Chmurně skončila olympijská mise Jakuba Jandy. Nejúspěšnější český skokan na lyžích uplynulé dekády odjíždí z Vancouveru stejně jako ze svých předchozích olympiád s prázdnou. Akce s pěti kruhy ve znaku pro něj už navždy zůstanou symbolem neúspěchu.
V jednatřiceti letech byly pro Jandu můstky v olympijském areálu ve Whistleru poslední nadějí, jak na největším svátku zimních sportů uspět. Nepovedlo se. Čtrnácté místo ze středního a sedmnácté z velkého můstku zanechalo v Jandovi definitivní olympijskou pachuť.
ČTĚTE TAKÉ: Čeští skokané se s hrami rozloučili sedmým místem
Byl blízko smrti, teď medaili. Hájek už se zase směje
Další hry neplánuje, do Soči už nepojede. Jeho třetí olympiáda byla na rozloučenou. "Byla určitě moje poslední. Je to asi zakletý závod, ale už se nedá nic dělat," řekl novinářům sklesle po závěrečné soutěži družstev, ve které skončili Češi na sedmém místě.
Poprvé startoval v Salt Lake City 2002. Třiadvacetiletý mladík si jel do amerického státu Utah pro první olympijské zkušenosti a na středním můstku skončil devětatřicátý. Přitom už rok předtím dokázal při Světovém poháru v Trondheimu nakouknout do první desítky. Velký skokanský talent nějak nedokázal rozvinout své schopnosti. Čím dál víc se začalo mluvit o jeho psychické nestabilitě a podivínském chování.
ČTĚTE TAKÉ: Hájek na velkém můstku sedmý, Ammann se stal legendou
Další dvě sezony to jenom potvrdily. Dílčí úspěchy halila celková mlha nevyrovnanosti. Průlom přišel až v létě 2004. Skokanský svazový úsek najal jako nového reprezentačního trenéra slovinského odborníka Vasju Bajce. Ten dokázal najít klíč k Jandově složité hlavě. Forma letěla strmě vzhůru.
Naděje rozpuštěná ve sporech
Byla z toho skvělá sezona. Stříbrná a bronzová medaile z mistrovství světa, první vítězství ve Světovém poháru, konečná šestá příčka v celkovém hodnocení a také páté místo v Turné čtyř můstků. Následující olympijská sezona slibovala skvělý scénář.
A ten se začal naplňovat. Janda se ujal vedení ve Světovém poháru, pravidelně sbíral vítězství a jako druhý Čech po Jiřím Raškovi vyhrál prestižní Turné čtyř můstků. V anketě Sportovec roku 2005 obsadil třetí místo za Jaromírem Jágrem a Kateřinou Neumannovou.
Krátce po mistrovství světa v letech na lyžích, kde byl Janda sedmý, ačkoli lety vůbec nemiluje, však přišel náhlý pokles formy. Těsně před olympiádou v Turíně, v nejméně vhodný moment. Záhy začalo být jasné proč. Jandův mentor Bajc začal mít spory s vedením skokanského úseku. Dotkla se ho kritika jeho představitelů. Kritika v době úspěchu!
Hádky přišly pro Jandu v nejméně vhodnou dobu. Před olympiádou potřeboval mít maximální podporu a pohodu, ale toho se mu nedostalo. Třinácté a desáté místo bylo zklamáním a promarněnou životní šancí. Janda později přiznal, že se na jeho výkonech negativně projevila atmosféra haštěřivosti, kterou silně prožíval.
Sezonu zachránil, pak přišel ústup
Janda ještě stihl zachránit sezonu ve Světovém poháru, který vyhrál. Jeho největší konkurent Janne Ahonen na olympiádě vysněné zlato nezískal a psychicky z boje odpadl.
Co bylo tehdy před čtyřmi lety jádrem sporu, ví dnes už jen pár zasvěcených. Šuškalo se ledacos. Třeba i to, že od rakouského sponzora byl velký tlak na to, najmout rakouského trenéra. To se ostatně po sezoně také stalo. Bajc měl českých žabomyších sporů dost a odešel. Přišel Richard Schallert, se kterým si Janda nikdy nesedl.
Stal se z něj smutný a opuštěný orel, který od té doby dosedal na zem většinou o několik metrů dřív, než měl. I když se Bajc k Jandovi později přes své povinnosti jinde vracel nebo ho na dálku podporoval, český skokan už na své největší úspěchy nenavázal. Po Vancouveru připustil, že ho přepadly myšlenky na konec kariéry.
Foto: Robert Sedmík, Lucie Pařízková
