Když v Česku přecházela neděle v pondělí, zažívala rychlobruslařka Martina Sáblíková přerod z bojovnice do uplakané dívky. Napřed vyhrála na trojce zlatou, suverénně, královsky. Jenže potom přišel emotivní nával, který nezvládla. Ještě aby ano. Vlajka stoupající k nebesům, dvacet tisíc diváků...
Medailová ceremonie byla důvodem k rozklepání nohou. "Když jsem viděla, jak ta vlajka jede nahoru, chtěla jsem zpívat, ale nešlo to. Sevřelo se mi hrdlo. A brečela jsem, no...," povídala s lehkým úsměvem, avšak občasně stále třesoucí se bradou.
ČTĚTE TAKÉ: Sáblíkovou ke zlatu hnalo i "dopingové" povzbuzení
Famózní Sáblíková! Na trojce získala suverénně zlato
V Kanadě takové akce prostě nejsou pro plaché a křehké dívky, jako je ona. Vyprodané BC Place, které pořadatelé plachtou rozdělili na polovinu (půlka je zakrytá), vytvoří atmosféru, jež přinese ojedinělý zážitek. Dojemný.
Ať je na pódiu kdokoliv, Kanaďané tleskají a řvou. Předávání olympijských medailí snad nikdy nebylo tak pompézní. A srdečné. "Ty lidi? Prostě nádhera. Myslela jsem si, že ta hala spadne," nestačila se divit Sáblíková.
Když už se konečně rozdýchala, dojela do Českého domu. Ten, narvaný všemožně důležitými i nedůležitými lidmi (kteří si o sobě myslí, že jsou důležití), české hvězdičce dlouze aplaudoval. A přišly další slzičky. Spíše náznaky. "Skleničku si ale nedám, to určitě ne," odmítala pak se smíchem alespoň mírnou oslavu úspěchu, jejž předseda vlády Jan Fischer ocenil premiérskou medailí.
Ale cennější je ta vancouverská. Zlatá. Navždy ji bude mít při sobě. Je jiná. Obrovská, těžká. "To mi nevadí. Sice je trošku těžší, ale pokud budu mít kvůli ní při odletu třeba nadváhu zavazadel, ráda za to zaplatím," smála se Martina, která zažila nejzlatější den svého života.
ČTĚTE TAKÉ: Sáblíková převálcovala Novu i Primu
Foto: Robert Sedmík
