Právě on byl možná prvotním hybatelem sporů v rodině Záhrobských. V roce 2006 nastoupil Antonín Strach na pozici kondičního trenéra v týmu Petra Záhrobského. Tedy týmu... Strach byl vlastně prvním "cizákem", jehož Záhrobský angažoval. Jenže. Osudový příběh, který spojil Stracha a Šárku Záhrobskou vztahovým poutem, rozehrál události, na jejichž konci je veřejná reality show ze života české lyžařky.
"Tady není vítězů, je to hodně smutnej lidskej příběh o dobrém a zlém," říká Strach, přičemž netřeba vysvětlovat, koho považuje za zlého a koho za dobrého. "To, co se odehrává kolem Šárky, jsou jen dozvuky toho, co probíhá strašně dlouhou dobu," říká směrem ke svéráznému otci lyžařky.
Neúnosná situace vzešla od "rasa"
Strach přitom dlouhou dobu Záhrobského respektoval. Podle svých slov se snažil přehlížet i jeho drsnější chování vůči dceři - na obranu lyžařského rasa je třeba říct, že tvrdost, hraničící s fyzickou trýzní, je jedním z nejzásadnějších faktorů pozdějších úspěchů mnoha sportovců v mnoha oborech. Profesionalismus bolí.
Podle Stracha však šlo o drsné překračování jakýchsi normalizovaných hranic.
"Od začátku jsem viděl, že to je těžká záležitost, že to je neortodoxní případ. Maximálně jsem se snažil začlenit, přinesl jsem nové pozitivní věci," tvrdí Strach.
Zlom podle něj přišel v sezoně 2008/09, po níž se Šárka s otcem rozešla. "Nedělal jsem kondičního trenéra, ale řidiče, suploval jsem spoustu rolí, byli jsme jen dva, já a Petr - přičemž se zvyšovala jeho nekonečná nevole prachobyčejné komunikace, nulové respektování lidí kolem sebe, v prvním řadě Šárky."
A do toho začal vztah mezi Strachem a lyžařkou. "Před olympijskou sezonou byla situace neúnosná," vzpomíná na doby, kdy se stal faktickým trenérem Šárky, než k ní přišel současný kouč Pavel Šťastný. "Riziko bylo enormní, nikdy jsem nebyl trenérem lyžování ani jsem jím být nechtěl, ale situace se tak vyvrbila. Ještě dnes mi vstávají vlasy hrůzou při myšlence, jakou zodpovědnost jsem měl. Navíc mě nikdo neznal, vše bylo komplikované. Když jsem třeba zavolal trenérům z Rakouska kvůli soustředění, neznali mě."
"A Šárka? Tu jsem neměl ambice rozvíjet, jen udržet..."
Záhrobský, spustím proti tobě kampaň!
Strach hrál a hraje v celé smutné rodinné kauze zásadní roli. Něco mezi výše zmíněným hybatelem děje, ale také ochráncem lyžařky.
Dokonce začal Záhrobskému "dopisovat". Na základě anonymních textových zpráv, které Šárce chodily, reagoval ze svého čísla esemeskami, kterými mimo jiné varoval Záhrobského před "strašnou kampaní", kterou proti němu spustí.
"SMS jsem poslal, ne anonymně. Jeho (Záhrobského) mediální kampaň před olympiádou probíhala, do toho spustil i jakousi neoficiální kampaň, kdy ze skrytých čísel chodily SMS Šárce i mamince Šárky. Spustil enormní tlak, byla to zoufalá situace," vzpomíná Strach s tím, že vše dělal kvůli bezvýchodnosti poměrů v rodině v té době. "Ale udělal bych to znovu, opět bych mu vyhrožoval, možná to byl zoufalej pokus... Ale napsal bych to znova. Navíc - nějakou dobu po těch esemeskách byl klid..."
Strach funguje na Záhrobského jako červený hadr na býka, Šárčin otec ho nesnáší. Mimo jiné jej obviňuje z toho, že používá Šárku jako naivní "kasičku", přičemž je sám stále ženatý. "Jsem v rozvodovém řízení. Své ženy si vážím, máme spolu tři děti. A peníze? Tomu se jen směju. Mám vlastní byznys a role kondičního trenéra je spíše mým koníčkem. Dělám bez nároku na honorář..."
Stejně jako na Záhrobské, i na Strachovi je znát takové zvláštní rozechvění, únava a nechuť z nepříjemně citlivé kauzy, která měla zůstat uvnitř rodinného kruhu, neměla se dostávat ven. Ať je pravda kdekoliv. V jejím hledání je jisté jedno - svět Záhrobských rozhodně není černobíle "zlý a dobrý", jak jej Strach zaonačuje...
