Půvabná, přirozená, zábavná a pořádně úspěšná. Biatlonistka Gabriela Koukalová je pro řadu fanoušků největší hvězdou českého sportu. Prožila si ale i krušná telecí léta se špendlíkem v uchu.
Kdybych si tolik nevytahovala kalhotky, tak bych asi jela rychleji. Možná právě díky této hlášce jste rozvernou dívku s roztomilými pihami poprvé zaregistrovali. Psal se únor 2014, když Gabriela, tehdy ještě Soukalová, přivezla z olympiády v Soči dvě stříbrné medaile.
A po čtvrtém místě ze stíhacího závodu promluvila o těch proklatých spoďárech, načež jí pak celý rok chodily poštou kalhotky všech možných střihů a barev. Klidně by si mohla otevřít obchod se spodním prádlem. Ona ale radši prodává to, co umí nejlíp. Biatlon.
Když před pár týdny triumfovala v Novém Městě na Moravě a poté v Oberhofu, její kočičí oči a úsměv na nás vyskakovaly ze všech stran. Naše Gabča. Zlatá Gabča. Naše sluníčko. Královna... "Holčičce asi dáme jméno Gabriela," napsala mi pár minut po závodě těhotná kamarádka.
Český národ má schopnost udělat ze sportovních hrdinů téměř členy své rodiny (dokud se jim daří). Fotografie nadšené vítězky Koukalové s bronzovou Evou Puskarčíkovou z Oberhofu s popiskem Něco jako Nagááááno nasbírala na Facebooku biatlonového svazu přes 32 tisíc lajků. "Holky jsou prostě frajerky! Evik se předvedl a Gabča je prostě Gabča!" napsala jistá Bety Pražáková. "A krom toho, naše holky jsou nejhezčí," dmul se pýchou uživatel Pavel Kulhavý.
Kdo by to byl před lety řekl, že Češi budou zbožňovat biatlonistky! Vždyť tomu divnému sportu s běžkami a flintou rozuměla jen hrstka nadšenců z hor. V žebříčku popularity byl někde mezi skeletonem a severskou kombinací. Dnes je v čele. "Miláčku, půjdeme na procházku, když je venku tak krásně?" - "Ne, jede Gabča." Kdysi to byl seriál Nemocnice na kraji města, teď se rodiny scházejí před televizí u biatlonu. I díky jedné výjimečné holce z Jablonce.
Ombudsmanka třídy
"Byla sportovně nadaná. Volejbal, basketbal, všechno uměla nejlíp. A také krásně malovala. Ale měla hodně prořízlou pusu, člověk se s ní nesměl dostat do konfliktu," vzpomíná Hana Štumpoltová, která byla třídní učitelkou Gabriely Soukalové na základní škole v Arbesově ulici v Jablonci nad Nisou. Měla ji od 6. do 9. třídy, tedy v čase puberty.
"Pořád něco zapomínala, chodila pozdě, byla hodně svérázná. Klidně by si vzala jednu botu červenou a druhou zelenou. Také chvíli nosila v uchu špendlík místo náušnice," usmívá se Štumpoltová.
A k lepšímu přidává historku z lyžařského výcviku. "Měli jsme podezření, že někdo na pokoji u Gábiny má alkohol. Trenér ten pokoj prohledal, našel lahvičku s kolou, napil se a říkal: Panebože, co to je! V té kole byl nejrůznější alkohol. Holky se nechtěly přiznat, komu to patří, a tak se zavolalo rodičům všech těch holek, aby si pro ně přijeli. Paní Soukalová dorazila o půlnoci hrozně rozzlobená. Dala Gábině takovou facku, až se uhodila o zeď. Hned ji vzala na odběr krve, ale ona tam neměla ani kapku alkoholu. Byla v tom nevinně."
* Jak s Koukalovou cloumala puberta?
* Hraje v jejím úspěchu roli i víra?
* Proč přišla jejímu manželovi Petru Koukalovi na první pohled divná?
* Kolik mohou činit její příjmy z reklamy?
* Proč si připadá jako Bridget Jonesová?
