Pamatujete si ještě, co jste v tu chvíli dělali? Byla sobota, 24. února 2006, čas oběda. Český národ byl ale i přesto přilepený k televizním obrazovkám. Na olympiádě v Turíně lyžařky bojovaly v závodě na třicet kilometrů volnou technikou. Šlo o poslední šanci Kateřiny Neumannové, aby dosáhla na své vytoužené zlato z her pod pěti kruhy.
A jak to dopadlo, asi nemusíme dvakrát připomínat. Už několik kilometrů před cílem se od zbytku startovního pole oddělilo vedoucí trio a bylo jasné, že o medaile si to rozdá Neumannová s Ruskou Čepalovovou a Polkou Kowalczykovou. Při nájezdu do cílové rovinky česká reprezentantka na své soupeřky mírně ztrácela a vypadalo to, že se opět bude muset spokojit s méně hodnotným kovem.
Pak ale přišlo fantastické vzepětí, při jehož sledování i po letech naskakuje husí kůže. "Katka neodpadá, stále se drží v kontaktu," hulákal do mikrofonu komentátor Pavel Čapek, který v euforii nakonec spadl ze židle. Neumannová se úžasným finišem dostala na první místo a rozloučila se s olympijskou scénou tím nejlepším možným způsobem.
Dojemné záběry z cíle, kde čerstvou vítězkou vítala její tehdy dvouletá dcera Lucie, pak obletěly svět. Česká lyžařka zakončila svou olympijskou kariéru dokonale a potvrdila dlouholetou pozici jedné z nejlepších českých sportovkyň.
Nechme teď stranou její působení v organizačním výboru libereckého mistrovství světa i stále klesající popularitu běžeckého lyžování a připomeňme si ještě jednou skvělý finiš, který před jedenácti lety udělal celému Česku hezčí víkend.
