Po sérii dobrých výsledků, které čeští biatlonisté předvedli na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě, přišel ve Vysočina Aréně v nedělním odpoledni ten nejblyštivější zlatý hřeb. Gabriela Koukalová ovládla bitvu o trofej v závodě s hromadným startem a před natřískanými tribunami napsala další úspěšný příběh své kariéry. Triumf ji těšil hlavně proto, že připravila skvělý sportovní zážitek vlastním příznivcům, kteří i v mrazivém počasí každičký závodní den poctivě fandili. "Na takové momenty člověk nezapomene. Myslím, že si to v sobě ponesu do konce života. A lidé, kteří tu s námi byli, také," prohlásila dojatě domácí hrdinka.
Česká biatlonová jednička vyrazila na trať s pořadovým číslem pět a už od úvodu bylo jasné, že se bude chtít poprat o co nejlepší výsledek. V jejím snažení ji podporoval i ve švech praskající areál, který po celou dobu závodu vytvářel vynikající atmosféru.
V průběhu dobře rozjeté partie se Koukalová snažila jet uvážlivě, aby zachovala co největší šance. Přestože po druhé střelbě musela na trestný okruh, ve stíhací jízdě za vítězstvím jí netrefený terčík nezabránil. Zachovala chladnou hlavu a rvala se dál.
"Holky, které jedou na čele, většinou dost taktizují a nikam se neženou, takže si můžou dovolit diktovat tempo. Pro nás, kdo nejsme tak dobří střelci, nám dávají možnost se vrátit zpátky. Já si říkala, že musím zariskovat a dovézt se do kontaktu," prozradila o průběhu závodu.
"Snažila jsem se rozumně jet hlavou až před poslední střelbu a nepřepísknout tempo. A zároveň nejet moc pomalu, aby to pro ty ostatní nebylo moc lehké. Říkala jsem si, že ony se budou snažit mě dojet a budou se soustředit na to, jak střílím já. Já byla schopná se koncentrovat jen na sebe a vůbec jsem nevnímala, kdo jak střílí. To už se mi dlouho nepovedlo," dodala šťastná závodnice.
"Před závěrečnou střelbou jsem už ale byla na pokraji sil, už si ani moc nepamatuju ty poslední metry potom. Pak už se koncentrujete jen na tu poslední část a jedete," řekla o poslední části trati.
Na cestě do cíle ještě mohla pozlobit německá raketa Laura Dahlmeierová, ta ale ani přes famózní závěr nedokázala Koukalovou dostihnout. "Až při ohlédnutí za posledním kopcem jsem si řekla, že mám tak patnáct dvacet metrů, což už bych mohla zvládnout. I když ona je neskutečně silná ve finiši. Ale povedlo se to," zářila nadšením vítězka.
Podle ní se na výsledku velkou měrou podíleli fanoušci, kteří bouřlivě fandili a nenechali své hlasivky ani na chvíli odpočinout. "Lidi neskutečně fandili a skandovali. Já jsem doufala, že jim to budu moct vrátit. A říkala si, že to první místo by bylo strašně fajn. Když si na to vzpomenu teď, běhá mi mráz po zádech. Strašně těžko se to popisuje. Je to asi nejhezčí chvíle, kterou jsem kdy v životě zažila. Neumím si představit, že může být ještě něco víc," řekla upřímně se slzami v očích.
Maminka v slzách a proroctví Evy Puskarčíkové
A dojetí prý neskrývali ani její nejbližší. "Byli hrozně hrdí. U mamky jsem viděla, že má slzy na krajíčku jako já. A to je co říct, protože co si pamatuju, tak na mě vždycky byla taková "emočně plochá" a nedávala najevo city," usmívala se Koukalová. A přidala i jedno poděkování od srdce.
"Rodičům bych chtěla poděkovat, že se mě i přes takové to bouřlivé období snažili u sportu udržet. Dík patří i Ondrovi Rybářovi a lidem okolo, kteří se nám snaží ve sportu ulehčovat cestu. Díky tomu tu můžeme teď být se všemi těmi lidmi a užívat si nezapomenutelné momenty."
Koukalová ale zároveň přiznala, že před závodem se moc dobře necítila. Výhru jí ale právě kvůli tomu prorokovala kolegyně Eva Puskarčíková. "Před závodem jsem přišla do buňky a říkala, že jsem ve vynikající formě, ale tak na procházku. A že si nedokážu představit, že udělám rychlý pohyb. A Eva Puskarčíková říkala: "Takovéhle kecy má vždycky, když pak vyhraje," tak jsem se tomu zasmála a šla na start. A byla jsem dost překvapená, že jedu a nebolí to," přiznala česká hvězda par excellence.
A nebyla by to Gabriela Koukalová, kdyby nepřišla drobná vtipná historka. Ta se tentokrát udála s vlajkou. "Měla jsem takový sen, že když jednou vyhraju mistrovství světa nebo něco podobného, že se zabalím do vlajky. Ale to, co tady předvedli fanoušci, byl tak úžasné, že pro mě to bylo asi víc než nějaký šampionát. Když jsem šla na vyhlášení, tak mi někdo vlajku podal. Já se omlouvám, ale vůbec si nepamatuju, kdo to byl. Takže jsem ji zcizila, ale já ji vrátím," slibovala a smála se na celé kolo.
Na závěr promluvila i o tom, jak se po vítězném dojezdu ujala mikrofonu. "Ve slovech nejsem moc silná, tak jsem si říkala, abych zase nebyla za českou Bridget Jonesovou a něco nepopletla. Ale doufám, že lidi to sdíleli se mnou. Užila jsem si to a bylo to skvělé."
