|
Krasobruslařka Ája Vrzáňová bývala světovou hvězdou první velikosti, její životní osudy by ale vydaly na hollywoodský opus. Jako první na světě skočila dvojitý lutz, získala dva tituly světové šampionky i zlato z mistrovství Evropy. V roce 1950 ale byla Vrzáňová, tehdy jako novopečená mistryně světa, donucena k odchodu z vlasti, kam se vrátila až v dubnu 1990, po dlouhých 40 letech.
Její sportovní umění bylo už dlouho možné obdivovat pouze z archivních záběrů, ze svého šarmu, noblesy a elegance však neztratila až do vysokého věku ani špetku. A přes dlouhý - a hlavně nedobrovolný - exil nikdy nezapomínala na svou vlast a vždy se zajímala o to, co je v České republice nového. Například během sněmovních voleb na podzim 2013 byla právě Ája Vrzáňová prvním voličem, který vhodil svůj hlas do urny na českém konzulátu v New Yorku.
"Celý život jsem se snažila reprezentovat Českou republiku, mým cílem bylo se jednoho dne vrátit," říkala milovnice Prahy, která se po listopadu 1989 do Čech z Ameriky pravidelně vracela. V roce 2009 byla v Los Angeles uvedena jako první česká krasobruslařka do Síně slávy, ještě větší emoce ji pak zaplavily, když o osm měsíců později byla vyhlášena českou Sportovní legendou. Ocenění označila za největší poctu, jež se jí v životě dostalo. Na kontě měla i státní vyznamenání Za zásluhy.
Alena Vrzáňová se narodila 16. května 1931 v Praze. Tatínkův otec byl uznávaným profesorem matematiky, druhý dědeček zase majitelem husinecké textilky. V 30. letech se postavila pod maminčiným dohledem prvně na brusle. Později se jí ujal přísný trenér Karel Glogar a Ája v sedmi letech vyhrála své první závody. Po válce přešla ke kouči Arnoldu Gerschwillerovi.
Vysoká šestnáctiletá tmavovláska mezinárodně debutovala roku 1947 na ME, kde obsadila páté místo. Do bojů s velkými hvězdami, Kanaďankou Barbarou Scottovou, Rakušankou Ewou Pawlikovou nebo Jeanette Altweggovou z Velké Británie, vnesla nejen skvělou techniku, ale i půvab, eleganci a nadhled.
V roce 1948 se zúčastnila ZOH ve Svatém Mořici. Byla opět pátá. Téhož roku však v Praze vybojovala bronz, první ženskou medaili pro ČSR z ME. V roce 1949 získala v Miláně stříbro a na následném ME v Norsku se stala evropskou šampionkou.
Světovou královnou ledu však byla již od roku 1949. Díky volné jízdě, plné vysokých dvojitých skoků, získala Vrzáňová na pařížském MS premiérový československý světový titul. Na MS 1950 odjížděla do Londýna s rozpačitými pocity: tehdejší režim ji vyzval k ukončení kariéry a povinnému trénování v Moskvě.
Při procházce po Karlově mostě se radila s otcem, tehdy ještě vrchním radou ministerstva financí, a rozhodla se k odchodu z vlasti. V Londýně pak byla suverénní a obhájila titul. V březnu 1950 zůstala na Západě a přijala angažmá v amerických revuích Ice Follies a Ice Capades pod pseudonymem Aja Zanova.
Státní bezpečnost vzápětí vynesla z jejího bytu 80 trofejí, plaketa mistryně světa 1949 se nenávratně ztratila. Londýnská čs. ambasáda dokonce Vrzáňové vyhrožovala pomstou na rodičích. Maminka proto raději prchla za dcerou přes oceán. Později v USA vyučovala klavír a zpěv.
Výslechy zlomený otec zůstal v Čechách, k útěku nenašel sílu. S dcerou se setkal až za 13 let, kdy mu byla umožněna návštěva USA. V roce 1978 zemřel, představitelé komunistického režimu však Vrzáňové nepovolili účast na pohřbu.
Vrzáňové se v USA dařilo, stala se uznávanou profesionálkou, poradkyní i trenérkou. V roce 1969 se vdala za newyorského Čecha a zámožného restauratéra Pavla Steindlera. Podílela se rovněž na vzniku známého Trumpova kluziště v New Yorku. Následně pracovala jako konzultantka či rozhodčí závodů profesionálů.
|
