla Wimbledon. Obě osmnáctileté naděje by ale raději co nejrychleji prorazily i mezi ženami. Složitý přechod mezi dospělé je právě v plném proudu, jak Kristýna vyprávěla novinářům na pražské Štvanici.
ČTĚTE TAKÉ: Praha se loučí s turnajem WTA. Zničila ho krize
Stejně jako sestra už máte také svůj juniorský grandslamový titul. Co bude dál?
Já ho neměla, tak teď už ho máme každá. Akorát se všichni ptaj, kdo vyhraje US Open, teda pokud tam budeme hrát za juniorky. Kdo z nás bude mít ten poslední letošní grandslam.
A kdo?
No já (směje se).
Hecujete se hodně se sestrou?
Jó, ale ona je ráda, že jsem vyhrála. Já jsem spíš chtěla společné finále, což nevyšlo, tak třeba v tom New Yorku.
Jak velký je rozdíl mezi ženským a juniorským tenisem?
Na juniorky není dělaný takový tlak, všichni víceméně sledují dospělé, i když ty juniorské grandslamy jsou v tomhle dobré. Ale jinak platí, že když se prohraje, vůbec nic se neděje. Pořád jsou brané jako naděje.
Takže v ženách je mnohem větší tlak? Musí se honit co nejlepší postavení na žebříčku?
Je to mnohem těžší. Musíte obhajovat body, když neobhájíte, spadnete na žebříčku. Tlačí více sponzoři, i zápasy jsou těžší. V juniorkách vždycky něco uhrajete, mezi ženskýma už to nebude tak jednoduché.
Chcete hrát víc dospělé turnaje, nebo ještě zůstanete o kategorii níž?
Né, my můžeme na juniorské turnaje do konce roku, ale budeme hrát maximálně US Open a to je všechno. Jinak budem hrát dospělé.
Kolik času si se sestrou dáváte, abyste prorazily mezi ženami?
Nevím, tak třeba rok, dva. Samozřejmě je na to dost času, ale určitě to nějak přijde. Osmnáct let ještě není tolik, takže do těch dvaceti.
Jak náročné to podle vás bude?
Úplně nejhorší je začátek na desetitisícových turnajích v kvalifikacích. To už máme se sestrou doufám za sebou. Pak už to bude ale strašně těžké. Jsou velké rozdíly v bodech mezi 250. a 200. místem na žebříčku. Už to není tak, že uhraju kolo a posunu se o 100 míst. Budu muset vyhrávat a hlavně na velkých turnajích.
Teď máte v Praze šanci prorazit na turnaji, který je pro vás relativně dost velký.
Určitě. I když nemusím, tak tady chci něco uhrát, abych se dostala na US Open do ženské kvalifikace. Takže taková malá výzva.
Loni tu vaše sestra trápila Ivetu Benešovou. Budete i vy letos ...
(skočí do řeči) Jo, já bych si s ní ráda zahrála. Iveta je moc dobrá hráčka, ale já bych si na ní docela věřila.
Co konkrétně vám ještě nejvíce chybí tenisově?
Spousty věcí. Nedostatků je tam dost. Chybí mi pohyb, i když ten asi nikdy nebudu tolik potřebovat, jistota... fakt dost věcí.
Jako dvojčata toho máte se sestrou hodně společného. Je něco, co vás rozděluje?
Společného máme úplně všechno. Jinak jsme jiné akorát trošku povahově. Trávíme spolu úplně veškerý čas, takže si všechno říkáme.
Žádná ponorka?
Ne. Tak hádáme se, ale úplně málo.
Foto: ČTK, protenis.cz
