Když přicházela k českým novinářům, hlasitě vzdechla, zakroutila hlavou, pak ji sklonila, usmála se... Jako by rychlobruslařská baronka Martina Sáblíková pořád nevěřila, že má zlato. "Nevím, co říct, nevím... Splnila jsem si sen," říkala třesoucím hlasem.
Když jela svoji zlatou jízdu s Japonkou Masako Hozumi, byl to tradiční pohled. Sáblíková vpředu, pak nic, pak nic, pořád nic, pak Japonka.
Tento obrázek se následně v podstatě zkopíroval do celého závodu. Sáblíková vyhrála trojku se suverénní samozřejmostí.
"Nejhorší bylo to čekání," připomněla, že ještě musela čekat na jízdy svých největších soupeřek. "Seděla jsem, klepala se, byla hrozně nervózní. A když pak bylo zlato jasné...," zarazila se a opět lovila ve svém slovníku extatických pocitů, "... nevím, jak vyjádřit, co jsem cítila."
ČTĚTE TAKÉ: Famózní Sáblíková! Na trojce získala suverénně zlato
Přitom ještě den před závodem připomínala vzezřením bílou paní. Chodila bez cíle, byla bledá jako stěna. "Spala jsem asi dvě hodiny a říkala si, že pokud to bude tak i v noci před trojkou, tak sem nemusím ani chodit." Jenže vyspala se do růžova. Nebo vlastně... do zlata.
Drobná dívenka pak dojatě děkovala, jak to bývá - rodičům, trenérovi Petru Novákovi, tomu rybníkářskému kouzelníkovi, který v amatérských podmínkách stvořil rychlobruslařský fenomén. "Strašně mi pomohl, i dneska. Povzbuzoval, hecoval..."
Ale jedno přání jí ještě více prohnalo hlavou zlaté myšlenky. "Bylo od maminky Claudie Pechsteinové...," vzpomněla na rodičku svého německého idolu, ale i dopingové hříšnice, jejíž aura legendární neporanitelnosti nefér jednáním zmizela, či minimálně utrpěla.
ČTĚTE TAKÉ: Churavý skončil v severské kombinaci dvanáctý
Akrobat Bilodeau získal v boulích první zlato pro Kanadu
Sáblíková ji však pořád má za hvězdu. Vzor. Velkou závodnici. "Já to prostě ani nechci moc komentovat. Ale ta ženská mi tady prostě chybí. A když mi její maminka napsala na moje stránky, tak jsem si řekla, že to tady prostě musím vyhrát..."
Foto: Robert Sedmík, ČTK
